Australský úřad pro pomoc rozvojovým zemím se mne v roce 1983 zeptal, zda bych nepřijel na dva roky řídit veterinární a zootechnickou službu na Kalahari v Botswaně na jihu Afriky.

Říká se, že tuto oblast tvoří poušť, jde spíše o savanu porostlou řídkými trávami a malými stromy. Na to jsem přišel hned po příjezdu současně s tím, že můj pracovní obvod je větší než Čechy a kus Moravy. Dcera, syn a trpasličí jezevčík Ferda zůstali v Melbourne, manželka jela se mnou. K domácímu rituálu patří po večeři šálek dobré kávy, tak jsme si přivezli 7 kg zrnkové s elektrickým mlýnkem. V místě mého úřadu zvaném Ghanzi nebyl proud zaveden, tak jako na celé Kalahari, manželka promptně prohlásila, že nepomletý kafe je nám užitečný jako nebožtíkovi kabát. V Ghanzi s jedním obchodem a zbožím zaměřeným na potřeby a chutě Křováků rozpustná káva nebyla k dostání.



Do severozápadní části Botswany přitéká z Angoly řeka, vpíjí se tam do písku, nikoliv do moře. Tato neobvyklá delta tvoří oblast zvanou Okavango, je bohatá na vodu, vegetaci a velký počet zvířat nejrůznějších druhů včetně divoce žijících přežvýkavců. Nevyhýbá se jim slintavka a kulhavka, postrach živočišné výroby a veterinářů na celém světě. Není to smrtelné onemocnění, u domácího skotu snižuje produktivitu. Ze zamořených oblastí se nesmí vyvážet ani náchylná zvířata, ani získané suroviny.

Eradikace tohoto onemocnění je ve volné africké přírodě téměř nemožná. Přes jakoukoliv nehostinnost Kalahari se tam v mé době chovalo 170 tisíc kusů masného skotu a na okraji oblasti byly vybudovány dvoje jatky zpracující hovězí maso na vývoz. Podle světově respektovaných nařízení mohlo být exportováno, pokud je stát prostý slintavky a kulhavky. Botswana je na vývozu produktů živočišného původu ekonomicky závislá a tak došlo k šalomounskému opatření. Okavango a Kalahari byly od sebe odděleny plotem zabraňujícím od nepaměti migrujícím zvířatům volný pohyb. Zvláště v období sucha, kdy ve vnitrozemí je nikoliv sůl, ale voda nad zlato.

Jednou z mých pracovních povinností byl dohled na 160 km dlouhý, 152 cm vysoký plot. Nebyl vybudován z ostnatých zátarasů nebo drátěného pletiva. Pomocí pákového natahovače byla mezi pevně zakotvenými kůly pararelně napnuta ocelová lanka ve vertikální vzdálenosti kolem 40 cm. Byla těžce viditelná, plot ale tvořil hradbu, od které se větší a velká zvířata odrážela při pokusu jej překonat. Mezery mezi dráty dovolovaly protažení menším zvířatům.



Na přiložené fotografii vidíte antilopu s nádherným českým pojmenováním přímorožec šavlorohý pádící podle pro takové zvíře nepřeskočitelného plotu. Našel jsem záznam, že několik roků před mým příchodem Kalahari byla tehdy trápená velkou žízní. Stáda buvolcovitých pakoňů se nemohla dostat k vodě, a uhynulo jich tam 90 tisíc. Zřejmě plot byl neprostupný, vůdce stáda snad bez úspěchu zkusil anebo se řídil zděděnou pamětí.

Pravděpodobně znáte tato pastvu hledající zvířata z televizních filmů (nenatočených ale v Botswaně), jak vedena migračním pudem masově překračují hory doly a krokodýlí řeky. Při patrolách podél plotu jsem vídával v něm zachycené pštrosy, antilopy a jednou i malou, žirafu. Nikdy lvy, ti jej uměli přeskočit. Stálá skupina údržbářů se starala o vyhovující stav plotu. Byl součástí protislintavkového kordonu táhnoucího se Botswanou v délce přes 700 kilometrů. Nedávno jsem se dozvěděl, že nový segment byl vybudován na zimbabwské hranici zabraňující migraci nejen zvířat, ale také lidí pokoušejích se o azyl.



Plot vyhovuje byrokratickým nařízením týkajících se profylaxe zvířat a téměř nebere v úvahu ekologickou problematiku. Napadla mne otázka, o které šéf botswanské veterinární služby a FAO (OSN organizace pro potraviny a zemědělskou výrobu) nechtěli ani slyšet, zda by nestačilo preventivně proočkovat jednou za rok naprosto všechen faremně odchovávaný skot. Nemohl by se potom nakazit ani při kontaktu s divoce žijícím, slintavkou infikovaným zvířetem. A plot zbourat.

V Austrálii jsem jako veterinář pracoval čtvrt století, až do důchodu. Káva se tam dostane všude. K mému zvěrolékařskému překvapení jsem se brzo po příjezdu dozvěděl, že napříč světadílem se od západu k východu táhne plot dlouhý 8614 km, postavený v roce 1885. Kvůli slintavce? Nikoliv, proč tedy? Kvůli divokým psům! Účelem bylo oddělit úrodný jihovýchod (kde bylo moje první působiště) od vyprahlého vnitrozemí a chránit dobytek na pastvinách před útoky dingů. Plot byl před 30 lety zkrácen o tři tisíce kilometrů, je vysoký 180 cm s patkami a zapuštěný do země dalších 30 cm. Po obou stranách je pětimetrový pás vyčištěné země.



Dnes jsou nejexponovanější úseky osazeny solárními zářivkami a tam, kde plot křižuje silnice, se nacházejí speciální rošty zabraňující přechodu dingů i jiných zvířat. Bariéra bohužel nefunguje stoprocentně, štěňatům se vždy podaří nějakou tou dírou protáhnout. Mezi údržbáři pracujícími osaměle stále v divočině jsou i takoví, kteří divokostí mají s dingy mnoho společného. Pokles populace těchto psů vyvolává ekologickou debatu, zda plot a jejich odstřel a návnady jsou zapotřebí.

Méně dingů – více králíků i lišek. Dingo není vačnaté zvíře, přišel na kontinent před pěti tisíci lety s dávnými timorskými mořeplavci. Od našich psů se liší tím, že neumí štěkat. Jejich zápěstí dovoluje rotační pohyb, dovedou otočit knoflíkem na dveřích. Otočí hlavou 180° na každou stranu. Fena může mít štěňata jen jednou za rok. Jejich domestikace je v Austrálii zakázaná.

Při východním pobřeží Austrálie najdete na mapě písčitý ostrov pojmenovaný Fraser Island, hojně navštěvovaný turisty. Populace těchto ostrovních dingů se pohybuje mezi jedním a dvěma sty psů, ztrací plachost a straší turisty. Hledají v jejich táborech něco k snědku. 86 dingů tam bylo nedávno odchyceno a usmrceno, údajně pro agresivní chování vůči lidem.

V roce 2001 tam byl dingem smrtelně pokousán devítiletý chlapec. Způsobilo to mezi návštěvníky paniku. Před 35 roky zmizelo nemluvně ze stanu postaveného na úpatí na světě největšího pískovcovitého monolitu zvaného Ayers Rock, v jazyku Australců Uluru, ve státu Queensland. Matka prohlásila, že beze stopy zmizelé dítě má na svědoní dingo. Došlo k soudímu procesu a rozhodnutí, že šlo o rituální vraždu spáchanou matkou dítěte, a odsoudili ji k dlouholetému vězení za pozornosti celé Austrálie. Po odvolání byla po dvou letech zproštěna viny pro nedostatek důkazů.

Je to dvě stě let, co si dovezl koloniální farmář, přistěhovalec z Velké Británie, tucet králíků s úmyslem je po nedělním obědě ze sportu střílet. Zaplavili Austrálii, uměli to, co umí nejlépe, množit se.



Plot zabraňující přebíhání psů se stal bariérou zabraňující přebíhání králíků. Austrálie vede proti těmto zvířatům zákonem nařízený boj pomocí virových nebo bakteriálních nákaz. Střílí je. Nory ničí výbušninami, plamenometem nebo se do nich umisťuje jed či vhání smrtící plyn. Prozatím králící vyhrávají. Často je vidívám na louce před naší chalupou přebíhat a panáčkovat. Louka by byla bez nich pro mne smutná, což ovšem není z australského stanoviska korektní. Jedno australské zákonné nařízení jmenuje rostliny pokládané za plevelně škodlivé a určené k vyhubení. Mezi nimi je i keř vinný jen tím, že v jeho hustém přízemí nacházejí králíci úkryt.

Miloš Ondrášek, Melbourne