V mnoha zemích s vyšší životní úrovní a vyspělejší politickou kulturou mají politické strany výrazně větší počet členů (pochopitelně v přepočtu na jednoho obyvatele). Není toto klíč ke změně poměrů v naší republice? Nechodí do politiky stále až příliš často lidé jen kvůli zisku placené funkce a kšeftům pro sebe a své známé? I ti z ANO 2011? Je tak těžké být politikem a chtějí se lidé skutečně podílet na správě věcí veřejných? Nebo si chce zdaleka nepodstatná část z nás podřízeně a masochisticky libovat v kritice toho poměrně malého počtu současných politiků?

V mnou celkem oblíbeném Dánsku, státě, který se o své občany dovede podle mě postarat lépe než Česká republika a při tom má velmi dobře fungující ekonomiku, měla v roce 2016 sociální demokracie zhruba 40 000 členů. Ostatní středo-levicové a levicové parlamentní strany jich měly 35 000, dánské středo-pravicové parlamentní strany byly zastoupeny cca 61 500 členy. Ta samá část českého politického spektra je v současnosti zastoupena zhruba 44 000 členy. Obtížně zařaditelní a programově hůře čitelní (a to se mi na nich nelíbí) Piráti a ANO 2011 jich mají dejme tomu 4000 (3000 u ANO, hm, podle mě dost málo na vládní stranu a na to kolik let už existuje, nárůst počtu zájemců u Pirátů v poslední době ztěžuje jejich počítání). Počet členů ČSSD se pak dlouhodobě pohybuje kolem 20 000 a momentálně logicky klesá. Nejvíce lidé platí členské poplatky v KSČM, jedná se o cca 37 000 lidí. Na první pohled z tohoto srovnání nevycházíme až tak špatně, i když v Dánsku se v parlamentních politických stranách organizuje zhruba o 30 000 lidí více. Zvláště když k tomu připočtu, že z hlediska politických stran v ne tak stabilizovaném Česku se podle všeho více lidí organizuje v mimoparlamentních stranách. Problém je ale samozřejmě v tom, že Dánsko má o necelých 5 miliónů obyvatel méně. Aplikuji-li správně trojčlenku, tak na „dánské poměry“ by například ČSSD měla mít cca 72 000 členů, má jich ale, jak jsem psal, jen 20 000. Smutné. Srovnávání také podle mě komplikuje česká komunistická strana, ač má hodně členů, jedná se o velmi staré lidi, kteří se ve většině případů v politice nemohou nějak výrazněji angažovat, akce schopnost KSČM dost snižuje také její nízký koaliční potenciál zejména na národní úrovni.

Nechci tvrdit, že každému členovi politické strany v Česku jde o peníze nebo dokonce obohacení na úkor ostatních. Ale faktem podle mě je, že za daného „podstavu“ je pravděpodobnost, že člen politické strany bude mít z politického působení nějaký finanční prospěch, nemalá. Nejedná se samozřejmě jen o volené funkce, ale o různá zaměstnání např. v krajských společnostech, ministerstvech, sekretariátech stran, asistentů poslanců atd., zvlášť nebo někdy výhradně v případě stran vládních.

Podobně jako v Dánsku je to podle všeho v dalších skandinávských zemích, v politických stranách se tam organizuje více lidí, i když zde jsem na rozdíl od čísel výše údaje čerpal převážně z anglické a dalších národních Wikipedií. Ale pojďme ještě třeba pro změnu do Spojeného království. Při součtu členů zejména největších stran na základě údajů převážně z oficiálních stránek britského parlamentu jsem došel k číslu 945 000. Počet členů některých menších parlamentních stran se mi nepodařilo zjistit, dejme tedy tomu, že celkově se bude v britských politických stranách nacházet minimálně milión lidí. I takoví Britové se tedy v přepočtu na jednoho obyvatele angažují v politice více než my.

Zdá se, že my Češi nemáme až takový problém své názory projevovat a alespoň na určité úrovni se organizovat. Mnozí demonstrují, podepisují petice, zakládají občanská sdružení. Ale zdaleka největší šanci na změnu poměrů má politická strana. A jestliže někdo řekne, že politika je špína, tak já mu na to řeknu, že ano, ale tu špínu je pak dobré svou účastí naředit. Protože úplně čistá nebude politika nikdy a je jen otázkou času, kdy přijdou první skandály do každé nově vzniklé politické strany či hnutí, jak je teď z pro mě poněkud záhadných důvodů zvykem některé politické strany nazývat.

Poměrně často čtu přínosné komentáře a analýzy novinářů, politologů a sociologů. Ale zdá se, že poměrně málo lidí se snaží jejich názory přetavit do praxe. Skoro se mi chce říci, jakkoli tito odborníci dělají užitečnou práci, tak jich je na úkor politiků až příliš. A snad se náš stát nedostane do bodu, kdy i kdyby zmínění odborníci napsali sebelepší text, skoro nic už tím nezmění. Vím, že tito lidé nemohou a asi ani nechtějí kvůli politice svou profesi opustit. Po případném návratu k původnímu povolání už by málokdo věřil v jejich nezávislost. Bylo by ale skvělé, kdyby se alespoň někdo z nich obětoval.

Ano, obecně vzato každý samozřejmě nemůže a nechce být politik. Myslím ale, že spousta z těch lidí co by mohli, si stále neuvědomuje, jak moc mohou v politice změnit. Jistě, není to zadarmo, stojí to čas a budou se tam potýkat s intrikány, prospěcháři a také psychopaty, ale opačnou variantou je to řízení státu i těmto lidem nadále přenechat. Je tu vlastně ještě jedna možnost. Moudrý a silný vůdce, který bude například „řídit stát jako firmu“ a všechno to za nás vymyslí a zařídí. Na tu já osobně ale nevěřím.

Ten náš „moudrý vůdce“ totiž vyplácí svým zaměstnancům (manažery nepočítám a tu hru se svěřenskými fondy brát vážně nehodlám) nízké, někde velmi nízké mzdy. Takto to myslí s lidmi v této republice, i na jejichž levné práci vydělal jen v letech 2013 až 2017 podle žebříčků magazínu Forbes 48 miliard korun, o které se zvětšil jeho majetek. Ten „moudrý vůdce“ řídí a bude řídit stát ve prospěch své firmy. Státní rozpočet vysává a bude nadále vysávat obrovskými dotacemi, daňovými úlevami, státními zakázkami a bonusy pro tuto svou firmu. Například sektorové daně, které by pravděpodobně mohly přinést do rozpočtu mnoho miliard, zavést nechtěl a ani v budoucnu asi nezavede. Zřejmě proto, že nechce jít proti bankám, které úvěrují jeho podniky. Zákony si upravuje a bude dále upravovat svým firmám na míru. Jistě, ze státního rozpočtu rozdá lidem nějaké peníze, ale jak dlouho na to stát bude ještě mít a neudělal by to někdo jiný ještě lépe?

Pokud se na to cítíte a domníváte se, že máte co nabídnout, vstupte tedy prosím do politiky. A dovolím si vám případně dále drze radit: svůj názor na Andreje Babiše a ANO jsem už napsal, ale ani nedemokratické a populistické SPD a KSČM nepovažuji za správnou volbu.

Důvody k nespokojenosti s politickými stranami se asi vždy najdou. Domnívám se ale, že skutečně demokratickou stranu, ve které nerozhoduje jeden člověk či nějaká malá skupina lidí, je možné alespoň do jisté míry změnit, i když to někdy může trvat dlouho. ANO 2011, které dluží Andreji Babišovi 150 miliónů korun a je i z jiných důvodů na něm zcela závislé takovouto demokratickou stranou podle mě není. A jestliže se někomu zdá, že mu i tak žádná z ostatních stávajících stran nevyhovuje, doporučuji najít podobně smýšlející občany, organizovat se a další stranu zkusit založit. Ano, její založení bude zázrak, ale i tak je to podle mě lepší, než nedělat nic. Jak už jsem psal minule, osobně se domnívám, že je zde například prostor pro ještě jednu, i když malou, levicovou demokratickou stranu, která bude na rozdíl od KSČM skutečně demokratická a více prozápadně orientovaná, méně „zelená“ a intelektuální než Strana zelených, o něco levicovější než ČSSD a čitelnější než Piráti s levicovým nádechem.

Pavel Krupička
pav.krupicka@post.cz