Reflexe

Neskutečná rychlost změn v západním světě bere dech. Kolapsy, ztráty ratingu, EU a USA v ohrožení – skoro by se to dalo přirovnat k volnému pádu. Výše uvedená situace je reflektována jako kolaps západní civilizace.

V opozici k tomuto pochmurnému stavu jsou reflektovány různé doby, kdy se západu naopak dařilo. Tyto doby jsou pak předkládány jako recept na řešení současné krize. Společným jmenovatelem je snaha o pojmenování důvodů tehdejšího úspěchu. Často však chybí zobecnění a dochází ke zkratkám, tedy ke snahám najít tehdejšího nepřítele v dnešním světě a zopakovat vítězný souboj. Jedná se o aplikovanou mytologii. Co chybí, je reflexe současnosti, která je nahrazována zbrojením na minulé bitvy. I první republika se bála nástupu Habsburků na trůn.

Pokusím se tedy několik takových historicky zaručených receptů pojmenovat a vytáhnout z nich některé prvky, kterými obohacují současnost. Rozhodně se nejedná o výčet konečný.

Reagan a Thatcherová
Velkou rodinou představ o zlatém věku civilizace jsou oba zmínění přestavitelé. Každý konzervativec se k nim musí přihlásit. Zlatý věk je interpretován tím, že rázně zatočili s levicí. Pojmenovávají se ulice, staví sochy, vychází oslavná díla. Nepřítel je jasný, vítězství zaručené. Jde jen o to najít dostatečné množství levičáků.

Křesťanství
Další rodinou zlatého věku je neurčité křesťanské období, které bylo zlaté právě proto, že bylo křesťanské a mělo budoucnost před sebou. Křesťanství je dáváno do opozita k imigrační muslimské vlně a vzniká střet civilizací. Z křesťanství jsou vytahována určitá témata, která mají zaručit úspěch. Zákaz potratů. Potření feminismu. Potření homosexuality. Potření muslimů. Paradoxní je, že v tomto bodě se propagátoři dostávají do střetu s často proklamovanou osobní svobodou.

Komunismus
Komunismus zůstal hodně hluboko pod kůží, i když k explicitnímu přihlášení dochází výjimečně, výjimkou je snad jen jeden severočeský senátor. Z komunismu však zůstalo velké téma národ proti Němcům. S tématem komismus nepřišel, dokázal ho však náležitě ukotvit. Některé politické směry proto vysloveně opakují postoje typické pro padesátá léta, kde se opět zbrojí na minulou bitvu a proto je pro dnešek největším ohrožením Německo (a potažmo EU, kterou Německo údajně řídí). Řešením je tedy návrat k železné oponě.

Dalším výrazně ukotveným postojem je důvěra v těžký průmysl, která se transformovala v důvěru v konvenční zdroje elektřiny jako majoritního exportního artiklu.

Do kategorie pozdní komunismus také řadím osobní útoky na Václava Havla, jež si nezadají se štvavou kampaní Rudého práva.

Rusko
Zlaté období boje proti Rusům dle mého názoru bylo ukončeno podpisem Lisabonské smlouvy prezidentem Klausem.
Boj proti přírodě

Z hluboké historie pochází konzervativní přesvědčení, že s přírodou je třeba bojovat. Explicitně to vyjádřil tajemník prezidenta republiky Jakl, když prohlásil, že: „Co se týče obsahu, tak i tam jde o extrémní nahlížení na společnost, civilizaci, kulturu. Jde o radikální popření toho, na čem je naše společnost vystavěna a byla vystavěna generacemi našich předků - na potýkání se s přírodou, na jejím osvojování.“ Problém je tedy ústup od konzervativního postoje boje proti přírodě. Dovolil bych si pouze upozornit, že dnešní technické vybavení by nám dovolilo realizovat „konečné řešení“ v řádu týdnů, ne-li méně.

Reflexe 2
Pokud jsem psal, že chybí reflexe současnosti, pokusím se jednu z mnoha možných předložit, nerad bych zůstal u pouhého mělo-by-se-ismu.

Klíčovou substancí západní krize je dluh. Dluh, který je způsoben systémem generováním peněz do ekonomiky přes systém frakční rezervy, který garantuje, že aktuální dluh nemůže být nikdy splacen, protože v ekonomice není nikdy dost peněz na splacení dluhu i s úrokem. Více na toto téma např. film Money as debt. Pokud by se obyvatelstvo nevěnovalo konzumu, celý systém zkolabuje.

Podstatné je tedy to, že dluh nemůže být splacen a v podstatě za to nikdo nemůže.

Pokusy o zpomalování zadlužení jsou doprovázeny propadem životní úrovně. Co je paradoxní, tak jsme v situaci, kdy v marné víře, že dluh bude splacen, je životní úroveň snižována vlastní vládou ve strachu před tím, aby to nemuselo udělat MMF a EU. Zchudneme buď rukou vlastní, nebo mezinárodního finančního protektora. Dokud se představitelé států nedohodnou na jiné finanční architektuře, bude volný pád pokračovat.

V ČR nehoříme sami. Myslím si, že Evropa a západ opravdu prožívají těžkou hodinku a řadu problémů bude třeba zpracovat, hezky politicky nekorektně. Je možné, že dojde k různým geopolitickým zemětřesením a že to nebudou lehká rozhodnutí. Nedomnívám se však, že problémy budou vyřešeny tak, že si budeme představovat tu a jinou dobu a budeme bojovat minulé bitvy. Je sice žádoucí hledat poučení z historie, každý dnešek je však jedinečný.

Mgr. Ondra Mikšíček