Jeho odchod je šokem pro mnohé. S předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou (ODS) přišel český parlament o politika starého střihu. Ostrý, rázný, s jasným názorem a břitkým smyslem pro humor – takový byl. Mohli jste s ním nesouhlasit. Mohli jste se s ním hádat. A tím byste ho potěšili, protože nic nemiloval tak jako demokracii a diskuzi.

Fičák, který ho šíleně bavil
Není mnoho politiků, kteří by se mohli pochlubit takovými výsledky – šestery komunální a čtvery senátní volby vyhrál matador v modrém dresu se značkou ODS. Pozoruhodné jsou na tom dvě věci. Zaprvé pevnost charakteru zesnulého předsedy Senátu, který nevnímal svou stranu jako katapult, který ho má vyšvihnout do vrcholných funkcí, ale jako skupinu lidí s podobným pohledem na svět. A zadruhé ochota nést osobní zodpovědnost za vývoj partaje. Až příliš českých politiků má opačnou tendenci – při úspěchu se bít v prsa, ale při propadu preferencí se vymlouvat na to, že je značka té strany poškozuje.

Jaroslav Kubera byl nepochybně ješita a trochu macho (i když to byla spíš maska než autentický postoj), ale politiku nedělal kvůli své image. Politika ho bavila a on se pro ni narodil. Svou práci na pozici předsedy Senátu popsal na víkendovém kongresu ODS jako „fičák, který si málokdo umí představit, ale který ho šíleně baví.“ Možná to je ten drajv, kterého si na něm voliči tak cenili. Žádná slova o oběti, o službě národu/straně/státu. Prostě chtěl být politikem, tak jím byl. Tečka.

Teplická laboratoř
Kdo sledoval víkendový projev zesnulého předsedy Senátu, zřejmě nebyl příliš překvapený. Jako vždy zkritizoval „zelenou tsunami“ a přehnaný klimatický alarmismus. To ovšem neznamená, že kritizoval snahu chránit životní prostředí jako takovou. Zvláštností mnoha členů ODS totiž je souhlas s ochranou životního prostředí, ale ne s formou jejího zavádění. Bohužel nejsou schopni předložit žádnou skutečně seriózní alternativu, jak by to tedy mělo vypadat.

V čem naopak Jaroslav Kubera jasno měl, byla důrazná oponentura socialistickému plýtvání, ať již za vlády ČSSD nebo ANO. Jeho hesly byla protržní a pravicová ekonomika, štíhlý a transparentní stát. Laboratoří této politiky v malém byly „jeho“ Teplice. Právě v Teplicích Kubera dokázal, že je možné zvítězit i s takovouto rétorikou, která jasně odporuje na sociálních sítích trolly masivně šířenému a v českém národě zakořeněnému názoru o bohatých pijavicích parazitujících na práci poctivých lidí. Naopak jasně a zřetelně formuloval, že prosperující soukromníci, firmy a tržní ekonomika přinášejí bohatství všem.

Bohužel, ani když si ODS sáhla na vládu, nebyla schopná poznatky z „teplické laboratoře“ transformovat v rozumnou vládní politiku, která by oslovila občany celé země. Přesto zde navždy zůstane odkaz Jaroslava Kubery, který na regionální úrovni experimentálně prokázal, že to jde. Čest jeho památce.

Anna Arian
Autorka provozuje blog Rozhled.org