Již několik let se mluví o tom, že Česká filharmonie je v hluboké krizi. Poukazuje se na časté výměny generálních ředitelů, šéfdirigentů, na neujasněnou dramaturgii, konflikty mezi orchestrem a vedením, nejrůznější osobní problémy řešené na ministerské úrovni, na stále obtížnější shánění hostujících dirigentů, o komerčních potížích, atd. atd. Zatímco dříve jako posluchači převládali kmenoví předplatitelé (předplatné bylo úzkým profilem a často se „dědilo“), začínají dnes převládat turistické výpravy snižující kulturu koncertu. Za některé výkony by se Česká filharmonie měla posluchačům omluvit nebo jim vrátit vstupné. A co je nejhorší, její prestiž klesá a orchestr je světově již zařazován do druhé kategorie.

Ano, Česká filharmonie je v krizi, ale v krizi šéfdirigentské. Česká filharmonie je složitý velmi citlivý nástroj, který dovede rozezpívat jen skutečný mistr. Česká filharmonie potřebuje jako šéfdirigenta zářící hvězdu, která by ji dlouhodobou trpělivou prací dovedla tam, kam kde byla a kam skutečně patří – do světové špičky.

Namísto toho se na postu šéfdirigenta po roce 1992 vystřídaly zapadající hvězdičky – Gerd Albrecht, Vladimir Ashkenazy, Zdeněk Mácal, Elijahu Inbal, pro které byla Česká filharmonie jen penzijním přivýdělkem. A z programu na sezónu 2011/2012 pak čiší skutečná beznaděj. Jsou tam i jména, která by se před Českou filharmonií neměla vůbec objevit.

Je otázkou, zda budoucí šéfdirigent redivivus Jiří Bělohlávek bude od roku 2012 skutečně schopen zvládnout náročný úkol, který před ním stojí.

Že i v současném orchestru je obrovský tvůrčí potenciál, dokazují jeho výkony pod skutečnými mistry taktovky. Z poslední doby je to například Myung-Whun Chungovo provedení Mahlerovy symfonie č.5 cis moll, Ken-ičiro Kobajašovo provedení Beethovenovy symfonie č.7 A dur a zvláště pak čtvrteční Manfred Honeckovo provedení Dvořákovy symfonie č.9 e moll „Z Nového světa“. Toto skutečně hvězdné provedení nadchlo posluchače k bouřlivým dlouhodobým ovacím orchestru i dirigentovi ve stoje.
Není tedy ještě vše ztraceno, ale čas se již nachýlil.

Antonín Hrbek