Patřím k těm, kteří se toho času také povalují po kampusech. Právě tak vidí zahraniční studium jeden poslanec Parlamentu České republiky. Co si pak má člověk, kterému vzdělání není sprostým slovem ani užitkovým zbožím, myslet o tomto výroku?

Na první dobrou se člověk cítí pohoršen a uražen a chce s tímto výrokem nesouhlasit. Není těžké najít tucty argumentů, proč se pan poslanec mýlí. Za všechny snad stačí uvést ten, že například na pobyt v Německu student dostává stipendium 400 € měsíčně, přičemž nejméně polovina padne na nájem, a to se bavíme o Lipsku, kde právě studuji, které je nepoměrně levnější než města bývalého západního Německa. Za zbylé peníze se dá jen obtížně „povalovat“, případnější by bylo mluvit o přežívání.

Pokud by pan poslanec rád argumentoval zaplněností kampusů, tak ta je, alespoň v Lipsku, vskutku vysoká. Leč několikanásobně více jsou zaplněny knihovny a studovny, které se však už nenachází v jeho dohledu. Ono bohužel pod širým nebem nelze tak komfortně studovat. Neustále vás otravuje hmyz, vítr, slunce, déšť, hluk apod. I parlament, který pan poslanec jistě navštěvuje, je ukrytý za čtyřmi zdmi. Na kampus se pak student chodí nanejvýš rozptýlit, pokecat, aby pak mohl jít zase studovat. Ačkoli tento inkriminovaný moment rozptýlení panu poslanci ze srdce vadí, vadí asi mu proto, že za ním nic dalšího nevidí. Pokud by ale viděl ty tuny začtených studentů, mezi které nejspíše nikdy nepatřil, snad by jim i odpustil, že si občas vyjdou na denní světlo a na čerstvý vzduch. On sám si přece také potřebuje odpočinout a oddechnout od náročné a zodpovědné práce poslance.

Takováto typická argumentace chce věci urovnat a uvést tak říkajíc na pravou míru. Trpí však jednou vadou: nekritizuje výrok pana poslance dostatečně. Říkat, že jeho slova neodpovídají skutečnosti, je sice velice pěkné, ale to je tak vše. Proto je potřeba dodat, že i pokud by ona slova o povalování studentů odpovídala skutečnosti, přesto by nebyla pravdivá, protože by v povalování viděla jen cosi negativního a špatného, ale tak tomu není. V negativním odsudku studentů jako povalečů je totiž zakukleno cosi pravdivého, co bytostně patří k univerzitnímu studiu vůbec. Tato zakuklená pravda univerzity ukrytá ve slově povalování spočívá v odstupu univerzity od bezprostředního provozu společnosti a zvláště jejích ekonomických tlaků.

Neběží tedy zdaleka o to, zda se nám pan poslanec empiricky mýlí, zda studenti spíše zevlují nebo studují a zda je to lenost či píle, které vystihují, co studenti skutečně dělají. Na takovéto licitace netřeba mít vysokou školu, stačí mít prostě jiný názor. Takovéto licitace se totiž vůbec nedotýkají samotného slova zevlování, a proto ani nemohou podlomit jeho negativní význam. Jestli studenti zevlují či nikoli je koneckonců z hlediska této kritiky jedno. Do toho nám nic není a být nemá. Podstatné je, zda v pejorativním slově „poflakování“ není skryto cosi pozitivního a hodnotného, co bytostně náleží k ideji univerzity. Pokud ano, jako že ano, pak se pan poslanec sice může, ale také nemusí mýlit empiricky, ale zcela jistě se musí mýlit věcně. Mýlí se věcně, protože na „věci“ jménem univerzita nevidí, že je v ní zakódovaný odstup od bezprostředního společenského dění, bez kterého univerzita nemůže jako univerzita fungovat. Tento odstup představuje ono pověstné dítě, které pan poslanec vylévá i s vaničkou plnou kampusových povalečů. Když vidí studenta na kampusu, vidí jen povaleče zevlujícího ve společenské bublině, ale je to právě tato bublina, která než aby byla něčím negativním, dělá univerzitu univerzitou.

Co však hůř, tento pan poslanec pouze více neomaleným způsobem vyjadřuje to, co jiní jeho současní kolegové, kteří dříve byli u moci, vyjadřovali touhou univerzitu ještě více otevřít trhu a vystavit ji tlakům jeho bezprostředních potřeb. I tito jeho kolegové vyjadřují, že nevědí, co je to univerzita, což samo o sobě není nic špatného. Špatné to je, pokud to neví zákonodárce, poslanec Parlamentu České republiky. Špatné to je, pokud takový člověk chce současně bránit takzvané evropské hodnoty. Svou hloupostí z nich totiž univerzitu vylučuje.

Tomáš Korda
Autor je doktorandem na Ústavu politologie FF UK