Vyrůstal jsem v činžáku bez zahrady. Po dostudování jsem dostal vyrozumění, že mne lidovědemokratický tábor míru posílá do nejvýchodnějšího slovenského okresu, nepochybně potrestání za moji politickou nekorektnost. Nakonec jsem si vymodlil změnu, ministerstvo zemědělství mne poslalo do nejsevernějšího okresu v Čechách, i tak to byl pro Brňáka konec světa. Bydlel jsem tam s rodinou 14 let ve dvoubytové vilce, kterou těsně před válkou postavil místní drogista. Takže jsem republiku neopustil ani kvůli bydlení a věřte mi, ani kvůli alimentům.



S parádním pokojem, salónem, sousedila zimní zahrada, skladoval jsem tam kontrabas, tedy basu, kterou jsem tvrdil muziku v místním šramlu, ten výraz první houslista, kapelník, nerad slyšel. Samozřejmě zahrada i s bazénkem nechyběla.



Moje terénní zaměstnání začínalo denně při úsvitu a končilo potmě, tehdy byl pracovní týden šestidenní, navíc noční a nedělní služby. Na rozdíl od souseda jsem o zahradničení neměl zájem. Pracoval na berním úřadě, seděl za psacím stolem celý den, pohyb navenku fyziologicky potřeboval. Na zahradě trávil svůj celý volný čas, když pršelo chodil s deštníkem po cestičkách a když lilo jak z konve a nemohl na zahradu, trpěl zácpou.



První dva roky v Austrálii jsem působil při východním pobřeží, měli jsme jiné starosti než zahradničení, na další dva roky jsme se přesunuli do Port Moresby na tropickém ostrově Papua Nová Guinea, tam se říkalo, když zasadíš pometlo, rozkvete. Definitivně jsme potom zakotvili v Melbourne a pořídili jsme si domek na předměstí s menší předzahrádkou, vzadu byl “backyard“ jak se v dnešním trendu asi česky říká.



V ČSSR se profil obyvatele nekádroval podle záhonu s růžemi bez plevele, ale podle odznaku komunistické strany v klopě kabátu. V Austrálii je to jinak, rodina se oceňuje podle toho, jak vypadá zahrádka. Občané se zastavují, obdivují nebo kritizují, někteří se zeptají, zda si mohou vzít výhonek a zasadit jej doma. Oženil jsem se dobře, manželka se starala a stará o zahradu tak, že kolemjdoucí se užasle podivují. Můj návrh, že se budu ekologicky v penzi o zahradu starat, byl zamítnut zvláště když jsem se oháněl Kiplingovou Knihou džunglí, kterou bych se řídil.



Z jakéhosi úradku exilového Pána Boha naše zahrádka kvete zejména v chladných měsících, to je v Austrálii od května do září. Nikoliv zásluhou prstu božího, ale výběrem stromů a keřů. Některé rozkvétají v zimě, jiné od jara do podzimu. Myslel jsem si, že je to pro krásu, je to ale jinak. Medonosný hmyz nezazimuje a potřebuje pastvu po celý rok. Zavedu vás tedy do naší zahrádky, jak jsem ji kvetoucí nebo nesoucí plody začátkem letošní zimy fotografoval: obr. 1. hakea, 2. yaaka 3. protea 4. banksia 5. chilli 6. kumquat.



Miloš Ondrášek
Melbourne