Neonacisté nepatří ani do Kraslic. Jde jim jen o peníze a násilí.

V sobotu se v Kraslicích v Karlovarském kraji koná nenávistný pochod. Pod záminkou předvolebního mítinku jej pořádá neonacistická DSSS pod vedením Tomáše Vandase. Tomu však Kraslice na srdci neleží.

Když začínal, spojoval se s Kluby českého pohraničí proti sudetským Němcům. Dnes se naopak kamarádí s německou neonacistickou stranou NPD, která požaduje, aby byly Sudety Němcům vráceny. Vandas se změnou názorů očividně problém nemá, umí se chopit příležitosti.
Již v létě DSSS zveřejnila nepravdivou tiskovou zprávu o kriminalitě Romů v Kraslicích. Jak potvrdil místostarosta Kraslic Otakar Mika, v červenci zprávu vyhodnocoval spolu s policií a zjistili, že skutečnosti uvedené Vandasem jsou smyšlené. Dokládají to policejní záznamy.

Tenkrát Vandasovi prý nechtěli přidávat na publicitě, a tak věc nekomentovali. Nyní je však třeba říct jasně, že Vandas problémy fabrikuje a nafukuje. Navíc zve lidi k volbám, i když musí vědět, že šanci dostat se do parlamentu nemá. Jde mu o jediné – aby sehnal aspoň 80 tisíc voličů, za které by od státu dostal osm miliónů Kč.

Policie vehementně přesvědčuje místní Romy i lidi z celého regionu, ať v sobotu zůstanou doma a nejdou se postavit proti pochodu. Navrhuji, že místo toho by policie a samospráva měly přesvědčovat místní, kteří se na pochod přijít chystají, aby doma zůstali oni.
Podle mě zástupným argumentem je, že pokud by člověk proti neonacistům protestoval, vlastně by jim pomáhal se zviditelnit. Mají lidé s odlišným názorem sedět doma? Mají ti, proti kterým je pochod mířen, čekat, až jim rozlícený dav přijde pod okna?

Nemyslím. Co by se muselo stát, aby vandasovci pochopili, že Kraslice neonacismus nepodporují? Místní politici, učitelé, ředitelé škol, pamětníci a historici, zaměstnanci městského úřadu i místních podniků by museli přijít vyjádřit s neonacismem nesouhlas. Každý za sebe s vlastním transparentem jako občan, ale i za svou profesi. Politici a učitelé jsou v tomto ohledu nejdůležitější. Před dvěma lety se podobný pochod konal v blízké Rotavě. Českým neonacistům přijelo na pomoc ještě několik autobusů neonacistů německých. Průvod se vydal na pochod sídlištěm a v jeho čele šla starostka, která se později vyjádřila, že pouze monitorovala situaci. To však bylo naprostým symbolickým vítězstvím neonacistů.

Vedle toho šli v průvodu také učitelé z místní školy. Romští rodiče, kteří se účastnili protidemonstrace, tak viděli učitelky svých dětí po boku agresivních neonacistů z celé ČR a Německa. Ředitelka školy později situaci komentovala tak, že její učitelé mají jako občané právo se takových pochodů účastnit.

Kraslice si již zblízka zažily problémy způsobené segregační bytovou politikou měst a ziskuchtivými podnikateli s realitami. Začalo to v Sokolově, kde se město rozhodlo prodat 200 bytů na sídlišti včetně nájemníků soukromé osobě. Podle bývalého starosty Karla Jakobce domy prý chátraly a město nemělo na jejich opravu. Cena? 10 milonů Kč za 200 bytů, tedy asi 50 tisíc Kč za jeden. Potom, co liberecký podnikatel Kendík paneláky s asi tisícovkou nájemníků od města odkoupil, nastalo velké stěhování. Pod záminkou rekonstrukce domů se podařilo podnikateli velkou část sokolovských romských dělníků vystěhovat, ve městě však mnozí bydlení nenašli. Příležitosti se chytli další podnikavci, a i do Kraslic začali proudit lidé, kteří zde nikdy nebydleli.

Ve dvou domech s 24 byty se během šesti let vystřídalo 133 domácností, velká část z nich právě ze Sokolova, ale i z vesnic a měst v regionu. Naprostá většina z nich se už z Kraslic zase dávno odstěhovala. Množily se také mýty, že do Kraslic přišel větší počet Romů z Chanova, to však není pravda. Od roku 2006 je pak v Kraslicích v zásadě klid. Myslím, že Krasličtí by měli jít právě za bývalým sokolovským starostou, podnikatelem Kendíkem a dalšími spekulanty, kteří mohou za velkou migraci romských rodin v regionu. Měli by chtít po radnici Sokolova, ať nabídne lidem, kteří museli město po roce 2000 nuceně opustit, znovu bydlení.

Žádné sousedství není bez problémů, jde o to, zda a jak se s problémy vypořádáváme. Nenávist a násilí, které otevřeně i skrytě navrhuje Vandas a jeho holohlaví kamarádi, řešení nenabízí. Vandasovi jde o peníze a jeho kamarádům o to, se poprat. Je právě na místních, aby ukázali, že v Kraslicích neonacisty nechtějí.

Autor je hrdým majitelem kraslické trumpety Amati

Článek vyšel ve zkrácené podobě 6. 9. 2013 v deníku Právo