Kdo by dneska ještě dobrovolně pracoval? „Dejte výpověď a odstěhujte se. Deset zemí, kde se vám vyplatí žít.“ Svůdný název série různých článků, které aktuálně kolují internetem.

Chodit pravidelně někam do zaměstnání je nemoderní. Mnohem lepší je bezstarostný život zalitý sluncem a penězi, vychlazený drink na pláži a k tomu kafe v eko kelímku. Živit se přece můžeme formou home office, placenou spoluprací na Instagramu nebo jako youtubeři.

Podobných výzev, motivačních citátů a doporučení od koučů, abyste změnili nudný stereotypní život, je všude plno, až z toho trochu mrazí.

Poslání oněch sdělení totiž začne pokulhávat už ve chvíli, kdy se jimi inspiruje větší počet lidí. Když to vezmeme ad absurdum - nezbude pak totiž nikdo, kdo by pro nás sklidil kávové boby a doručil je přes celý řetězec výrobních procesů, letadlem až třeba do Starbucksu a kelímek do naší ručičky ležérně přehrabující bělostný písek exotické pláže. Nezbude dokonce ani oblíbený prodavač, který skvěle namíchá ono oblíbené Orange Moca Frappucino nebo jinou podobnou pochoutku. Ten si totiž zrovna taky nejspíš plní sny a válí se možná zrovna vedle na lehátku. Recepční i kuchař s uklízečkou zmizeli taky, nikdo vám nedá kartu od pokoje, neuklidí, nevynese odpadky, ani nenaplní talíř či obchody jídlem. Je to možná šokující zjištění, ale ne všichni se zkrátka můžeme sebrat a žít bez práce.

Navíc, ti, kteří to zkusili a dokonce se jim to třeba i povedlo, netvoří zrovna nejšťastnější lidi na planetě. Naopak - často se po nějakém čase toho sladkého „far niente“ cítí velmi osamělí, vykořenění a jsou náchylní k depresím.

Pravidelné chození do práce (samozřejmě záleží na typu povolání, kolektivu a náročnosti zaměstnání) mívá totiž terapeutické účinky, které dělají člověku dobře. Pracovní kolektiv a také střídání všedních pracovních dnů se dny volna totiž udržuje přirozené biorytmy i určitý řád v životě. Když z toho vypadneme a děláme si, co chceme a kdy chceme, jen málokdo je tak disciplinovaný, aby neupadl do letargie, deprese nebo neprokrastinoval.

Občas mám strach o nastupující generaci mých dětí. Vyrůstají v přeelektronizované době absolutního dostatku/přebytku. Jejich vzory jsou často nezralé děti nebo dospívající, kteří se stali „slavnými“ díky tomu, že se natáčeli u hraní počítačových her, líčení, vaření nebo ve videu propagovali placené výrobky. Někteří z nich bez velké snahy a dovedností vydělali balíky peněz a teď ke svému životu bez starostí „motivují“ další.

Lidstvo se sice úžasně rozvíjí v ovládání telefonů, iPadů a počítačů, ale v praktických věcech bohužel hloupneme. Spoléháme se na elektroniku. Skoro nikdo nic neumí opravit, věci se vyhazují a nahrazují novými. Dobrého řemeslníka, aby pohledal. Asi i proto mi nedávno kamarádka dala radu: Jestli chceš, aby tvoje děti v tomhle světě přežily a měly dostatek peněz, kašli na školy a dej je na nějaké řemeslo. Něco na tom bude!

Generace našich rodičů, která ještě rozuměla tomu, jak věci fungují, uměla je rozebrat a vyměnit součástku - byla schopna přežít v těžších podmínkách, pozvolna vymírá. Elektronická generace, která spoléhá na Google Maps a všechno si nechává dovézt donáškou, se bude jednou asi dost divit… Jako výstraha, jak na tom jsme, stačil dvouhodinový výpadek společnosti Google. - Vyspělý svět zcela zamrzl. Zničit nás nikdy nebylo snazší… a ani není potřeba nějakých super zbraní.

Má to ještě jednu stinnou stránku. V historii se bohužel opakuje stejný scénář: Civilizace se dostane do bodu blahobytu. Lidé se nemusí tolik snažit - už nejde o holé přežití – všichni si chtějí víc a víc užívat. Otravné a složité věci odkládají nebo je delegují na druhé. Přicházejí o schopnosti. Krok za krokem se tak vzdávají kompetencí a podílu na rozhodování. Protože věci veřejné jsou otrava, politika je nezajímá… Už Platón varoval před úpadkem starověkých říší: „Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.“

Když svět povedou ti nejneschopnější, systém se dříve nebo později zhroutí. A pak… přežijí ti nejodolnější. Ti, kteří se umějí pohybovat v extrémních podmínkách, ti, kterým nevadí zima, tvrdá práce, neztratí se v lese, umějí zatlouct hřebík a rozdělat oheň a něco si ulovit. Asi je na místě sobě i našim insta-dětem tyhle užitečné dovednosti připomínat... Na to totiž žádná „appka“ na pláži stačit nebude.