Psal se rok 1967, díky Dubčekovi režim poněkud povolil a tak jsem mohl i se svou rodinou odjet na dva a půl roku do východoafrické Tanzanie.
Slyšela jsem na ČRo Dvojka rozhovor s paní Věrou Roubalovou Kostlánovou, chartistkou a terapeutkou. Věnuje se řešení uprchlické problematiky a zmínila zájem a pomoc Václava Havla uprchlíkům. Hovořila o zajímavém vědeckém zjištění, že trauma, způsobené např. Židům, kteří měli to štěstí přežít jejich vyvražďování, se biologicky přenáší na potomky. Její syn např. prožil v metru krátký děsivý pocit, že je v plynové komoře, protože jeho předkově se v ní udusili.
Slušnost je předpokladem jakékoliv komunikace. Aktuálně uveřejnilo 40 mých blogů, komentáře k nim byly slušné i jiné. V posledním, lednovém, mne obvinil jeden z 1127 čtenářů: „ vynechte z tohoto pokusu fušovat do věcí, kterým evidentně nerozumíte, viz slátanina o státním symbolu“.