Obce mají dnes finanční motivaci neřešit bytovou nouzi svých občanů, protože nenesou sekundární náklady bezdomovectví - ty nese stát. Představa, že by se nyní jen tak začaly starat, není realistická.

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek věří, že pokud dají dostatek investičních pobídek, obce postaví nové byty a nabídnou je i lidem v bytové nouzi. Faltýnek tomu věří na základě své zkušenosti lokálního politika v Prostějově. Věřím mu, že za něj to v Prostějově fungovat mohlo, ale skoro nikde jinde v ČR to zatím nefungovalo, a to již od revoluce. A proto dnes máme skoro 200 tisíc lidí v bytové nouzi. Mezi lety 2011–2015 se počet osob v bytové nouzi ztrojnásobil. Lze očekávat, že pokud by tento trend pokračoval, můžeme zde za dalších pět let mít až půl miliónu osob v bytové nouzi. Jde o matky samoživitelky, oběti domácího násilí, děti odcházející z dětských domovů, lidi se zdravotním postižením, rodiny s dětmi či seniory.

Nájemní bydlení v České republice dnes sháníme pomocí dvou zdrojů: kontaktů a peněz. Člověk či rodina, kteří jsou v bytové nouzi již několik měsíců, vyčerpali všechny kontakty – už se zeptali všech kamarádů a známých, zda o něčem nevědí. Někteří z nich dokonce znají téměř pouze lidi, kteří jsou ve stejně tíživé situaci. Prostě nemají, na koho dalšího by se obrátili.
Mají peníze? Ano, na základní přežití. Rodiny s dětmi v bytové nouzi, se kterými mluvím v rámci současného výzkumu, často nemají finance na pokrytí základních potřeb. Peníze jim docházejí týden či dva týdny před výplatou, a zbylé dny shánějí, kde se dá.

Nemají žádný přebytek. Nemají, z čeho šetřit. Mluvím o konkrétních matkách samoživitelkách, které žijí se dvěma dospívajícími dětmi, pracují šest dní v týdnu a bydlí na ubytovně. Na kauci, stěhování a nové postele (protože v těch na ubytovně jsou štěnice) nemají šanci našetřit.

Pouze 32 procent české ve -řejnosti má za rozumné, aby o přidělování sociálních bytů rozhodovaly obce samy, to vyplývá z nedávného průzku -mu agentury Median. Celých 59 procent chce, aby stát buď určil prioritní cílové skupiny, které budou mít na byty nárok, anebo stanovil závazná pravidla přidělování. Silná povinnost pro obce umísťovat do bytů osoby v bytové nouzi se však zdá být politicky neprůchodná, a to i přes to, ji podporuje 71 procent české veřejnosti.

Proč nejde to, o čem mluví Babiš s Faltýnkem? Obce totiž v drtivé většině skrze programy podpory sociálního bydlení neřeší situaci osob v bytové nouzi, ale jiné úkoly, jako je zvy -šování či udržování počtu obyvatel či rekonstrukce nevyužitého majetku.

V letech 2003–2013 obce dostaly prostředky na 15 tisíc sociálních bytů. Ty je však možné používat prakticky na cokoliv, stačí, když obec prohlásí, že pro sociální byt nemá jiného vhodného nájemníka. Výsledek? Dnes je v bytové nouzi skoro 200 tisíc lidí.

Problém je i, pokud je investice účelově vázaná – účel jde vždy změnit. Město Kladno dostalo před několika lety z EU dotace na revitalizaci sociálně vyloučené lokality. Místo oprav či nabídky jiného bydlení vyhodila radnice asi 200 lidí i s dětmi a ti nyní bydlí v KIadně po ubytovnách, zcela vydáni na pospas byznysmenům s chudobou. Dotace však byla v pořádku, protože ji nakonec Kladno použilo na opravu domova pro seniory. Pro obce je ekonomicky daleko výhodnější chudé nájemníky ze svých bytů vyhodit, protože sekundární náklady jejich bytové nouze – výdaje zdravotního systému, ústavní péče o odebrané děti, bezpečnostních složek, školského systému či justice a vězeňství – pak nenese obec, ale stát.

Pokud tedy nemají obce dostat sankciovatelnou povinnost se o osoby v bytové nouzi postarat, je na místě, aby tuto funkci plnil jiný orgán veřejné správy. Ostatní řešení jsou rozhazování státního rozpočtu bez efektu.


Článek vyšel 19. 1. 2017 v Právu