Tak jsme si zvolili staronového prezidenta

01. 02. 2018 | 12:22
Přečteno 2597 krát
Zatímco na počátku devadesátých let to mohlo vypadat, že na celém světě postupně zvítězí demokracie a dále přijde již jen nudné a zdlouhavé vylepšování její efektivity a prosperity, nyní se k nám velké dějiny vracejí. To co nám Andrej s Milošem v příštích letech předvedou, nad tím se nám budou protáčet panenky. Autorova politická fantazie je jen omezená, ale jsou nasnadě například věci následující:

Trochu přistřihneme křidýlka veřejnoprávním médiím – není přeci možné, aby nám kdejaký rýpavý reportér kladl svoje hloupé otázky. Naše společnost potřebuje především klid na práci.

Postupně sprovodíme ze světa to hloupé Andrejovo trestní stíhání. Je to celé jeden velký nesmysl. Andrej by přeci nikdy neukradl ani korunu.
Takový Czexit také není hloupá myšlenka. Není možné, aby nám, přirozeně moudrým a mírumilovným Čechům, rozkazovali nějací přitroublí bruselští byrokraté.
Jediné, co se takovémuto vývoji může trochu stavět do cesty, jsou senát a ústavní soud (ale ty ho dokážou maximálně zpomalit, ne zastavit), Milošovo zdraví (leč moc působí jako živá voda a dokud Miloš dýchá, jeho okolí jej v roli udrží) a Andrejova chamtivost, protože z EU získává nemalé peníze (je ale představitelné, že Vladimir Vladimirovič nabídne jako kompenzaci následující scénář: referendum o vystoupení z EU – Czexit – zrušení českých sankcí vůči Rusku – Agrofert jako privilegovaný dodavatel do Ruska).

Výsledek letošní prezidentské volby byl pro autora nepochopitelný, jakoby žil ve společnosti, jejíž základní hodnoty, preference a směřování jsou mu naprosto cizí. Po podzimních parlamentních volbách ještě mohl doufat, že si to voliči jen dobře nespočítali, že nalétli Andreji Babišovi, že si neuvědomili, že sledováním Mladé fronty DNES si příliš realistický obrázek neudělají. Nyní ale byla tato volba velmi jednoduchá, krystalicky jasná, všechny informace volně dostupné a většina společnosti dala najevo, že nechce žít v moderní liberální otevřené společnosti, jejímiž hlavními hodnotami jsou svoboda, vzájemná solidarita a osobní zodpovědnost. Nenalhávejme si, že snad Jiří Drahoš udělal nějaké chyby ve své kampani a nebýt toho, dopadlo by to lépe a že příště najdeme někoho šikovnějšího a úspěšnějšího. Naopak, byl to velmi kompromisní a volitelný kandidát, žádný extrém, ale prostě není zájem. Až dosud žil autor v přesvědčení, že jsme sice nedokonalá demokracie, ale že přes různé chyby a přešlapy se stále učíme a zlepšujeme. Nyní si ale myslí, že výhybka již byla přehozena a nejpravděpodobnějším dalším vývojem je postupné hnědnutí společnosti.

Jediný způsob jak se vypořádat s malérem, je malér pochopit, porozumět mu. Autor to vidí takto: Problémem nejsou Andrej s Milošem, takových lidí je v každé společnosti nepočítaně, problémem jsou voliči, kteří si volí takovéto reprezentanty. Pokud by tu nebyli Andrej s Milošem, tak by společenskou poptávku uspokojil někdo jiný, dost možná ještě horší. Ale proč si lidé volí takové lídry? Autora neuspokojuje odpověď: „Protože jsou hloupí“. Takováto odpověď neotevírá žádné další pochopení, jenom dodává svému majiteli pocit moudrosti a výlučnosti. Zdá se, že většina společnosti chce především bezpečí, chléb a hry. Přičemž chléb a bezpečí bych nijak neironizoval. Pocit bezpečí patří k základním lidským potřebám.

Autorův oblíbený Jiddu Krishnamurti rozlišuje dva druhy bezpečí: bezpečí psychologické (bezpečí našeho ega, našeho já, toho, s čím se ztotožňujeme) a bezpečí fyzické. Říká, že žádné skutečné psychologické bezpečí neexistuje, nikdy neexistovalo a ani existovat nemůže. A čím více o toto bezpečí usilujeme, tím více zpochybňujeme a narušujeme bezpečí fyzické. Jinak řečeno: snaha o psychologické bezpečí plodí násilné konflikty. Můžeme to kolem sebe vidět na všech stranách, jak agresivně reagují jedinci, kteří se v této oblasti cítí ohroženi. Platí to i naopak. Vtip je v tom, že ego může zemřít a tělo žít dál. V ideálním případě se tak děje neustále, okamžik od okamžiku. Jediné, co může dát jednotlivci sílu na to, aby dokázal žít bez psychologického bezpečí je spiritualita jako živý vztah k tomu, co nás přesahuje. Spiritualita není nic efemérního a prchavého, i moderní neurologické zobrazovací metody naznačují, že jde o jednu ze základních lidských potřeb, která se naléhavě dožaduje svého nasycení. Většinou se jí pokoušejí kultivovat náboženské instituce, které ale nejsou zárukou ani podmínkou její autentické formy. Bohužel u nás se spirituální potřeby sytí povětšinou nezrale, náhražkově, často sebeničivě, třeba špiritusem. A to není jen slovní hříčka. Není náhodou, že naše ateistická společnost má tak vysokou příchylnost k alkoholu.

Shrnuto dohromady: Naše společnost je tvořena především vnitřně nejistými, vykořeněnými občany, kteří ve chvíli, kdy se cítí ohroženi, instinktivně a neomylně volí to své, sice trochu zaplivané, ale alespoň dobře známé pískoviště se silným tatínkem.

Nabízí se otázka, co si s tím vším počít. Nemůžeme měnit společnost, můžeme měnit jen sami sebe. To znamená vést i nadále svůj život tak nejlépe a nejodpovědněji, jak dokážeme. Je ale také zapotřebí zvýšit svou pozornost a ostražitost. Bude se tu přiostřovat. Až masa voličů zjistí, že uzavření země proti vnějším vlivům jim kýžený pocit bezpečí nepřineslo, bude zapotřebí najít vnitřního viníka. A kde je potřeba, tam se najde i politik, který se na jejím uspokojování chce nechat vyvézt nahoru. Že nejsme žádné holubičí povahy, to jsme ve svých dějinách dokázali již vícekrát. V kritických chvílích se zde snadno probouzejí ty nejtemnější lidské vášně a běsi. Vidíme, co rozpoutala možnost příchodu pár tisíc migrantů a co teprve když přijde skutečné ohrožení. Mnoho důvodů k optimismu nevidím, zbývá především naděje. Slovy Václava Havla: „Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Jiří Lukáč

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy