Krasokrásně!
Nevím, jak to máte vy, co bydlíte ve městě, ale my, co bydlíme v lese, tu máme každé ráno za svítání nádherný ptačí koncert.
(Holuba doupňáka s jeho nepříjemným jakoby ochraptělým vrkáním, které je zblízka horší než buzení kladivem, jsme mírnými donucovacími prostředky - prak - přemluvili, aby zahnízdil kus dál než v hustém smrku u našich oken.)
Nejspíš se nám tak zpěváčci odměňují za plná zimní krmítka. Letos jen u nás snědli 45kg slunečnice a dvě obrovské lojové koule se zapuštěnými semínky. Třetí shodil vítr na zem a sežrala ji naše slečna pejsková. Nepřeju nikomu, aby ráno vstoupil do naší předsíně.
Pod stříškou na prádlo, kam jsem do zavěšeného košíku na brambory hodila vypelichaný adventní věnec, že ho teď při generálním úklidu spálím, jsem objevila ptačí hnízdo! Sedí v něm tři rozkošná kosátka a čekají na mámu se žížalou. A máma se činí, jen co je pravda. Ani jí nestačím přerývat záhony. (V létě se odmění tím, že nám sežerou většinu úrody.)
Včera se těsně přede mnou odlepil od stromu u cesty dravec. Obrovský. Máchl křídly a zamanévroval do lesa, kde kličkoval docela nízko mezi stromy, až mi zmizel z dohledu. Jestřáb? Káně? A v noci nám tu houká bubo bubo. Stromy se začínají zelenat a když po dešti zasvítí slunce a šikmé ranní paprsky prozáří les...
Nevím, jak to máte vy, co bydlíte ve městě Praze, ale my máme na jaře na venkově v Českém krasu krásně.
Jenže nám tu pořád hrozí průzkumná těžba břidlicového plynu. Pořád ji nikdo nezakázal. A přitom stačí jeden podpis.
Psáno pro deník METRO
(Holuba doupňáka s jeho nepříjemným jakoby ochraptělým vrkáním, které je zblízka horší než buzení kladivem, jsme mírnými donucovacími prostředky - prak - přemluvili, aby zahnízdil kus dál než v hustém smrku u našich oken.)
Nejspíš se nám tak zpěváčci odměňují za plná zimní krmítka. Letos jen u nás snědli 45kg slunečnice a dvě obrovské lojové koule se zapuštěnými semínky. Třetí shodil vítr na zem a sežrala ji naše slečna pejsková. Nepřeju nikomu, aby ráno vstoupil do naší předsíně.
Pod stříškou na prádlo, kam jsem do zavěšeného košíku na brambory hodila vypelichaný adventní věnec, že ho teď při generálním úklidu spálím, jsem objevila ptačí hnízdo! Sedí v něm tři rozkošná kosátka a čekají na mámu se žížalou. A máma se činí, jen co je pravda. Ani jí nestačím přerývat záhony. (V létě se odmění tím, že nám sežerou většinu úrody.)
Včera se těsně přede mnou odlepil od stromu u cesty dravec. Obrovský. Máchl křídly a zamanévroval do lesa, kde kličkoval docela nízko mezi stromy, až mi zmizel z dohledu. Jestřáb? Káně? A v noci nám tu houká bubo bubo. Stromy se začínají zelenat a když po dešti zasvítí slunce a šikmé ranní paprsky prozáří les...
Nevím, jak to máte vy, co bydlíte ve městě Praze, ale my máme na jaře na venkově v Českém krasu krásně.
Jenže nám tu pořád hrozí průzkumná těžba břidlicového plynu. Pořád ji nikdo nezakázal. A přitom stačí jeden podpis.
Psáno pro deník METRO