Neživím se psaním, nicméně na hezký PR blog pana Michala Růžičky „Zákon o léčivech: Proč se v té diskusi zase nevyznám“, uveřejněný ZDE 13. března, musím reagovat, neboť miluji nezávislé publicisty, píšící tu o zemědelství, tu o zelené energii, tu třeba o zdravotnictví, je to všechno od „zet“, tak mezi tím přeci nemůže být žádný rozdíl.

Tak tedy alespoň velmi stručně.

Okruhy problémů novely zákona o léčivech jsou tři:
1. Elektronická preskripce léků tak, jak je v zákoně koncipována, nebude v ČR nikdy plošně fungovat, neboť lékařům ani pacientům nic nepřináší. Za 14 měsíců existence Centrálního úložiště elektronických receptů Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) nebyl lékaři vystaven eRecept ani jeden. Proti ePreskripci Svaz pacientů ČR (SP ČR) nic nemá.

2. Volný prodej léků s omezením a evidencí kupujících v Centrálním úložišti neelektronických receptů SÚKL, 6 léků s obsahem pseudoefedrinu (PSE), je a vůči výrobcům pervitinu zůstane naprosto neúčinným, neboť narkomani si potřebné léky dováží v neomezeném množství zejména z Polska – viz např. reportáž v hlavních večerních zprávách TV Nova dne 29.1.2010. Ani proti evidenci prodeje PSE Svaz pacientů ČR nic nemá.

3. Sběr údajů ze všech běžných receptů bez vědomí a předem, zdůrazňuji předem vyjádřeného souhlasu lékařů a pacientů nejen Svaz pacientů ČR, ale i Lékařská a Lékárnická komora, Asociace českých a moravských nemocnic, Sdružení praktických lékařů ČR a v neposlední řadě Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zásadně odmítají.

Jinak řečeno, pokud by novela zákona řešila udělení souhlasu lékařů a pacientů se sběrem údajů z receptů předem – ona ho totiž neřeší vůbec – tak SP ČR a jistě ani jiné subjekty proti tomu nebudou nic mít, protože by to dopadlo stejně jako s dobrovolným očkováním proti prasečí chřipce. Souhlas by dalo jen nepatrné množství v ochranu dat a další „přínosy“ věřících a tudíž rizika netušících pacientů. A to je také důvod proč s tím nemůže přijít SÚKL, protože by se chytl do vlastní pasti, neboť systém, jehož vývoj má stát místo dosavadních 110 mil. Kč celých 450 mil. Kč a 90 mil. Kč ročně provoz, by se ukázal jako docela slušný tunel, něco jako minimálně využívaný IZIP nebo nefungující Opencard.

Příklady Španělska a Dánska kulhají na obě nohy, neboť tam je zdravotní péče, včetně léků hrazena v rámci národní zdravotní služby (britský systém ala Beveridge) a ne jako u nás pojišťovnami (německý systém ala Bismarck). Nejrůznější systémy však mají jednu klíčovou věc společnou – ten, komu je vykazována zdravotní péče, v tomto případě léky, za ně lékárnám také platí, v Dánsku léková agentura, u nás pojišťovny. O instituci sbírající data bez vazby na jejich úhradu, jak to chce u nás SÚKL, není zatím v žádném systému nic známo.

Důvodů ke zneužití a možností zneužití takové databáze citlivých údajů je celá řada. Za všechny alespoň případ z Virginie, kde se 30.4.2009 neznámý počítačový hacker "proboural" do obdobného systému, který zde prosazuje SÚKL, a odcizil záznamy o 8 milionech pacientů a 35,5 milionech receptů. Navíc celou databázi zašifroval a za za její odšifrování vyžadoval 10 milionů dolarů. A získat údaje konkrétního člověka je ještě jednodušší. Data prostě dlouhodobě ochránit nelze, zvláště mají-li, jako v tomto případě, např. pro farma firmy cenu zlata.

K „argumentům“ SÚKLu na obhajobu novely zákona se nebudu vyjadřovat, jejich „pravdivost“ dojde každému v okamžiku, kdy si položí otázku proč se SÚKL tak urputně snaží přesvědčit v tuto chvíli sněmovnu, aby novelu zákona o léčivech schválila, když všechny zbývající subjekty jsou proti. Ostatně po Prohlášení ÚOOÚ z 12. března (ZDE) by schválení sněmovnou byl buď zázrak nebo naprostý omyl.


Ing. Luděk Čermák
tiskový mluvčí Svazu pacientů ČR pro oblast IT