Pákistán na rozcestí

23. 05. 2011 | 22:15
Přečteno 6884 krát
Víc než šest desetiletí funguje Pákistán na principu přežívání. Nijak zásadně nemění ani podmínky pro život svých obyvatel, ani geopolitické nasměrování. Zabití Usámy bin Ládina v Abbottábádu způsobilo, že se země ocitla na pomyslném rozcestníku. Má jedinečnou možnost zvolit jiný směr. Proč k tomu ale s největší pravděpodobností nedojde, ačkoliv by Pákistán změnu tak potřeboval? Důvodů je dost.

„Když jsme vyhlásili Pákistán jako islámský stát, vystavili jsme naší zemi obrovskému riziku. Dovolili jsme, aby se problémy spojené s islámem kdekoliv na světě, staly součástí naší politiky, proto jsme teď epicentrem sektářských válek a nevíme, jak z toho ven,“ popisoval mi nedávno složitou situaci ve své zemi bývalý vládní politický zmocněnec pro Severní Vazíristán, Chálid Azíz. Právě oblast, kterou měl před lety na starost je dnes hlavním útočištěm radikálních islamistů a semeništěm problémů souvisejících s ozbrojeným džihádem. Islám a vládou nekontrolovaná kmenová území jsou jen dva střípky z mozaiky, která skládá problém soudobého Pákistánu. Jak ukazují příklady jiných islámských zemí, náboženská víra sama o sobě není důvodem pro selhání obranných a sebeobranných mechanismů státu, v případě Pákistánu tkví kořeny hlouběji. Islám měl vytvořit národ a stát, jenže ten zkrátka nedrží pohromadě.

Džinnáhovy přehmaty

„15.srpen je dnem zrození nezávislého a suverénního Pákistánu. Je naplněním osudu muslimského národa. Naším cílem by měl být mír uvnitř i navenek.“
Provolával před 64 lety k nadšeným davům štíhlý muž s pevným držením těla a aristokratickými rysy v obličeji. Slova Muhammada Alího Džinnáha, který Pákistán vydupal z rozpadajícího se britského impéria, naplňovala místní muslimy exstatickou nadějí na lepší časy. „Otec zakladatel“ měl jasnou představu, jak by měla budoucí „Země čistých“ (doslovný název Pákistánu v urdštině) vypadat. Konstituční parlamentní demokracie, kde jsou si všichni občané rovni bez ohledu na náboženství nebo kastu. Dodnes je v Pákistánu mnoho lidí, kteří se zabývají myšlenkou, jak by na tom jejich země byla, kdyby M.A.Džinnáh nezemřel rok po jejím založení. Smrt obecně respektované osobnosti, která ovšem měla tendenci držet kontrolu nad všemi složkami nově vznikajícího státu, vytvořila naprosté mocenské vakuum. Nikdo z politiků neměl zkušenosti s vládnutím a budováním státu. Jediné, co za své kariéry zažili bylo bourání stávajících poměrů a opoziční lavice. Za deset následujících let se v premiérském křesle vystřídalo sedm předsedů vlády, z toho jen dva měli jakous takous podporu veřejnosti. Stejně dlouho trvalo, než Pákistán dostal první ústavu. Málo zkušeností a čas ztrácený intrikařením politických elit nahrával dvěma dalším skupinám, které získávaly na síle. Byrokratickému aparátu a armádě, která měla z dob koloniální Indie, jako jediná v nové zemi jasně danou organizační strukturu. Politici si od prvních krůčků Pákistánu začali podkopávat budoucí pozici tím, že se k armádě uchylovali, coby k arbitrovi svých sporů. Armáda sílila také díky významné finanční pomoci, kterou dostávala od 50. let ze Spojených států. Ty Pákistán učinily strategickým partnerem v boji se Sovětským svazem. Místo rozvoje civilní složky byl kladen důraz na rozvoj té obranné. Vojáci, v britské Indii jasně apolitičtí a sekulární, si postupně vybudovali patronsko-klientské vazby s byrokratickou složkou státu a tu civilní dostali do sobě rovné, či spíše podřazené pozice. Byrokracie, ani armáda se nemusí zpovídat voličům, nic jim tedy nebránilo, ani nebrání ve sledování vlastních zájmů, byť jsou na úkor společnosti a jejího rozvoje. Muhammad Alí Džinnáh kromě způsobilosti kolegů z Muslimské Ligy vládnout, podcenil ještě dvě další věci. Víru postavil nad etnickou příslušnost a o Kašmíru v roce 1947 prohlásil:“Spadne nám do klína jako zralé ovoce.“


Bližší košile než kabát

„Balúčem jsem po několik staletí, muslimem 1400, ale Pákistáncem jen 50 let,“prohlásil v rozhovoru s britským novinářem Owenem Bennettem Jonesem v březnu 1999, bývalý guvernér a ministr Balučistánu Naváb Akbar Bugtí Chán. Ten se v 90. letech stal neoficiálním vůdcem balúčského boje za autonomii a tím i nepřítelem státu číslo jedna. Smrt z rukou armády ho dohnala před pěti lety. Jeho slova ale přesně vystihují pocity víc než třetiny pákistánské populace. Z pěti hlavních etnik (Paňdžábci 44,7%, Paštuni 14,7%, Sindhové 14,1%, Muhádžirové – přistěhovalci z Indie - 7,6%, Balúčové 3,6%), které tvoří současný Pákistán (Bangladéš se odtrhnul v roce 1971), se k němu dvě – Paštuni a Balúčové - nechtěly připojit, Sindhové měli výhrady. Od počátku mají problém s malou mírou nezávislosti a centralistickým řízením státu v jehož vedoucích složkách převládají dominantní Paňdžábci. Nejde tedy jen o etnickou, ale i ekonomickou otázku.
Nerovnoměrné rozdělování prostředků a vysávání místních zdrojů federální vládou se nejvýrazněji projevuje v provinciích, které jsou „shodou okolností“ v posledních letech nejvíc spojovány s terorismem. V Balúčistánu to je do určité míry zaviněno „válkou“, kterou místní nacionalisté vedou s Islámábádem od roku 1973. Druhým „otloukánkem“ je bývalá Severozápadní hraniční provincie, dnešní Chajbar Pachtunchva, a FATA tvořená sedmi kmenovými územími.

Kmenový skanzen

„Kdyby jsme místo do bojůvek s Indií, investovali do kmenových oblastí, mluvíme dnes o úplně jiné zemi.“ Cháled Ahmed, politický analytik

Paštúnská území, která Durrandova linie rozčísla na konci 19.století ve dví (část zůstala v Afghánistánu, druhá na pákistánské straně), mají ještě z doby britského impéria zvláštní administrativní režim. Provincii Chajbar – Pachtunchva, stejně jako další tři pákistánské provincie, spravuje guvernér, který se zodpovídá, nikoliv vládě, ale přímo prezidentovi. V případě FATA (Federálně spravovaných kmenových území), které tvoří volně průchodnou hranici mezi Pákistánem a Afghánistánem, je situace ještě složitější.
Už Britové vnímali tato území jako „nárazník“ proti ruskému vpádu do Indie. Využívali bojovnosti místních kmenů a záměrně tuto oblast nerozvíjeli pro případ, že by padla do rukou nepřítele. Pákistánská vláda jen vklouzla do vyjetých kolejí a spravuje FATA prostřednictvím zcela anachronického zákona (Frontiers Crime regulation – pozn. aut.) z roku 1903. Ten drží moc v rukou úzké skupiny lidí, tzv. maliků, kmenových stařešinů, kteří se zodpovídají politickému agentovi, vládnímu politickému zmocněnci.
“Systém zajišťuje poměrně jednoduchý dohled nad kmeny a zároveň brání jakémukoliv rozvoji oblasti, protože není v zájmu kmenových vůdců. Vzdělaní lidé by v takových podmínkách nevydrželi. Zatímco ve zbytku Pákistánu je gramotných 54% obyvatelstva, ve FATA je to jen 17,5% a z ženské populace dokonce jen 3%.“ nastiňuje smutnou situaci Chálid Azíz a přidává zajímavou historku: “V 16. a 17. století se snažili nad rebelujícími paštunskými kmeny získat kontrolu mughalští panovníci. Jeden po druhém si zde se svými vojsky vylámali zuby, až na Aurangzéba, kterému se to v roce 1675 podařilo. Nikoliv bojem, ale obratnou diplomacií. Kmenové vůdce postupně poštval proti sobě a penězi rozložil jejich jednotu. Když se ho ptali na recept zázračného úspěchu odpověděl:“Paštúna si nemůžeš koupit, ale můžeš si ho pronajmout!“ Pravda, která s největší pravděpodobností pomohla k úspěšnému přežívání v místních nevlídných podmínkách i současným militantním islamistům a afghánské narkomafii. Ruku v ruce s násilím. Kmeny, které se nedaly „zaplatit“ a radikály ze svých území vyháněly, byly podrobeny tvrdému nátlaku. Členové al-Káidy a Talibanu začali systematicky vraždit kmenové vůdce (zabili 275 maliků) a kohokoliv, kdo se jim stavěl na odpor. Mocenské vakuum vyplnili svými lidmi, často indoktrinovanými mully (islámskými kleriky). Na územích pod svou „správou“ vybírají daně (údajně až 2 miliardy rupií ročně, které pak jdou na platy džihádistům), jakousi formu výpalného za zaručení „klidu“. Ten radikálům nijak nenarušovala ani vláda. V roce 2002 sice do oblasti poslala armádu, ale ta nastavila modus mnohokrát zmiňovaný i v souvislosti s pobytem Usámy bin Ládina v Abbottabádu – „vědomá slepota“. Příliš pozdě začalo armádě docházet, jakou si na svém dvorku pěstuje saň a některým jejím složkám to, zdá se, nedošlo nebo lépe - nechce dojít - dodnes.

Propad do chaosu

„Válku proti terorismu vnímá většina Pákistánců jako americkou, nikoliv naši válku. Náš boj je boj o Kašmír,“ řekl mi po jedné konferenci bývalý šéf pákistánské tajné služby ISI, generál Asad Durrání. Do detailů o tzv. dvojí hře, kterou pákistánské tajné služby, potažmo armáda se Spojenými státy od počátku společného boje proti islamistům hrají, zacházet nechtěl. Měl za to, že tím co řekl, vysvětlil dost.
Zájmy armád dvou států nemůžou být logicky zcela totožné, v případě Pákistánu a Spojených států se ale postupně ukázalo, že na sebe často doslova narážejí. Washington musel urazit dlouhou cestu, než si to plně uvědomil, důkazem čehož byl nedávný zásah proti Usámovi bin Ládinovi. Američané o něm nikomu z pákistánského velení neřekli. Jejich počáteční naivitu nebo spíš nedůslednost, ilustruje jako jeden případ za mnohé, událost stará 10 let. O operaci, nazývané v ISI „Velký útěk,“ píše v knize Propad do chaosu, známý pákistánský novinář Ahmed Rašíd „Po 11. září 2001 měli důstojnící ISI a příslušníci pákistánských pohraničních jednotek (Frontier Corps) nařízeno do dvou měsíců opustit Afghánistán, který postupně obsazovali Američané a armáda Severní Aliance. Když pak došlo na obklíčení bojovníků al-Káidy a Talibanu u Kundůzu, ukázalo se, že spolu s nimi jsou tam i stovky členů pákistánských bezpečnostních složek. Prezident Mušarraf tehdy osobně vyprosil na Dicku Cheneym, aby z Kundůzu mohl Pákistánce odvézt do bezpečí.“ Bushova administrativa schválila několik tajných nočních letů. Nikdo nekontroloval, kdo se tehdy nalodil. Výsledkem bylo, že z původních odhadovaných pěti až sedmi tisíc Talibů, se Severní Alianci po dobytí Kundúzu, vzdalo pouhých 3 300 mužů. Jak Ahmedu Rašídovi přiznal nejmenovaný pákistánský důstojník „Velký útěk“ měl nesmírný dopad na vývoj války v Afghánistánu, významem prý předčil i pozdější útěk vůdců al-Kaidy z Tora Bora. ISI dostala spolu se svými lidmi v letadlech do bezpečí neznámý počet špiček Tálibanu i zahraničních radikálních bojovníků z IMU (Uzbecké islámské hnutí) a al-Káidy. Těm pak dovolila usídlit se v Jižním a Severním Vazíristánu. Pochopila prý tehdy, že s Američany může hrát i „svou hru“. Nejmenovaný americký diplomat Rašídovi k incidentu prozradil:“Mušarraf nás obalamutil, dali jsme svolení vyvézt jeho lidi, ISI, ale rozjela mnohem větší akci a dodnes nevíme, kolik lidí dostala ven. Nikdo nechtěl v tu dobu shazovat Mušarrafa a jeho pozici u armády, ISI, ale očividně chtěla být v Afghánistánu do poslední chvíle, jela proti Američanům vlastní operaci.“ Pozice armády a ISI ve válce proti terorismu není zcela jasná dodnes. Velení armády spolupracuje s Američany do té míry, aby neutli štědré dotace, které Pákistánu za boj proti teroristům plynou (za období 2001-2009 dostal Islámábád z Washingtonu pomoc v hodnotě 13 miliard dolarů, z toho 9 miliard šlo armádě). O tom, že boj Pákistánců proti radikálům je do velké míry selektivní, si štěbetají „zasvěcení“ už léta. „Američané přijdou a odejdou, Indie za zády nám ale zůstane,“ odpověděl mi na otázku, proč armáda kryje místní radikální elementy, jeden pákistánský důstojník. Nepřátelství s Indií je alfou omegou fungování pákistánské armády. Do jisté míry oprávněný strach z velkého souseda a nukleární mocnosti, je ale bezpečnostními složkami záměrně zveličován a programově indoktrinován do hlav jak nových členů armády, tak veřejnosti (což není těžké při pomyšlení, že skoro z každé pákistánské rodiny někdo slouží nebo sloužil v armádě a armádní školy jsou považovány za nejlepší v zemi, tudíž na nich chce každý studovat). Že to funguje jsem se přesvědčila na vlastní kůži. Kdykoliv zavedete s průměrně, ale i lépe vzdělaným Pákistáncem rozhovor na téma Indie, nemůžete čekat konstruktivní dialog, podobně jako, když s rodilým Rusem mluvíte o Čečensku. Indie je zlo, Pákistán s ní byl čtyřikrát ve válce, může za všechny naše problémy a teď se navíc rozhodla obsadit Afghánistán a kuje tam pikle proti Pákistánu, atd. Kamarád, který studoval v Dillí mě nicméně ujistil, že na druhé straně hranice propaganda funguje obdobně. „Pákistán považuje svou bezpečnost za ohroženou od doby svého vzniku a to formuje vztahy s ostatními zeměmi v oblasti. Vysvětluje to jeho přátelské vztahy s Čínou a nakonec i se Spojenými státy, které vnímá jako externí nárazník proti Indii. Situace v celém regionu se dá vnímat prizmatem pákistánsko-indického konfliktu,” summarizuje situaci Daniel Markey z amerického Institutu pro zahraniční politiku.
Faktem zůstává, že armáda na „indické hrozbě“ a nacionalistickém boji o sporné území Kašmíru, postavila svou neotřesitelnou pozici, má z ní hodně peněz a moc. Kdyby o nepřítele přišla, zmizí i tyto výsady. Není proto divu, že vždy, když chtěla civilní vláda, udělat vůči sousedovi vstřícný krok a začít jednat například o posílení vzájemného obchodu, což by zkomírající pákistánská ekonomika potřebovala jak sůl, došlo na indickém území k teroristickému útoku. „Shodou okolností“ byli útočníci vždy nějak spojeni s Pákistánem. Záškodnická válka a teroristické útoky jednotlivců nebo malých skupinek mudžáhidů, byla taktika, která se v boji o Kašmír, prokázala být účinná. ISI a armáda vypracovaly celý systém výcviku „bojovníků za svobodu“, výhodné se v tomto ohledu prokázalo také spojení s konzervativními islámskými kruhy.

786

je numerologický ekvivalent tzv. basmaly, úvodní věty v Koránu, Bismi ´lláhi ´r-rahmáni ´r-rahím (Ve jménu Boha milosrdného, slitovného). Generální štáb nově vzniklé pákistánské armády si toto číslo v roce 1947 zvolil za své identifikační. Islámská identita armády byla tehdy pouze formální, důstojníci byli víc „Brity“ než Pákistánci a vůči islámskému kléru se spíš vymezovali. Dokazuje to i zápis z deníku prvního generála, který v Pákistánu vyhlásil výjimečný stav a ujal se v roce 1958 vlády, Muhammada Ajjúba Chána:“Boj s mully je politický. Mullové považují vzdělaného muslima za svého největšího nepřítele v boji o moc. I to je důvod, proč se kdysi stavěli proti vzniku Pákistánu. Chtěli, aby hinduisté drželi vzdělané muslimy zkrátka. Musíme si proto na tyto politické podvodníky posvítit. Bitva, jakkoliv nepříjemná, je nevyhnutelná a musí být vyhlášena v zájmu silného a progresivního Pákistánu,“ poznamenal si v roce 1967 a jeho slova dnes nabývají na závažné aktuálnosti.
Mullové mezitím skutečně zaujali významnou mocenskou pozici v rámci pákistánské společnosti a jsou spolu s několika vlivnými bohatými rodinami, které drží v rukou velkou ekonomickou moc, hlavní brzdou jakýchkoli společenských změn. Vzdělanější část veřejnosti to vnímá a začíná volat po změně.
„Úzkou vazbu mezi armádou a mully vybudoval režim generála Zijá ul-Haka na konci 70. a počátku 80. let. Jedním z důvodů byl ozbrojený džihád proti Sovětům v Afghánistánu, druhým pak v 90.letech pomoc Kašmířanům v boji za nezávislost,“ nastiňuje počátky současného „problému“ armády, Šudža Naváz, autor knihy „Zkřížené meče, Pákistán jeho armáda a vnitřní bitvy.“ Zijá ul-Hak se významně zasadil o islamizaci celé společnosti. „Změnil vzdělávací systém, přepsal dějiny Pákistánu a islám vložil do všech aspektů našich životů. Po sovětské okupaci Afghánistánu a vyhlášení džihádu proti ní, vstoupila do hry také Saudská Arábie, která začala pumpovat peníze do náboženských škol,“ popisuje postupnou proměnu společnosti nukleární fyzik a politický analytik Parvéz Hoodbhoy. Medresy, kde se narozdíl od státních škol nemuselo za výuku platit, se během několika let rozrostly z několika stovek na několik tisíc a sehrály významnou roli v šíření extrémního islámu.
Důležitou roli, jako ostatně po celou dobu existence samostatného Pákistánu, měly také Spojené státy, které platily za vyzbrojování a výcvik afghánských mudžáhidů. Extremistické skupiny skupiny jako Laškar-eTajjiba , Džaiš-e Muhammad a další se staly regulérní součástí pákistánských bezpečnostních struktur, extremismus a terorismus se staly nástrojem státní politiky.„Je to až absurdní, jeden den je nazýváme hrdiny, osvoboditeli a mučedníky a vy pak druhý den chcete, abychom jim říkali teroristé, to zkrátka není možné,“ vysvětloval mi před čtyřmi lety kamarád z Pákistánu důvod, proč je místní veřejnost tak váhavá v odsouzení teroristických skupin a proč o nich média nemluví buď vůbec nebo spíš s pozitivním nádechem. Jenže od té doby se leccos změnilo. Radikální skupiny se navzájem propojily, vznikly nové a stát začal i nad „svými“ islamisty ztrácet kontrolu. Přestože si to některé části bezpečnostních složek nechtějí stále připustit, prudký nárust obětí domácího terorismu začal otevírat oči alespoň veřejnosti. ( Zatímco mezi léty 2003-2006 zemřelo vinou teroristických útoků 1600 civilistů, jen od ledna 2010 do května 2011 to bylo 2 654 civilních! osob) Útoky na hotel Marriott v Islámábádu (kde v roce 2008 zahynul i český velvyslanec Ivo Žďárek) nebo na kriketový tým Šrí Lanky a návštěvníky hudebního festivalu v Láhauru byly pro většinu obyčejných Pákistánců šokující a děsivé. Terorismus najednou začali vnímat jako něco, co ovlivňuje jejich každodenní život. Zatímco dřív se dali radikálové rozdělit do přibližně pěti skupin, které sledovaly odlišné zájmy (sektářské, kašmírské, al-Káida, afghánský Taliban a pákistánský Taliban), v posledních letech se situace stala mnohem nepřehlednější. Staré skupiny se transformovaly, vznikly i nové (např. paňdžábský Taliban – pozn. autorky), násilnější, rafinovanější, rekrutující své členy ze středních, vzdělaných vrstev a méně ochotné k politickému vyjednávání. Navíc dřív samostatné skupiny začaly mezi sebou spolupracovat a útočit na domácí cíle, často bezpečnostní složky. Útoky na Mánavanskou policejní akademii v Láhauru a Generální štáb ozbrojených sil v Rávalpindí z roku 2009 jsou toho důkazem. V reakci na ně se celý svět začal už pokolikáté ptát. Jak moc věřit místním politikům a armádě, když tvrdí, že mají pákistánský jaderný arzenál pod kontrolou? Podobně jako své armádní ústředí?

Dokola a nebo vpřed?

Jak velká je šance, že se poměry v Pákistánu v dohledné době změní? Nějaká ano, ale jde o to, z jakého úhlu pohledu se budou ony změny posuzovat. Pokud z „našeho“ tedy západoevropského potažmo anglo-amerického pohledu, tak budeme asi zklamáni.
Protože to, co považujeme za výhodné „my“, nemusí sdílet pákistánské elity.
Je zájem o postupný rozvoj, ale ne zásadní společenské změny, nejsou pro lidi u moci výhodné.
Pákistán nutně potřebuje pozemkovou reformu, zkomírající ekonomika volá po zlepšení systému zdanění obyvatelstva (daně z příjmu v Pákistánu platí jen mizivé procento lidí, většinou zaměstnanci. Jiné daně jsou spíše na dobrovůli než propracovaném vymáhání ze strany státu), nezbytné jsou změny v prokorupčním justičním systému, v demokratizaci politických stran, seznam je dlouhý.
Ačkoliv veřejně politici proklamují vůli se změnami začít, zvlášť jsou-li v opozičních lavicích, reálně na nich zájem nemají. Jen by tratili. Civilně-armádní elita, která Pákistánu vládne, se má ve své zemi velmi dobře, tak, jak se většině Čechů ani nesní. To, že na ně doplácí stamilióny ostatních Pákistánců a velká část z nich žije pod hranicí chudoby, je jiná věc. Doposud to elitám procházelo, tak proč ne dál? Snad nikde jinde na světě se do čela státu nevrací pořád stejní lidé, dochází sice ke generačním obměnám, ale jména zůstávají stejná. Mocné klany Bhuttových, Šarífů a dalších, dbají pečlivě na to, aby v jejich politických stranách nedocházelo k demokratickým nepravostem ve stylu volby předsedy, vše má přesný hierarchický řád. Když Pákistáncům občas dojde s tímto rodinným podnikem trpělivost, přijde armáda, převezme moc, ale velké změny nebyly nikdy ani v jejím zájmu. Ztratila by tak zásadní vliv na zahraniční politiku své země a také v civilním sektoru, který za šedesátiletou existenci Pákistánu, doslova prorostla.
K férovému posouzení je potřeba dodat, že případné pokusy o zlepšení (které ve svých začátcích plánoval například P. Mušarraf) vždy účinně zbrzdí konzervativní islámské kruhy (které, jak bylo řečeno, mají od dob Zijá ul-Haka stabilní vliv i v rámci obranných složek státu).
Stejné je to v boji s teroristy. Zatímco část médií i lidí ve vládě a v armádě volá po „plošném“ skoncování s radikalismem (tedy s ukončením rozdělování „hodní-staří“ a „noví-zlí“ radikálové), další část společnosti do této fáze nedospěla a z výše zmiňovaných důvodů, asi ani nikdy nedospěje. Největším současným strachem pákistánského vedení tak zůstává nebezpečí, že Spojené státy po abbottábádském incidentu přehodnotí svůj vztah a především finanční pomoc Pákistánu. To by byla velká rána pro místní ekonomiku, která na ní do velké míry závisí. Jenže ani pro Spojené státy by nebylo výhodné narychlo překopávat svojí dosavadní regionální politiku a proto se dá očekávat, že pokud z počítačů Usámy bin Ládina CIA nevyšťourá zásadní informace, které by dokazovaly spolupráci pákistánských armádních špiček s nejhledanějším teroristou světa, budou se obě země snažit krizi přejít a pokračovat ve vzájemné spolupráci alespoň do doby, než bude změna přirozenější.
Faktem je, že indické zapojení do rekonstrukce Afghánistánu, signalizuje směr, kterým se může chtít Washington v budoucnosti ubírat. A Pákistán? Po incidentu v Abbottábádu vykonaly pákistánské mocenské špičky dvě zásadní zahraniční cesty – do Číny (opakovaně) a do Ruska.

Ve zkrácené podobě vyšlo v Orientaci LN

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Maximus napsal(a):

Sakta to je pěkná ženská, škoda, že jsem ji neznal dřívějc, to bych si s ní dal rande třeba v Ráwalpindí!
23. 05. 2011 | 22:44

yorick napsal(a):

Maxime,
vám je 15? Nevěřte na náborový fotky a erudovaný (autorčin) pohled na Pákistán. Té zemi totiž nerozumí aní lidé, co v ní žijí. Na to vemte jed. Jako u nás doma, jako doma.
Ale abych nebyl jen za breptu, deklaruji: Faktem je, že indické zapojení do rekonstrukce Afghánistánu, signalizuje směr, kterým se může chtít Washington v budoucnosti ubírat.
Ano, Pákistán se ze všeho nejvíc těší na ubírání vašingtonu :-)))).
23. 05. 2011 | 23:36

kormoran napsal(a):

Teda ten blog jsem necetl, ale mohl bych vam delat krasna vilo pod Vasim Nikonem stojan?

Ejchuchu hopsa hejsa do brandejsa ! Po kladne odpovedi?)))
23. 05. 2011 | 23:46

Tenco napsal(a):

Maximus
Jo.
Ale na můj vkus moc chytrá. :))

Tak za 10 hodin. Až tak za 10 hodin mám na tendle čláááánek....
/Chrrrrr...písk...chrrr..../
24. 05. 2011 | 00:23

fred napsal(a):

Zajímavé.

Píšete, že armáda i další vlivné ekonomické kruhy se obávají zastavení přísunu peněz z USA. Není to pro USA možnost, jak alespoň částečně prosadit své zájmy? Nebo už se hledají nové zdroje v Číně a Rusku, a tím se potenciální vliv oslabuje?
24. 05. 2011 | 00:41

AC napsal(a):

Říkám to stále, svět se ocitá na pokraji rozvratu. Viz. článek:

Pákistán požádal Čínu, aby v jeho jihozápadním přístavu Gvádár vybudovala námořní základnu, kterou by pravidelně využívaly i její vojenské lodě.

S návrhem přišel minulý týden během návštěvy Číny pákistánský premiér Júsúf Ráza Gilání. A Peking podle listu The Finacial Times souhlasil.

Nejmenovaný pákistánský činitel zároveň vyjádřil naději, že základna by v budoucnu umožnila čínským plavidlům operujícím v Indickém oceánu pravidelné návštěvy v Gvádáru. Při nich by nejen doplňovala zásoby, ale také podstupovala nutné opravy a údržbu.
Protiváha Indii

Šlo by o první základnu tohoto typu, kterou by Čína měla. Námořnictvo nejlidnatější země světa si uvědomuje, že opěrné body v zahraničních přístavech jsou nezbytné pro to, aby mohlo úspěšně operovat i v jiných vodách než v čínských.

Vyvíjí proto tlak na nadřízené v Pekingu, aby budování takových zařízení v zemích, které mají s Čínou dobré vztahy, zahájili. Pákistán si zase přeje, aby role čínské vojenské flotily i ponorek v Indickém oceánu a arabském moři rostla a byla účinnou protiváhou k sílícímu indickému loďstvu.

Proto Pekingu nabízí přístav Gvádár, který je vzdálen pouhých 180 námořních mil od strategicky nesmírně důležitého Hormuzského průlivu, brány do Perského zálivu.
"Čínský Gibraltar"

Pákistán si od čínských investic v Gvádáru slibuje také větší prosperitu v provincii Balúčistán, která patří k nejzaostalejším v zemi.

Navíc tímto způsobem vysílá silný signál Washingtonu, že má v Číně spolehlivého spojence, a proto si nenechá od USA nic diktovat.
Svět se mění a my nejsme výjimka, vemte to už konečně na vědomí.
24. 05. 2011 | 01:08

čez napsal(a):

pakistán podporuje terorismus. a dostává od američanů peníze. tady něco nehraje....
24. 05. 2011 | 01:08

AC napsal(a):

čez

Tady nehraje fakt, že amíci zatím nemají pod kontrolou většinu strategických zásob přírodních surovin. Chtělo by to zlikvidovat konečně Rusko a měli by zdrojů a financí z nich nadbytek, nikomu by nemuseli solit dolárky. o to tu běží.
24. 05. 2011 | 01:16

hoven napsal(a):

příští válka bude USA, indie , rusko proti číně , iránu a pakistánu. ale bude poslední.
24. 05. 2011 | 01:18

J.K. napsal(a):

Dekuji,
clanek je SUPER. Clovek to tak nejak tusi ale takto obsirne vysvetlene to vidim porve. Jste sikovna.
24. 05. 2011 | 01:18

hoven napsal(a):

AC,
proč konečně. já si myslim, že na rusko nikdo nemá právo utočit. už vubec ne kvuli zdrojum.
24. 05. 2011 | 01:21

AC napsal(a):

Na to se musíš zeptat amíků. Vsadím se, že tvůj názor nesdílí.
24. 05. 2011 | 02:23

kormoran napsal(a):

Jeeezismarjaa pane Hoven !
Rusko je tabu !
Za Uralem jsou muzici s prstem na spousti vodou chlazeneho Maxima , ale pod ledem! Tam jen staci vohrat je letlampou a ani komar neprojde!
Tyto problemy , jsem jiz davno probral s nasim okresnim hejtmanem!
24. 05. 2011 | 02:27

AC napsal(a):

kormoran
:-))
24. 05. 2011 | 02:31

kormoran napsal(a):

Pane Hoven ,
Vam bych nechtel ublizit , jste prima !
24. 05. 2011 | 04:34

milan napsal(a):

Pakistán je lidnatá muslimská země s obrovskýmí problémy a dávat knížecí rady je nesmysl.Mocenské elity této země najde cestu s jakým kursem a kam bude směřovat Pakistán.Americké základny,ale i čínská námořní základna,proč ne.Byla by to určitě jedinná země,která by to dokázala.
24. 05. 2011 | 07:23

Karla napsal(a):

Děkuji za přínosný článek.
Informací o Pakistánu se zde moc nenachází.

Nedávno Pakistán postihlo silné zemětřesení.
Pomáhat jim z toho marasmu nemá valnou cenu. Beztak za to nakoupí další vytisky koránu, popř. zbraně a pak při hře na svaté mučedníky zlikvidují pěknou řádku civilistů.
24. 05. 2011 | 08:25

.Ivan Hochmann napsal(a):

Paní Terezo Engelová,

Pro takovéto informace zůstávám pořád čtenářem a občasným dopisovatelem těchto blogů.
Přiznám,že jsem už dlouho nečetl tak obsáhlý a fundovaný materiál o vývoji jedné světové lokality.

Vím sice z dějin,že hlavní roli v rozkladu Persie a Indie sehráli Britové (resp.jejich Východoindická Společnost).Také je známo,že Kašmírské území slouží k permanentnímu třaskavému ovzduší.Tak potřebnému pro náboženské a politické surovosti.

Překvapením pro mě je tak masivní islamisace.To nesvědčí o dobrých koncích.Skutečnost,že Pakistán také vlastní atom,je o to více zneklidňující.Navíc se z vašich slov dovídám,že speciálně školené teroristické skupiny (placené z USA)se prakticky staly součástí státního aparátu.Také informace o angažovanosti Saudů v politickém klimatu Pakistánu je šokující.

Nikdo z novinářů takové informace nedává.Žijeme v blahé nevědomosti o skutečném stavu.

Chraňte si paní Engelová svoji krásnou,moudrou a vzácnou kůži.
Ivan.
24. 05. 2011 | 08:43

dexx napsal(a):

pochopení, alespoň zčásti, složité situace v Pákistánu neumožní kompilát západních ideově tendenčních pramenů, ale jejich přímá konfrontace s každodenní pákistánskou realitou a vhledem místních lidí,což může udělat jen ten, kdo v Pákistánu delší dobu pobývá.
Věcný článek bez ideového podbarvení, vystihující tamní realitu.
24. 05. 2011 | 08:49

Pamela Bárnsová napsal(a):

ale množí se tam úspěšně. Po Nigérii nejvíc na světě (nárůst obyvatel na 1000 členů za rok o 30, v Nigérii o 31)
24. 05. 2011 | 08:54

dexx napsal(a):

"Překvapením pro mě je tak masivní islamisace.To nesvědčí o dobrých koncích.Skutečnost,že Pakistán také vlastní atom,je o to více zneklidňující.Navíc se z vašich slov dovídám,že speciálně školené teroristické skupiny (placené z USA)se prakticky staly součástí státního aparátu.Také informace o angažovanosti Saudů v politickém klimatu Pakistánu je šokující."

Ivane Hochmanne, pokud byste si připustil realitu Balkánu (hlavně Bosny a Kosova), Nigérie, Barmy nebo třeba Lybie, z nichž některé skutečnosti vypíchli i zdejší diskutující, byl byste šokován daleko více.... :)
24. 05. 2011 | 08:54

Tencokida Hnuj napsal(a):

Krásný příklad nicku, jehož jediným posláním je zamořovat diskuzní prostor - většinou nechutnostmi - je nick kormoran.
Nenašla by se pro něj ve skladu nějaká medaile, pane Stejskal ?
Třeba " Řád smrdutosti šestého stupně" ?(?
Spojený s doživotní povinností nechat se osmkrát denně zpohlavkovat od své pečovatelky ?
--------------
Tereza Engelová
"...Víc než šest desetiletí funguje Pákistán na principu přežívání. Nijak zásadně nemění ani podmínky pro život svých obyvatel, ani geopolitické nasměrování.."

"...Pakistan currently has observer status in the SCO. Former Pakistani President Pervez Musharraf argued in favour of Pakistan's qualification to join the organisation as a full member during a joint summit with China in 2006..."
--------------------------------

To jen k výchozímu předpokladu blogu.
:))

Dobrý článek. Děkuji za něj. Napsáno bez předpojatostí.
/včetně popisu paradoxní role Spojených Států jako částečného strůjce a následné oběti/
A bez intošských snah o návrh vágních nebo jednoduchých řešení - jak vymýtit podhoubí terorismu - zřejmě vysoký stupeň religiozity a deficit schopnosti navazovat autentické interpersonální vztahy. Frustrace v důsledku nemožnosti nalézt odpovídající zaměstnání za odpovídající mzdu - zejména u mladých mužů, kteří byli buď aktivmími či pasivními účastníky násilných konfliktů v době dětství a dospívání.

Což je také projevem kritického úsudku - zdržet se hodnocení.

Mějte se.
24. 05. 2011 | 09:21

Sladký napsal(a):

Pane Stejskale, spíte? Nebo zde ty koromoránovy zhovadilosti necháváte z ideologických sympatií? Od této chvíle byste mu měl všechny mazat!!
24. 05. 2011 | 09:44

.Ivan Hochmann napsal(a):

dexx,připouštím!

o vámi zmíněných lokalitách je znám sdostatek objektivních informací.Sám jste napsal:

"pochopení, alespoň zčásti, složité situace v Pákistánu neumožní kompilát západních ideově tendenčních pramenů, ale jejich přímá konfrontace s každodenní pákistánskou realitou a vhledem místních lidí,což může udělat jen ten, kdo v Pákistánu delší dobu pobývá.
Věcný článek bez ideového podbarvení, vystihující tamní realitu."

A to velice případně.Ivan.
24. 05. 2011 | 09:45

pich napsal(a):

Ta veškerá náboženství, největší svinstvo je.

Římští panbíčkáři svořili svou neřestí protestanty, aby se mohli mlátit hlava nehlava s jediným bohem nad hlavou.

Muslim si musel vytvořit také své šiity a sunnity, aby se zas tak moc nenudili.

K tomu ještě ty "soukromé" sekty.

Nejlíp se jeví to židovské. Tam se táhne za jeden provaz. A ten je docela dlouhý a účinný. A všechny ty ostatní má pod palcem.
24. 05. 2011 | 11:06

STANda napsal(a):

Pakistán, stejně jako Aghánistán, a všechny ty další ruský -stán, nechtěl bych tam mít svůj stan
24. 05. 2011 | 11:10

.Ivan Hochmann napsal(a):

Četl jsem tento blog již potřetí a velice pozorně.
Každému doporučuji totéž.
Pakistán je totiž klíčovým státem v budoucím velice pravděpodobném válečném konfliktu.

A vracím se k poděkování paní Engelové.
Znám jen málo takových komentátorů.
Takto s námi hovoři(li)jen pan Velíšek,Paul Lendvai,a Hugo Portisch.

Ivan.
24. 05. 2011 | 11:19

hoven napsal(a):

AC,
amíci nikdy neřekli, že budou utočit na rusko kvuli zdrojům, to jsi naspal ty, proto se ptám tebe. proč by někdo měl utočit na rusko kvuli zdrojům?? a proč konečně ???
24. 05. 2011 | 11:22

modrý mezek napsal(a):

Vážení paní Engelová, tisíckrát opakované mantry (či spíše klišé chcete-li tak cliché) světového zpravodajského mainstreamu o Pákistánu, se nestanou pravdou, jen proto, že si to západní svět přeje. Z tohoto důvodu nelze váš článek považovat ani za přínos a už vůbec ne za jiný úhel pohledu. Takže vlastně zbytečný článek.
24. 05. 2011 | 11:54

Viki Louda napsal(a):

Velmi zajímavý, velmi poučný článek.
Díky za něj!
(Jen malá poznámečka k formální stránce: chápu, že dnes člověk s VŠ vzděláním, ba i na VŠ učící, nemusí úplně dokonale znát pravidla češtiny (i když to dříve bývalo samozřejmou normou), dnes je podstatnější obsah. Nicméně by přeci jen pomohlo, kdybyste takto významný dokument nechala někomu aspoň v rychlosti zkorigovat. Jinak ta jazyková stránka může jeho význam trošku degradovat.)
Nicméně jsem velmi rád za tento opravdu zasvěcený pohled do historie i současnosti Pákistánu, do struktury jeho společnosti, za pohled na mocenské špičky atd. atd. Jen mě docela zaráží, jak je uvažování právě těch mocenských špiček podobné uvažování a konání těch představitelů moci u nás... :-(
24. 05. 2011 | 12:26

Petr napsal(a):

Proč by se Pakistán měnil, když tam svět žene peníze horem, dolem.
Při jakékoli změně k demokracii to peněz se přibrzdí.
24. 05. 2011 | 13:45

TomášL napsal(a):

Dobrý den autorko!

Mě osobně nejvíce překvapila zpráva, že Čína bude budovat vojenskou základnu ve Pákistánu.
24. 05. 2011 | 14:32

Viki Louda napsal(a):

AC (viz 6. příspěvek shora). Ta zpráva o čínské námořní základně v Pákistánu je takřka převratná. Doposud Čína neměla žádné ambice, ohrožovat někoho mimo své hranice. Výjimkou bylo trvalé harašení zbraněmi ve směru Tchaj-wan. Už několik let se ale opatrně spekuluje, že některé zbrojní programy Číny nasvědčují, že tuto dosavadní politiku může Čína časem změnit. A je to tu...
24. 05. 2011 | 15:31

AC napsal(a):

hovene,
prosím tě, vem už konečně rozum do hrsti a mysli samostatně. V Iráku ´šlo taky o ZHN a o ´humanitární vývoz demokracie, že?
Nebuď tak zaslepený, všeho moc škodí:-)
Nechoď hovene s pány na led......znáš to ne?
24. 05. 2011 | 15:41

AC napsal(a):

Viki Louda

Ano. Už vývoj čínských protilodních střel amíky silně znepokojoval. Za chvíli zjistíme, že letadlové lodě jsou jen báječnými cíli obdobně jako rybářské bárky.
24. 05. 2011 | 15:46

hovorka11 napsal(a):

Velmi obsažný článek na úrovni.
24. 05. 2011 | 16:06

Skeptik napsal(a):

"Islám je naší koulí na noze... " - to ne já, to kdysi "Otec Turků" - Ataturk. Dokud se toho Turecko drželo, modernizovalo se - přes tisíce výhrad k jeho "demokracii", přes genocidu Arménů, musí se mu přiznat pokrok - z osmanského středověku blíž novověku. V posledních letech Turecko na svého papá jaksi pozapomíná - a je to znát. (A to nám bylo vnucováno do Evropy!) Ovšem Pákistán, to je trochu jiná káva. Spíš tak ta, co ji vařila Maryša... Ta koule na noze, mírunemilovné náboženství povýšené na státní ideologii - dokud se jí nezbaví... atd atp. Všichni ostatní jmenovaní se na tom pěkně přiživili (přiživují) podle své momentální potřeby. Nejlepší je, když se do středověku cpou co nejničivější zbraně a lidi, kteří ani neslabikují, se je učí ovládat. To je zase naše, "západní" zaostalost.
24. 05. 2011 | 16:16

Kosič napsal(a):

1. Nějaká přílsušnost k Richardovi Engelovi z NBC News? Má totiž velice podobný styl.

2. Do budoucna bude Pakistán opravdu černým koněm geopolitiky západní Asie. Pokud to půjde stávajícím tempem, tak očekávám ještě větší občanskou válku, čehož využijí všechny zůčastněné strany: Čína bude mít dobrej business, Indie si získá co uzná za vhodné (Kašmír), Tálibán si bude dělat svůj business extremismu, USA budou všem stranám dodávat zbraně...jaderné zbraně nikdo nebude chtít použít, protože by to všem uškodilo, což nikdo nechce (včetně Tálibánu).
24. 05. 2011 | 17:02

Bony! Chcete Bony?! napsal(a):

Pošlete tam české politiky-zloděje! Tyto veksláci Pakistán obrátí naruby během 24 hodin!
24. 05. 2011 | 17:08

Realista napsal(a):

Zajímavý článek od člověka se zkušeností, jak se říká, z "první ruky", o zemi, kam se na 99 % nikdy nepodívám. Pakistán nevypadá jako země, kde bych si užil moc legrace. Myslím, že jsou atraktivnější a přívětivější končiny kam mě srdce táhne. America Latina amigos ! Olé, olé, olé !
24. 05. 2011 | 17:25

42 napsal(a):

Klobouk dolů, paní Engelová, tohle je skutečně dobrý článek.
24. 05. 2011 | 20:34

Rams napsal(a):

Bohužel historie silně ovlivňuje dnešek. Během rozdělení se děly neuvěřitelné násilnosti (minimálně statisíce mrtvých), odhaduje se, že odešlo přes 7 miliónů lidí do Indie a přes 7 miliónů do Pákistánu. Kašmír je sud prachu. Země s muslimským obyvatelstvem měla hinduistického panovníka, který s Indií podepsal smlouvu. Bojovníci, kteří měli pro Pákistán získat Kašmír, se raději věnovali rabováním ve vedlejších údolích - tak se Indii podařilo udržet většinu Kašmíru. Výsledkem je patová situace.
Ztráta Východního Pákistánu v roce 1971 důvěře také nepomohla. Vznik Bangladéše byl zapříčiněn nejen problematickým přístupem Západního Pákistánu, ale i Indie si přihřála vlastní polívčičku (zisk území).
Tyto historické resentimenty jsou jen jedním z mnoha důvodů proč přetrvává studená válka mezi těmito zeměmi. Obě mají jaderné zbraně, a pokud prezident USA Obama chce být věren představě o omezování jaderného nebezpečí, rozhodně nepustí ze zřetele Pákistán i Indii. Možná teď Američané po zásahu v Abbottabadu díky bin Ládinovu počítači tahají za delší provaz.
Balúčský separatismus je i v Íránu, který rovněž aspiruje na roli regionální velmoci. Jaký je asi pohled běžných Pákistánců na politiku Teheránu?
Otázka role Činy je rovněž zajímavá - jaký postoj je vůči Pekingu, který okupuje část Kašmíru a postupuje násilně proti muslimům v Ujgursku a zároveň vedl s Indií války.
24. 05. 2011 | 21:19

ivanT napsal(a):

Vyborny clanekna namet zanedbavany na vlastni nebezpeci. Dekuji.
24. 05. 2011 | 21:30

meritorni otazka napsal(a):

Ja se v stredne-vychodni problematice jeste moc neorientuji, a tak bych se chtela autorky jako zkusene odbornice zeptat, zda Pakistanci maji obrizku. A jak Pakistanky?
25. 05. 2011 | 00:50

pavel napsal(a):

Blby nazev clanku ! Bin Ladin zemrel na selhani ledvin v roce 2001
25. 05. 2011 | 01:27

.Ivan Hochmann napsal(a):

Jen tak mimochodem jsem strávil nějaký čas porovnáváním "státních hodnot" obou zemí.Pominul jsem vliv a zájmy Číny na severu i v jižních mořích.
Podstatnou se mi jeví primární skutečnost separace západu viz:
*********************************
Pákistán byl později součástí Britské Indie, spojení s převážně hinduistickými indickými oblastmi však vyvolávalo četné konflikty. Po zániku Britské Indie roku 1947 vznikl samostatný Západní a Východní Pákistán a Indie. Východní a západní Pákistán v roce 1956 vytvořili po přijetí ústavy Islámskou republiku Pákistán. V roce 1960 byl za hlavní město Pákistánu zvolen Islámábád. O dva roky později byl po vojenském převratu zaveden výjimečný stav. V roce 1965 vypukl opět ozbrojený konflikt mezi Pákistánem a sousední Indií o území Kašmíru. konflikt trvá s přestávkami už od roku 1948. Pákistán si nárokuje území, protože většina obyvatel jsou muslimové. Indie chce území jako zajištění své severní hranice. Válka skončila bez většího úspěchu jedné či druhé strany a Kašmír byl rozdělen mezi oba státy. Konflikt trvá dodnes a hraniční přestřelky mezi pákistánskými a indickými vojáky jsou i dnes zcela normální. Konflikt vzbuzuje veliký zájem po celém světě, protože Indie i Pákistán jsou vlastníky atomových zbraní!!

INDIE ***************
Indie si udržuje třetí největší ozbrojené síly na světě. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a dalších pomocných složek. Nejvyšším velitelem ozbrojených sil je indický prezident. Jelikož hlavní indičtí rivalové Čína a Pákistán vlastní jaderné zbraně, tento typ zbraní vyvinula také Indie. První jadernou zkoušku provedla v roce 1974. Vlastní balistické rakety nesoucí jaderné hlavice.

V roce 2010 se Indie stala největším světovým importérem zbraní. Dovezla přitom zbraně za 3,3 miliardy dolarů. Hlavním zahraničním dodavatelem je Rusko, se kterým země spolupracuje na řadě zbrojních programů (např. stíhací letouny Su-30MKI, protilodní střely BrahMos). Moderních zbraně vyvíjí rovněž domací společnosti, například Defence Research and Development Organisation (DRDO) a Hindustan Aeronautics (HAL), které tím postupně snižují závislost země na dodávkách ze zahraničí. Domácí zbraňové systémy zastupují například stíhací letouny HAL Tejas, vrtulníky HAL Dhruv, balistické rakety Agni, tanky Arjun či torpédoborce třídy Delhi. Vyvíjí například dvě letadlové loď třídy Vikrant a jaderné raketonosné ponorky třídy Arihant.

****pokračování****
25. 05. 2011 | 11:32

.Ivan Hochmann napsal(a):

*****pokračování****

PAKISTÁN ********
Přítomnost Tálibánu a Válka proti terorismuVazírové hlásají svůj odmítavý postoj k jakékoli přítomnosti cizích ozbrojenců na svém území, ačkoli místní duchovní vůdci si pro vykonávání krevní msty tradičně najímali i muže pocházející mimo Vazíristán.[3] V první fázi americké invaze do Afghánistánu, kdy se členové hnutí Tálibán začali stahovat do Pákistánu, zahájili místní kmenoví vůdci (označovaní jako malikové) mezi místním obyvatelstvem kampaň s cílem tyto cizince vyhnat. Kvůli těmto aktivitám již bylo cílenými vražednými útoky Tálibánu zabito zhruba 200 urozených maliků.

4. června 2007 se uskutečnilo jednání Národní bezpečnostní rady (NBR) Pákistánu s cílem rozhodnout o osudu Vazíristánu a učinit politická a správní opatření k zabránění „talibanizace“ oblasti. Tomuto jednání předsedal pákistánský prezident Parvíz Mušaraf, doprovázen ministerskými předsedy a guvernéry všech čtyř provincií. Přítomní představitelé diskutovali zhoršující se situaci v oblastech práva a pořádku, stejně jako hrozby, které tím vznikají pro státní bezpečnost.

Pákistánská vláda se na základě tohoto jednání rozhodla podniknout řadu kroků, které mají vést k potlačení vlivu Tálibánu a k likvidaci ozbrojených skupin v kmenových oblastech a Severozápadní pohraniční provincii.

NBR Pákistánu rozhodla o realizaci následujících kroků k dosažení potřebných cílů:

Nasazení bezpilotních průzkumných letounů
Posílení orgánů vymáhajících v oblasti právo
Nasazení většího počtu vojenských jednotek v oblasti
Bleskové operace proti ozbrojencům
Operace zaměřené na vojenské vůdce
Akce proti náboženským školám (madrasám) hlásajícím násilí
Ustanovení oblastních koordinátorů
Posilování policie v Severozápadní pohraniční provincii
Při shromažďování informací podstatných pro boj s militantními islamisty a jejich organizacemi hrálo důležitou roli pákistánské Ministerstvo vnitra. Vláda se rovněž snaží o zesílení schopnosti vymáhání práva v provincii. Tamní policie je vybavována zbraněmi, neprůstřelnými vestami a pomůckami pro noční vidění. Paramilitantní pohraniční sbory by měly být vyzbrojeny dělostřelectvem a obrněnými transportéry. Státní úřady rovněž zkoumají možnost blokování ilegálních rádiových kanálů.[4]

Americká zpravodajská služba CIA označila Vazíristán za „nejnebezpečnější místo na světě“.[1]
**********************************************
Je to přátelé smutné čtení.A nejvíce je zarážející,že všichni politikové Západu nejsou schopni opustit svoje zaběhnuté mocenské manýry předpokládající předem egoistický politický i ekonomický profit na úkor života obyvatel planety.

Ivan.
25. 05. 2011 | 11:33

.Ivan Hochmann napsal(a):

Zapoměl jsem uvést,že všechna data a skutečnosti jsou převzaty z Wikipedie.
Ivan.
25. 05. 2011 | 17:33

camponotus napsal(a):

Pakistán je okrajovou záležitostí, mě spíš vrtá hlavou, zda tu nebezpečnou Escherichia Coli s krvavými průjmy nedotáhli do Evropy utečenci z Afriky, ti se z Itálie hned začali stěhovat za příbuznými po celé Západní Evropě a to docela odpovídá současnému rozšíření bakterie. Roznést to tak rychle po celé Západní nemohl jeden, to by nasvědčovalo, že jde o kolektivní dílo, nebo se už Kájdá začala za Usáma mstít? Všechno je možné, ale pochybuji, že ta bakterie je evropského původu.
03. 06. 2011 | 21:49

Kiulhiu napsal(a):

Článek jak okopírovaný z především britských novin a pár analytických uniformních webů poplatných jistému smýšlení... Vůbec nic nového, natož invenčního a odborného. V ČR možná neobvyklé pro ty, kteří nečtou a nesledují britské weby a politické a mezinárodně strategické jednání GB a USA, sem tam doplněné zkreslenými pocity z Pákistánu a Indie filtrované ženským mozkem z průměrným kognitivním výkonem. Nějak se holt Engelová živit musí... Engelová si dříve hrála na muslimku (prohlašovala o sobě, že přestoupila k sunnitskému islámu), když jela do Pákistánu na dívčí školu, udělala ze sebe falešnou muslimku. Avšak ve skutečnosti muslimkou vůbec není. Myslela si, že bude pro ní polehčující, když se bude za muslimku vydávat a předstírat, že jí je, že ji lépe přijmou, budou vstřícnější a bude mít více bezpečí a lepší podmínky pro pobyt. Takže pouze typická vyčůraná dekadentní Češka, nic jiného. Ono se lhaní a předstírání beztak dříve či později pozná. Nosila na fotkách šátek a jiné hadry, po návratu byl šátek pryč a v rozhovoru popřela jakoukoliv příslušnost k náboženské konfesi, církvi či podobně. Její znalosti pákistánských poměrů jsou velmi povrchní a vágní, často si mnohé vykresluje dle svých představ, což ukazuje i na tomto rozhovoru. Balůčistán je divoká nomádská, dosti autonomní země, tedy teritorium s přesahem do několika zemí, nejen do Pákistánu. Platí tam nomádská a tribální pravidla, v blízkosti Afghánistánu Pashtunwali - paštunwali - kmenový řád či jakýsi soubor pravidel a zákonů, principů určitých kulturních kódů, zdaleka ne vše je tam vázáno jen islámskými zákonitostmi, spíše jde o kulturní - právní synkreze a zvyky, tradice a místy ultrakonzervativní cítění a náhledy na určité jevy. Děvčata mohou být považována i za špionky a dle mého šli únosci na jistotu, měli echo z hranic, patrně. Kníže Karel jim nabídne několik desítek milionů korun z našich daní a bude. Ať je dá, ale pak bych jim vystavil splátkový kalendář, tahle část Balůčistánu , kterou jely je dlouhodobě nevyzpytatelná, ne jen poslední rok, jak opět nepřesně a mlživě kecá Engelová. Engelovou neposlouchat, doporučuji raději odborníka a skutečného nezávislého cestovatele, dobrodruha a reportéra Břetislava Turečka, ten opravdu ví a chápe, jak se věci mají a má to prošlápnuté nejednou po vlastních na ostro. Osobně jsem v Pákistánu byl 2 krát a je to krásná země. Dále, není pravda, že tzv. radikální islamisté by měli problém se zabitím žen a byl by to velký hřích. V Pákistánu jsou sice v některých místech vůči ženám citlivější (kdo by si na to ovšem vsadil, že??), ale kupříkladu v takové Nigérii islamistická hnutí jako sekta BOKO HARAM běžně a zcela bez problémů zabíjí ženy a usekávají jim hlavy, což se stalo v severní Nigérii i před pár dny, tedy zcela aktuálně. Například v Alžíru již od 90. let skupina GIA (nutno podotknout, že vnitřně zčásti manipulovaná a infiltrovaná alžírskou juntou elitářských bolševických generálů) obvykle podřezávala a podřezává hrdla děvčatům, ženám i dětem bez nějakých výčitek, pokroušeného svědomí a pocitů pachaných hříchů... Takže Engelová opět lže, mlží a nezná. V Balůčistánu to ale tyhle stupidní Češky přežijí nejspíše, byť bych je nechal pořádně vyhladovět přinejmenším. Až přijedou domů, budou za hrdinky a jeden rozhovor za druhým...hotové legendy, úplně to vidím, i na Hrad je pozvou... - Engelová - feministka a gender sexistka by ovšem zasloužila kulku mezi oči, za lhaní, nesprávné informace a za falešné, předstírané muslimství.
15. 03. 2013 | 20:39

rosoman napsal(a):

Milá nebo milý Kiulhiu,

z vašeho komentáře vidím, že kdyby hloupost kvetla, musel by jste kvést celý rok. Máte sice v někderých bodech pravdu, ale již tak dlouho jsem tak scestný legrační komentář nečetl. Taky nevím, proč by se Engelová nemohla vydávat za muslimku? Kdybych chtěl k muslimům infiltrovat, předstíral bych taky, že jsem muslim. To je přece normální postup. Vaše komentáře o unesených češkách jsou tak ubohé, že mi ani nestojí zato se k nim vyjadřovat.
15. 05. 2013 | 18:14

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy