Vzhledem k velkému zájmu, který vyvolal text popisující průběh trestního řízení v České republice (hodně se o tom nyní diskutuje v souvislosti s ukončeným vyšetřováním místopředsedy vlády Jiřího Čunka) poslal pan Petr Hemmr další příspěvek. Tentokrát o roli státních zástupců. Právě jeden z nich, Arif Salichov stíhaní obviněného Jiřího Čunka zastavil.

A pro pořádek zopakuji: Pan Hemmr (47 let) před listopadem 1989 působil jako vyšetřovatel se zaměřením na násilí (vraždy, loupeže, znásilnění, ublížení na zdraví, mimořádné události - např. Stavby se zraněním). V roce 1988 si dokončil vzdělání na právnické fakultě, v roce 1991 pak začal pracovat u soukromé firmy.

Libor Stejskal, editor blogů Aktuálně.cz


Pan Petr Hemmr napsal:

Státní zástupce má v trestním řízení jiné postavení, než vyšetřovatel policie. Jednak je v průběhu trestního řízení vyšetřovateli nadřazen (zdůrazňuji, nikoliv nadřízen) a před soudem zastupuje zákonem chráněný zájem, chcete-li stát, jako výkon moci.

Podnět k zahájení trestního stíhání nemusí být nutně podán na policii, jakýkoliv občan může podat návrh na zahájení trestního řízení či podezření ze spáchání trestného činu na jakékoliv státní zastupitelství. Věc je přidělena konkrétnímu státnímu zástupci a ten rozhodne, na které státní zastupitelství takový podnět, oznámení postoupí dle místní a věcné příslušnosti, pokud usoudí, že věc spadá pod státní zastupitelství, kde pracuje, ponechá si ji a předá na policii se svými pokyny k prověření.

Pro zjednodušení lze říct, že trestné činy v prvních odstavcích patří do rozhodování okresních státních zastupitelstev (v Praze obvodních), trestné činny s vyšší trestní sazbou než pět let nebo škodou velkého rozsahu, patří krajským (v Praze městskému) státnímu zastupitelství. Stejně jsou pak příslušné soudy.

Při vyšetřování má státní zástupce pozici dozoru nad zákonností a s tím související rozhodovací právo formou usnesení, kdy věc může zastavit, postoupit jinému orgánu, rozhodnout o věci ve vlastní pravomoci, pokud mu to trestní zákon umožňuje nebo formou obžaloby poslat obviněného před soud.

Státní zástupce je oprávněn dávat vyšetřovateli závazné pokyny, které v průběhu trestního řízení musí tento splnit, může věc vrátit k doplnění nebo závazně požádat vedoucího pracovníka, aby věc přidělil jinému vyšetřovateli, rozhodovat o vazbě obviněného, se svým rozhodnutím musí předstoupit před soudce, který vazbu potvrdí nebo také ne.

Po skončení vyšetřování posílá vyšetřovatel na příslušné státní zastupitelství spis se všemi důkazy a návrhem na obžalobu. Státní zástupce si spis prostuduje, důkladně se seznámí s provedenými důkazy a věc buď vrátí k došetření nebo ji zastaví nebo předá jinému orgánu (např. zjistí, že nejde o trestný čin, ale o přestupek a postoupí věc k vyřízení městskému úřadu).

Pokud jde o trestný čin a důkazní situace opravňuje postavit obviněného před soud, státní zástupce obviněného obžaluje tzv. obžalobou, kterou zašle jednak obviněnému (pokud má obhájce, tak i obhájci) a jednak k příslušnému soudu.

Jakmile všichni zúčastnění převezmou obsílky s obžalobou, a soud nevrátí věc k doplnění, je z obviněného obžalovaný a v tuto chvíli se režie trestního řízení ujímá ve své kompetenci soud, nejedná se už o přípravně řízení, ale o řízení před soudem. Státní zástupce obhajuje u soudu svou obžalobu, navrhuje soudu svědky obžaloby (soud je přijmout může a nemusí), navrhuje trest, ve smyslu trestního zákona, pro obžalovaného.

Ve chvíli, kdy soud nařídí hlavní líčení (vždy veřejné, pokud není jednáno o mladistvých nebo utajovaných skutečnostech), zastupuje u soudu státní zástupce stát, resp. státem chráněný zájem, t. j. objektivní stránku trestného činu.

Před vynesením rozsudku má státní zástupce (stejně jako obžalovaný) právo na závěrečnou řeč, která rekapituluje trestní stíhání, včetně posouzení charakteru osoby obžalovaného a s přihlédnutím k provedeným důkazům navrhuje znovu trest a zdůvodňuje jej ve své závěrečné řeči.

Po vynesení rozsudku má právo se odvolat jak do rozhodnutí tak do výše trestu. Pokud tak učiní, předá věc státnímu zastupitelství s vyšší působností (okresní na krajské, krajské na vrchní státní zastupitelství), kde se jedná stejný způsobem, jak je již popsáno.