V posledních dnech se mi vybavuje starý vtip o tom, jak pán hledí na bílý čtverec a říká policistovi: Máte pravdu, to kolečko je opravdu červené. Vzpomínám na něj, když poslouchám našeho premiéra. Toho, jak na něho pořádají novináři hon a on jako pilíř světové politiky stojí pevně dál ve své vysoké funkci a mluví a mluví a mluví a…

Nebudu zabíhat do detailů, všichni je známe. Jen mě hodně mrzí, že jsem po srdceryvném přenosu z Palerma nemohl slyšet také telefonát jeho bývalé manželce a synovi do Švýcarska. Jistě byl také láskyplný, v obavách o synův zdravotní stav. Náš premiér se totiž umí postarat – proto je taky premiér.

Kromě toho kolečka se čtverečkem jsem si ještě vzpomněl na jednoho ze svých bývalých záletných kolegů, který klasikovo: Zapírat, zapírat, a když to praskne, zapírat dál, přetransformoval v poučku: Když mě najde manželka, jak ležím nahý na nahé slečně, budu jí tvrdit, že jsem na ní upadl, a budu to tvrdit furt. Jsem jen rád, že jsem v takové pozici našeho Andreje - mohu snad dovolit takto označit člověka, který pro nás dělá tolik dobrého - nezahlédl. I když já a zhruba třetina národa se mnou bychom mu to tvrzení uvěřili.

Ona totiž špejle ponořená do vody také vypadá jako zlomená, ale není. Ovšem v některých momentech přece jen začínám pochybovat i o svém zdravém úsudku. Naštěstí vím, že představitel státu, který se zmrzačený vybabral z dob socialismu za pomoci kulturní a myšlenkové elity národa, aby klesl do náruče kupců a kuplířů, stojí za námi, a hlavně nelže. Víme přece proč: je to přece nečestné a nesportovní, jak by řekl Jaroslav Foglar, jenž se nyní v hrobě obrací, ústy Mirka Dušína z Rychlých šípů. A proto by to přece takový muž, jakým náš Andrej jistě je, nikdy neudělal.

No, jo, jenže ono to fakt vypadá, že si z nás dělá prču. Že nám věší na rypáky bulíky stále větších objemů a my držíme, protože když se někdo ozve, je to komplot, je to útok, a novináři jsou bezcitné hyeny. Ale já vím, že to tak není, vydržme. Vystrčme ty naše frňáky a držme, protože nic není tak, jak se to jeví. Vypadá to sice jako lež, zní to jako lež, většina lidí si dokonce myslí, že to lež je, ale prdlajs – pravda to je.

Kdybych tomu nevěřil, tak bych si myslel, že nám vládne bezskrupulózní estébák, což je taky lež, i když to soud na Slovensku potvrdil, ale náš Andrej to tak nenechá a bude se soudit až do smrti. A taky bych si myslel, že je to kupec bez rozhledu, který si před spaním čte kalkulačku a výnosy podniků, které dal do svěřenských fondů. Tohle kdybych si všechno myslel, tak si myslím, …. že bych pak snad radši nemyslel.

Náš Andrej by se totiž v takovém případě musel třikrát denně (možná i častěji) sám ze sebe pozvracet a to přece není možné. Takže čtvereček je kulatý, upadl jsem na ni… a pořád si to opakuji. Andreji, my tě nedáme, protože věříme, že nejsi takový lotr, i když to tak někdy vypadá.

Jan Dvořák
Novinář