Pokud je mi známo, tak v žádné jiné evropské zemi s výjimkou Islandu a České republiky se pirátské hnutí zatím nedostalo do parlamentu. Co si o tom myslet? Osobně se domnívám, že jsme s nimi Evropu nepředběhli, spíše naopak. Jejich provokativní název je zřejmě mnohoznačný, ale když se řekne pirát, tak mně osobně se vybaví hlavně lidé, kteří loupí a vraždí. Každý si z nich samozřejmě vezme to své, já ale vnímám piráty hlavně jako poněkud samoúčelné rebely. Ano, loď jménem Česká republika najela na mělčinu a piráti byli poblíž a trochu toho zneužili. Sice nejsou chamtiví a zákeřní jako jejich silnější konkurent plující a drancující pod vlajkou Agrofertu, ale v něčem jsou nebezpeční také.

Je absurdní (anebo logické?), že v jedné z nejvíce ateistických zemí světa mnoho lidí stále čeká na Mesiáše, který je spasí. A piráti, i když na jiného opravdového mistra v této disciplíně zdaleka nemají, se tak prezentují. Na rozdíl od „pekla“ tradičních stran spojených s korupcí a skandály, nabízí jakýsi moderní „ráj“ plný nevinnosti. Jejich panenský pel bude ale samozřejmě dříve či později setřen a tento jejich populismus jen prohlubuje krizi zdejší politické scény. Odstřihnout se zcela od minulosti a tradic není totiž podle mě možné, ani vhodné. Na další várku zázračných blanických rytířů také nemá smysl čekat, nepomohli nám nejen ti s rudými prapory, ale třeba ani ten jejich narcistní hejtman, co nám v 90. letech sděloval, že neviditelná ruka trhu to za nás zařídí. Výsledkem jeho práce jsou ustrašení a poslušní zaměstnanci pobírající ve srovnání třeba s Německem směšně nízké platy a stovky miliard odtékající ročně z „našich“ firem jejich vlastníkům do zahraničí. Piráti by ale mohli být ten správný kompromis, napadne někoho. V něčem ano, ale:

„Pusťte nás na ně (fuj fuj politiky), snížíme vám daně“. Tak by se asi také dala ve zkratce popsat část hlavní strany programu na jejich webových stránkách. Snížení daní, poukaz na to, že jsem samozřejmě „jiný, lepší“ a sliby co všechno postavím a zařídím, toť jeden ze základů populismu a platí to i v případě pirátů. Jejich program se také vyznačuje líbivými neoliberálními frázemi o zjednodušování kde čeho. Život je ale někdy jednoduchý hlavně pro ty, co jeho složitost nejsou schopni nebo ochotni vidět.

A hlavně, přímá demokracie v takové míře, v jaké ji prosazují, by mohla výrazně zkomplikovat, ne-li zablokovat chod státu a demokratické procesy v něm. Je libo zákon o snížení třeba daně u piva, proč ne, dáme referendum. Není někomu sympatický politik? Není problém, odvoláme referendem. Piráti chtějí, aby občané přímo hlasovali o soudcích, úřednících, smlouvách, zákonech… Kontinuita výkonu funkce? Odbornost? Zapomeňte, hlas lidu, hlas boží, klidně i za cenu chaosu a vysokých nákladů za neustálé hlasování (i když kdo ví, třeba se té digitalizace, která by ho mohla zlevnit, jednou dočkáme). Člověk si až říká, na co by nám ti piráti v té záplavě referend o všem možném vlastně byli. Vždyť by ta referenda mohli vyhlašovat a zemi pomáhat řídit nějací nezávislí úředníci, když jsou podle pirátů ti politici tak špatní. Třeba nezávislou státní správu totiž tato strana chce a má za to můj dík.

Piráti podle mě nabízejí řešení jen některých problémů této země, v něčem kloužou po povrchu, v některých oblastech chtějí zachovat status quo, i když celkově se tváří jako bůh ví jací revolucionáři. Oceňuji například jejich úmysl zavést poněkud kontroverzní sektorovou daň, ale pokud se neposílí práva, sebevědomí a postavení velké části českých zaměstnanců, nebude to podle mě pro uspokojivé řešení jejich mzdových a pracovních podmínek stačit. Tyto a jiné problémy statisíců až milionů zapomenutých a zrazených obyvatel této země podle mě může pomoci vyřešit hlavně silnější levice a levicové myšlenky a u Pirátů vidím spíš jen takový levicový nádech.

V Pirátské straně jsou ale zároveň lidé přicházející s podnětnými návrhy a i strana jako celek určitý potenciál má. Jistě, i ta vlna anti-systémovosti, na které se vezou, jim může pomoci prosadit nebo propagovat některé užitečné věci. Ale z dlouhodobého hlediska se v tom může skrývat past. Lidé by se podle mě měli v zastupitelské politice více angažovat a věřit jí, ale to je v rozporu s pirátskými vizemi přímé demokracie a jejich přehnaným napadáním politiků jako takových.

Skutečnou službu této zemi by proto možná pan Bartoš prokázal, kdyby prohlásil, že je normálním politikem, zastáncem funkční zastupitelské demokracie, nechal se třeba ostříhat, koupil si nějakou pěknou kravatu a navrhl změnit název strany z „cool“ pirátů např. na tradiční a jejich politice celkem odpovídající název Sociální liberálové.

„Hlavně ale nezapomeňte, že každý chce být trochu jako Johnny Depp“ (hlavní hvězda filmové série Piráti z Karibiku), psal na podzim minulého roku dnešní pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík. Osobně na nějakého povrchního hollywoodského pozéra, který ročně rozhází miliony dolarů za luxusní zbytečnosti, nejsem zvědavý a moc se mi nelíbí ani s tím související líbivá politika pirátů.

Pavel Krupička