Proč liberální stát ve válce proti teroru musí prohrát…

26. 07. 2017 | 10:16
Přečteno 2690 krát
Stát, jak jej známe, je stát liberální, neboť je ovládán liberálním režimem. Stát tedy není totéž co režim. Obojí je třeba od sebe odlišovat, zdůrazňuje politolog Radek Buben. Režim můžeme chápat a definovat široce jako ustálený způsob vzájemného působení mezi státem a jeho občany. Chcete-li, režim představuje médium nebo jazyk, v němž a skrze nějž spolu stát a občané v každodenní (materiální) praxi interagují.

To, čím se liberální stát vyznačuje, je programové upřednostňování občanů před státem. Svobodní jsou v tomto režimu občané, ne stát. Ten svobodný být ani nemůže, protože v liberálním režimu řeči a uvažování (diskurzu) je vůbec nesmyslné přiřazovat ke státu přívlastek svobodný. Stát je nástroj, který žije z vůle svobodných občanů a jejich zájmům má být poslušen. V liberálním režimu, alespoň co do teorie, tedy panuje jednostranná závislost státu na individuích, kteří se svobodnými nestávají, ale už rodí. Jsou tedy svobodnými ještě předtím, než se stanou občany státu.

Z této teoretické přetíženosti významu individuí pro stát však vyplývají následující konsekvence. Stát vystupuje před občany vždy jako potencionální nepřítel, protože vůči jejich, chtělo by se říci, primordiální svobodě vystupuje stát nutně jako cosi cizorodého, umělého a mechanického, co dusí život. Ne náhodou byli za studené války sovětští občané vyobrazováni jako monstrózní stroje bez života a vlastní svobody (rozuměj touhy). Všechen život z nich totiž vysál zvrhlý socialistický stát.

V kontextu této přetíženosti role individua pro stát je pak pochopitelné, proč v liberálním chápání znamená občanská společnost kriticky uvědomělou veřejnost dbající na to, aby se stát nevydal na scestí. Tato morální ostraha státu prozrazuje apriorní nedůvěru občanů ve stát. I kdyby se stát snažil sebevíc, důvěru občanů si nikdy nezíská. Vždycky bude tím podezřelým, potencionálně socialistickým státem.

Nedůvěřivost občanů ve stát tvoří základ liberálního režimu, a proto akt spolehnutí se na stát znamená udělat krok proti panujícímu režimu. Ne náhodou tento režim pranýřuje populisty, aniž by měl pro jejich slepou důvěru v autoritu jakékoli pochopení – třeba že je dlouhodobě nesnesitelné žít v liberálním režimu, který individuu proti jeho přirozenosti zakazuje na cokoli se spolehnout. Leda tak na svůj vlastní zdravý rozum, ale ten není ničím objektivním, ale mnou samým, takže problém mít na co se spolehnout trvá. Z toho pramení různé neurózy, úzkosti, hněv a vztek a další nemoci duše.

Tyto nemoci plynoucí z celkové pyramidální nedůvěry občanů ve stát činí liberální režim nanejvýš zranitelným. Režim udržující produktivní napětí mezi státem a jeho občany tak může kdykoli vypovědět službu. Vztah občan-stát může kdykoli rupnout a v takzvané válce proti terorismu k tomu musí nevyhnutelně dojít. Liberální režim musí padnout, chce-li stát tuto „válku“ vyhrát, a to proto, že v ní neběží o vítězství nad nepřítelem vnějším, nýbrž nad vnitřním nepřítelem státu. Terorista je v prvé řadě nepřítel státu a pak teprve jeho občanů. Proto tolik omílaný strach občanů z teroru není v této válce nakonec vůbec podstatný. Podstatný je strach státu; státu, který se bojí, protože nemá, jak by odlišil teroristu od spořádaného občana. Každý je potencionální terorista a stát je tak vydán napospas strachu z těch, kdo se ho bojí.

Proto tuto zacyklenou válku lze vyhrát jen tak, že bude zjednána elementární, chtělo by se říci patriotická, důvěra mezi občany a státem. S teroristy se to má stejně jako s pytláky. Nejefektivnější a z logiky věci jediný možný způsob boje proti lovcům vzácné zvěře není nasadit více hlídačů, ale pytláky kooptovat, dát jim práci, aby místo zabíjení raději zvěř hlídali. Rovněž i potencionálnímu teroristovi, jímž je každý z nás, má stát co nabídnout: být tím, na co se lze spolehnout. Zjednáním důvěry si stát na svou stranu kooptuje jedince, kteří se tak stávají jeho občany ve vlastním smyslu slova. Důvěra ve stát je pro občana civilizovanou alternativou k víře v různé idiotické (socio-kulturní) identity, nebo k víře v Boha, v nějž mít absolutní důvěru může mimo jiné obnášet chtít se v jeho jménu vyhodit do vzduchu. Naopak důvěra ve stát má tu výhodu, že v jeho jménu se nelze vyhazovat do vzduchu, ve jménu státu lze pouze padnout.

Problém ale není, jak tuto důvěru ve stát zjednat, protože poptávka tu po ní již je. Stačí si jen uvědomit, že ji nelze zjednat v rámci liberálního režimu, který jaksi definitorně stát podezřívá a znemožňuje tak zjednání této důvěry. Tím se sice rázem žádné teroristické útoky nezastaví (ty však nestaví nic, ani sebevětší bezpečnostní opatření), ale státem prováděná kooptace lidí na svou stranu sníží pravděpodobnost útoků.

Závěrem položme návodnou otázku: Co má liberál nedůvěřující státu a terorista rovněž nedůvěřující státu společného?

Režim, v jehož ustanovení na základě zkušenosti s válkou proti teroru musíme věřit, lze provizorně a poplatně tradici jedné vlivné politické teorie nazvat režimem republikánským, a proto stát, v nějž byla obnovena důvěra, republikou.

Tomáš Korda
Autor je doktorandem na Ústavu politologie FF UK

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy