Je to standardní?

06. 12. 2010 | 23:52
Přečteno 2524 krát
Koalice jako ty, které vznikají u nás, standardní, navzdory tvrzení jejich obhájců, nejsou.

Standardní jsou předvolební koalice, ve kterých se strany spojují, vytvoří společný program a předloží jej ke „schválení“ voličům. Standardní mohou být i povolební koalice, ale ty jsou všude na světě řešením, které je východiskem z nouze, vznikají tehdy, kdy výsledek voleb nedovolí složit jednobarevnou vládu. I tehdy ale jsou složeny alespoň v komplementárních barevných odstínech. A už vůbec nejsou standardní koalice mezi ideově protikladnými stranami, jako je ODS a ČSSD. Takové koalice vznikají jen v extrémních krizových situacích, v případě opravdu nejvyšší nouze, například ve chvílích ohrožení státu, nebo kolapsu jeho ekonomiky (Argentina). Pak ovšem ani nejsou nazývány „Koalice“ ale třeba „Válečný kabinet“, jako ve Velké Britanii za druhé světové války.

Kdyby taková koalice ve Velké Británii vznikla jen proto, aby se udržely vztahy ekvivalentu našich „kmotrů“ z Konzervativní strany a jejich protějšků, ekvivalentu našich „šibalů“ z Labour party, jen z rozhodnutí regionálních „vůdců“ a bez jakéhokoliv vysvětlení voličům, kromě urážlivého „je to legální a není to nic proti zákonům, nerozumíte principům demokracie“, britští voliči zleva i zprava by spustili takový rachot, že malá demonstrace na Mariánském náměstí a v zasedací síni magistrátu by proti tomu byla jen čajovým dýchánkem. V Paříži by hořela auta. U nás ti, kdo o demokracii neví nic, dávají národu lekce o „politické kultuře.“ Vím, o čem mluvím. To, co máme u nás, je velmi specifická forma demokracie, ve které volič je až posledním a nejméně důležitým činitelem v politickém rozhodování.

Někdy kolem roku 2002 jsem napsal, že volební programy stran jsou jen reklamní slogany. Díky našemu poměrnému systému máme u nás systém založený na koalicích, kompromisech a neprůhledných dohodách. Strana jde do voleb s programem, ten je po volbách smíchán s programem jiných stran a vznikne koaliční program. Ten je pak, aby koalice mohla získat důvěru sněmovny, opět zředěn do formy programového prohlášení vlády. Poté je programové prohlášení dále ředěno kompromisy při projednávání návrhů jednotlivých zákonů ve vládě. Ty jsou ředěny znovu, během projednávání ve sněmovně a částečně ořezány a částečně doplněny dodatky, většinou z opozičních lavic a nakonec vznikne zákon, který je homeopatickou verzí původní myšlenky, ve které z programu, pro který volič hlasoval, zbyla setina procenta roztoku. Někdy se k němu, ještě před jeho schválením, nehlásí ani autoři původního návrhu.

Vím, že kompromis je někdy nevyhnutelnou cestou k cíli, k prosazení a uplatnění principů. Pomalejší, méně účinnou, ale někdy jedinou. Pokud tomu tak není, je špatný - nejde pak o kompromis, ale o prohru. U nás je ale kompromis považován za hodnotu ceněnou více než cíl. Původní cíle, zásady a naše principy je lépe zapomenout, protože bychom nemuseli dosáhnout kompromisu. Dohodnout se je důležitější, než o čem se dohadujeme, a původní cíl se v procesu pomalu ale jistě ztrácí. Cílem se stává kompromis.

Je pravda, že do určité míry to tak funguje všude, ale jen u nás se to stalo základem systému.

Nedivme se, že koncovým stavem je přesně to, čeho jsme svědky dnes - naše politika už není soubojem idejí, ale soubojem, kdo dokáže přechytračit svého soupeře. S principy se vytratila i moudrost, nahradila ji vychytralost.

V takovém systému trpí demokracie, ale je jako stvořený pro politické kšefty a zákulisní dohody a prosperují v něm šíbři všech barev.

To je špatné a psal jsem o tom už tehdy. A proto mluvím o tom, že o skutečné demokraci má u nás ponětí jen velmi málo lidí. A to i přesto, že mnozí z našich politiků jsou veterány s patnáctletou zkušeností ze sněmovny nebo senátu. Nemají zkušenost s demokracií, nemají zkušenost s politikou, mají zkušenost s dohodami, které se tvoří mimo dosah voličů, s kompromisy a kšefty – my vám a vy za to nám, nevědí, co je zpětná vazba a vůbec netuší, že základním prvkem demokratického systému je volič.

Dnes ale i tento systém degradoval. Dnes už neexistuje ani pomyslná ideová hranice a ze systému se volič úplně vytratil. Ten svým hlasem rozhoduje už jen o tom, kolik kostiček lega dostane ta která strana pro příští čtyři roky na hraní. Už vůbec nemá kontrolu nad tím, co se s jeho kostičkou stane po volbách. Už vůbec nemá jistotu, že volená strana bude respektovat jeho vůli. Strany se sejdou se svými kostičkami, rozhodnou se kdo s kým hraje a kdo s kým ne, a bez ohledu na jejich původ a barvu, bez ohledu na přání těch, kdo jim ty kostičky dali, se dohodnou, co z nich složí. Voličů se v tézo fázi už nikdo na nic neptá a napíše se koaliční smlouva, program, pestrobarevný slepenec nápadů, pro které nehlasovali voliči ani jedné z koaličních stran. Když někdo z voličů protestuje, že koaliční strany staví z jeho kostiček něco úplně jiného, než čemu dal svůj hlas, dostane vynadáno, že „nechápe principy demokracie. Vazby mezi „kmotry“ v ODS a jejich protějšky, šibaly“ v ČSSD, se kterými je spojují stejné osobní zájmy, jsou již dnes pevnější, než vazby k jejich vlastním stranám a než k jakýmkoliv „ideovým kořenům“, pravým či levým, nebo k jejich voličům.

To jsme viděli letos zejména v Praze, kde se vedení ODS, stejně jako vedení Sociální demokracie neodvážila zasáhnout, když se jejich pražské organizace rozhodly ignorovat jejich přání neuzavírat koalici. I to je zvláštnost české demokracie.

ODS se brání, vydala materiály, které mají veřejnost přesvědčit, že ve spojení ideově protikladných stran jde vlastně o standardní koalice, a že nejsou ničím výjimečné, že k nim dochází často.

Dochází k nim opravdu často – u nás.

Pokud ale nelze prokázat, že nebylo jiné řešení, nejde o standardní koalice, ale koalice účelové. To, že jich bylo více, nedokazuje, že se jednalo o standardní koalice, ale že ODS uzavřela více účelových koalic. To, že do podobných koalic někde jinde vstoupily jiné strany neznamená, že ty, do kterých vstoupila ODS, se tím stávají „standardními“. Pokud to navíc ODS vysvětluje programovou shodou z „devadesáti procent“ (v Praze to dokonce dospělo tak daleko, že ČSSD a ODS společně „splnili plán“ jako sovětští stachanovci na 180 procent, každá strana přispěla svými devadesáti procenty) , pak neměly ODS a ČSSD vstupovat do koalic a měly rovnou svolat slučovací sjezd. Veřejnosti nemůže ODS říkat, že je to normální a kdo tomu nerozumí je hlupák, který nechápe demokratické principy. Nadějí pro ODS nemůže být primátor, který s vážnou tváří tvrdí, že sto procent svých voličům daných slibů už splnil tím, že se za asistence ČSSD stal primátorem.

Voliči ODS jsou lidé inteligentní a vzdělaní, pamatujete?

ODS jim nemůže tvrdit, že se vrací ke svým ideovým kořenům s pomocí ČSSD. To, co voliči slyší z úst nejvyšších představitelů ODS, ať už celostátně, nebo v jejich regionech, se ODS vrátí jako bumerang. Už se tak stalo v několika předcházejících volbách.

ODS se chlubí, že díky koaličním vyjednáváním získala o jedenáct starostů více, než by jich měla bez nich. Myslíte, že taková „vítězství“ budí důvěru?

Musím co nejrazantněji odmítnout tvrzení, že v komunálních volbách nejde o politiku. Pokud by tomu tak bylo, neměli bychom utrácet peníze a čas na volební kampaně a měli bychom spravování chodníků a odvoz popelnic svěřit nějaké správní firmě. Může to být pravda na nějaké malé vesnici, nebo malém městečku, kde každý každého zná, protože s ním chodil do školy, nebo se znají jako sousedé a kde největší výdaj obecního rozpočtu je nová omítka školní budovy. Tam skutečně nejde o politiku, kandidáta Frantu, nebo Josefa všichni znají a pokud jej znají jako slušného a pracovitého souseda a kamaráda, nezáleží jim na tom, za kterou (pokud vůbec za nějakou) stranu kandiduje. Výsledky jeho práce pak mohou vidět na vlastní oči. Čím větší je město, čím větší je jeho rozpočet a čím větší jsou jeho kapitálové projekty, čím složitější je jeho sociální problematika, čím složitější je rozhodování o územním plánu a čím větší je anonymita a vzdálenost jeho zastupitelů od voličů, tím více jsou rozhodnutí zastupitelstev věcí politickou. U měst jako jsou Praha, Brno nebo Plzeň, už nelze vůbec mluvit o nepolitickém chrakteru jejich správy. Ve skutečnosti se v mnoha ohledech dá činnost jejich magistrátů, samospráv a rad porovnat spíše s prací sněmovny a vlády, než s činností jejich kolegů v malých městech a vesnicích. Kandidáta Nováka v Praze nebo Brně voliči nevolí, protože jej osobně znají. Volí jej podle jeho stranické příslušnosti, podle svého vztahu k proklamovaným zásadám a principům jeho strany, volí program jeho strany, volí jej i na základě toho, co jim jeho strana v kampani slibuje. Volič se pak smutně ptá, kde jsou ty zásady a principy, kde je volební program, kde jsou sliby kandidátů a jejich stran? Má pro něj být kompenzací za ztrátu toho všeho dětská autobusová jízdenka, která konec konců v tlusté knize zvané „Volební program“ není nikde zmíněna?

Ve své analýze výsledků květnových voleb do sněmovny píši, že ODS závěrem volební kampaně pro květnové volby zcela zapomněla, že jejím přirozeným oponentem je levice. ODS se už tehdy rozhodla, že jejím hlavním „nepřítelem“ (to není můj výraz, první kdo jej pokud vím použil, na červnovém povolebním kongresu, byla dnešní pražská radní Alexandra Udženia) v budoucnu nebudou levicové strany, ale TOP09. V každém případě již závěr kampaně ODS pro květnové volby byl zaměřen proti TOP09, což si Pražané ještě pamatují. Během léta pak vedla ODS svou „bitvu o dominanci na pravici“, a kladla na ní, zejména v Praze, verbálně i mediálně, větší důraz, než na přípravu komunálních voleb. Volby samozřejmě prohrála, vyhrála ČSSD a ODS v Praze skončila třetí se ztrátou 44 procent svých bývalých voličů a za stranou proti které vede válku o hegemonii.

Dovolím si k tomu opakovat, co jsem napsal v článku „Co vlastně chce ODS?“ v srpnu 2006. Psal jsem to tenkrát v době sestavování koaliční vlády, ale věřím, že co jsem tenkrát psal, má univerzální platnost:

„ODS musí ukázat svým potencionálním spojencům i veřejnosti, že je spolehlivým partnerem, že ani neignoruje, ani neválcuje menší spojence, že pro ni politika není jen kšeftaření, korupce a dohody „hochů, co spolu mluví“. Musí své koaliční partnery kultivovat, připravit si je, ukázat jim, že s nimi počítá i pro budoucnost, pokud budou chtít být jejími dlouhodobými politickými partnery v budoucích parlamentech a budoucích vládách.“

S otázkou politického spojenectví se potýkají i zahraniční politické strany, což dokazuje článek k diskusi o současné povolební situaci ve Velké Británii. Bývalý poslanec, Labour party, David Marquand, píše:

„Samozřejmě je cosi špatného s Labour party. Je tribalistická, více tribalistická než Cameronovi konzervativci. Stále se drží své povýšené zastaralé představy sama sebe, podle níž Labour party, a jen Labour party, je skutečnou levicí a stranou obyčejných lidí. Jsou zde, pravda. i nějaké jiné otravné malé straničky, které Labour party může tolerovat a pustit je na palubu lodi, když je to nutné. Ale jejich jediným úkolem má být podporovat labouristy, když je Labour party, jediná relevantní strana levice, potřebuje. Tento způsob myšlení je nesmírně urážlivý, povýšený a intelektuálně zavrženíhodný.“

Dosaďme si ODS za Labour party a pravici za levici a máme perfektní popis přístupu ODS k partnerským stranám. Jsou dobré, pokud není zbytí a ODS je potřebuje do povolebních koalic. Před volbami je ale ODS vidí jako nepřítele a po volbách, pokud je možnost sestavit jakoukoliv jinou koalici, se proti nim dokáže spojit i se svými ideovými oponenty a hodit je přes palubu, spolu se svými vlastními zásadami a „ideovými kořeny“.

Ještě něco jsem napsal v létě 2006. I to platí bohužel dodnes a i to má univesální platnost:

„Tyto volby byly referendem o Jiřím Paroubkovi. A ODS je vyhrála. Nevyhrála však dostatečným rozdílem, hlavně proto, že pro mnoho lidí z mnoha důvodů nebyla dost důvěryhodná. Pro mnoho lidí představovala menší zlo. Slyšel jsem od desítek lidí, že šli k volbám a volili ODS jen proto, že alternativou byl Paroubek s komunisty v zádech. Nevyhrála větším rozdílem i proto, že nedokázala být inspirující a integrující silou pro pravici, nedokázala ji sjednotit a stát se jejím hlasem. Ani se o to vlastně nepokusila. ODS zpohodlněla, zvykla si na to, že byla po dlouhou dobu dominantní politickou silou na pravici. V budoucnu to už nepostačí, musí se stát její integrující silou.

ODS dosud nepochopila, v čem je hodnota politického spojenectví. Vidí koaliční vztah jen jako početní trik, díky kterému se snad dá na základě výsledku voleb sestavit vláda. Nepochopila, že politická strana v multistranické společnosti potřebuje politické partnery. Partnerství může čas od času přerůst ve formální koalici, důležitý je ale jeho dlouhodobý charakter. U nás jsou koalice něčím vytvářeným ad hoc, dlouhodobě spolupracovat zatím nechtěly ani strany s téměř identickým programem, dalo by se říci, že neplatila programová příbuznost, ale personální nevraživost.

Stojí jí velmi krátkodobý, nejistý a politicky nevýhodný „štěk“ na vládním jevišti za škodu, kterou způsobí, za ztrátu respektu, ztrátu důvěry, ztrátu schopnosti navazovat a udržovat vztahy s politickými partnery? O ztrátě sebedůvěry a seberespektu se bojím psát, mám obavy, ze ODS se již těchto vlastností krok po kroku zbavila sama.

Pokud je bude považovat jen za nástroj pro jedno použití a bude je házet za hlavu v momentě, kdy jí přestanou být užitečné, bude spolu s nimi zahazovat to, čím se liší od socialistů a čím je dosud stále atraktivní pro velkou část voličů. Stane se populistickou a demagogickou stranou bez zásad a bez skrupulí. Možná jí to pomůže, velmi krátkodobě, ale poškodí ji to trvale a velmi vážně. Možná to fungovalo dosud, ale dnes je poměr sil natolik vyrovnaný, že záleží na každém mandátu. A v budoucnu to bude ještě horší.

Viditelným problémem české politiky je její stagnace. Volební výsledky mají tendenci se více a více přibližovat plichtě. Tyto volby byly výjimkou jen v tom, že se překvapivě zvýšila volební účast. Ale to bylo jen díky extrémní polarizaci společnosti, ne proto, že by veřejnost náhle začala vnímat politiku jako něco atraktivního. Pohybujeme se v mrtvých vodách. Politika se stala kšeftem s pozicemi, přetahováním se o kontrolu veřejných zakázek, handlováním s hlasy a vlivem. Není to jen problém ODS, ale je to i problém ODS. Někdy se zdá, že jsme povýšili ty nejhorší známé metody komunální politiky na univerzální politické metody platné na všech úrovních. Nerostou nám politické osobnosti, rostou nám chytří a šikovní političtí šíbři.“


David Marquand on post election progressive dilemmas
http://www.opendemocracy.net/ourkingdom/david-marquand/david-marquand-on-post-election-progressive-dilemmas
Komplexní řešení 2.8.2006
http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-komplexni-reseni-dch-/p_politika.asp?c=A060801_181805_p_politika_wag
Co vlastně chce ODS 20.8.2006
http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-co-vlastne-chce-ods-d14-/p_politika.asp?c=A060820_170211_p_politika_wag
ODS a prohrané volby 23.6.2010
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-haas.php?itemid=10156

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Karel Matousek napsal(a):

Porad cekam, az nam pan Haas vysvetli, jak se tyto principielni a vehementni namitky proti pseudokoalicnimu kseftareni shoduji s jeho vazalskou aktivitou ve prospech Vaclava Klause, ktery tento druh 'politiky' povysil na standardni postup. Treba jej Klaus zklamal. Jak a kdy? To by byl zajimavejsi blog.
07. 12. 2010 | 00:22

S.Š. napsal(a):

Ne, ne, pane Matoušku, pokud by nevznikaly podobné texty, mohli bychom za chvíli už číst jen podobně "přesvědčivá" slohová cvičení, viz
http://www.lidovky.cz/na-ko...
Střídat by se mohli pánové Svoboda, Šťastný a Březina, případně ještě se Z. Klíčem.
Pan Haas předkládá syntetická pojednání, jiná k tématu, jež rozebírá, vlastně neexistují, běžné novinové komentáře je nemohou nahradit. Když čtu na jiném webu od "pravověrných", že T. Haas je "renegát", který přispívá ke "zničení značky ODS", že jde o jeho "patologickou zášt" a "rozvinutou paranoiu" (slovník vypůjčený od Kojzara nebo Hájka ?), vidím, že autor skutečně ťal do živého masa.
Blog na téma, jež navrhujete, by jistě zajímavý byl, to, jak ale určitě víte taky, vůbec nepřipadá v úvahu. :-) Dobrou noc.
07. 12. 2010 | 01:01

Werner napsal(a):

S.Š. Pravda tohle bych s i v novinách nepřečetl! Možná v Právu tam mají občas v komentářích slabší silnější chvilku!
07. 12. 2010 | 02:10

Karel Matousek napsal(a):

SS
Sorry, iPad nema diakritiku, bez hacku to vypada jinak. Ondrej Neff uz se taky dostal na Bartosovy seznamy zradcu a renegatu, viz. prvnizpravy.cz, a jak mival Maleho Premianta rad.
07. 12. 2010 | 07:20

Marcus Agrippa napsal(a):

"Flexibilita"české povolební politiky občas až vyráží dech. Její důsledky budou mít, ale jedno pozitivum - lidé už nebudou tak naivní a stále se opakující předvolební evergreeny už nebudou pro politické strany taková jistota.
07. 12. 2010 | 07:39

Terry napsal(a):

Moderní český "demokratický" politik (a zdůrazňuji bez ohledu na barvu ptáka, šály, kravaty či stranické knížky) se za dvacet let naší pseudodemokracie vyprofiloval jako vychcánek, který jde do politiky jen za účelem svého doživotního hmotného zajištění (v různých formách, ale stejných výsledcích). Vůbec mu nejde o nějaký program strany (a i ten je pouze proklamativní); strana mu slouží jen jako výtah do vyšších, případně nejvyšších pozic ve státním aparátu, s vysokými prebendami, vlivem, často až zločineckým spolčením.
Dvaadvacetvacet let od (bohužel) sametové revoluce si cíleně tento stav společnosti budovali, a hloupí občané, opití rohlíkem = řečmi o demokracii, jim to dvaadvacet let baštili a trpěli. Za těch dvaadvacet let stačili úspěšně zbohatnout, v kontrastu k vytunelovanému a zadluženému státu; jistý "demokratický" politik, který byl celou dobu "u toho" (u lizu), má ještě tolik cynické drzosti, že rozesílá občanům složenky: "Jen se podívejte, vy volové, jak jste se zadlužili!!!".
Pouze na dva měsíce před volbami se tito "blbí občané" změní na "vážené voliče", o které přece těm "nejlepším" v politických stranách jde především a pro jejichž blaho budou nezištně pracovat; jen je proboha zvolte!! A jak o tu možnost nezištné práce pro občany "stojí" svědčí i to, že jsou schopni nabídnout stotisícový úplatek spolustraníkům na podporu svého zvolení, aby pochopili, že on je tím nejčestnějším, nejpracovitějším, prostě nejvhodnějším, nejlepším kandidátem.

A když to náhodou ti hloupí voliči nepochopí, z neznámých důvodů s nimi nejsou spokojeni a nezvolí je (vykroužkují je), tak se strana o ně postará; pouze není pro všechny straníky dost lukrativních fleků v různých správních a dozorčích radách a představentvech, s - pro ně přiměřenými - odměnami za takovou náročnou práci (15 táců měsíčně je přece MÁLO !!), a pak jsou oprávněně rozhořčeni nad takovou nespravedlností. Že polovina obyvatel na takovou mzdu chodí každý den do práce a musí něco vytvořit, to je nezajímá!

Cynická, arogantní, namyšlená, nenažraná svoloč...

Ale oni se považují za elitu národa! A dělají všechno pro to, aby alespoň po stránce materiální tou elitou byli. Že elitou byli dříve chápáni občané čestní, skromní, pracovití, vzdělaní, opravdu povznášející, zvelebující svou činností a skutky společnost a PRO TO mající úctu občanů, to raději "nechápou". Nemyslím, že by byli natolik nechápaví, aby tento rozdíl neviděli, ale je jim to jedno!

Bohužel - odstavit takovou svoloč od lizu bude sakra těžké. Rozhodně to nepůjde nějakými hloupými proklamacemi a výzvami typu "Děkujeme, odejděte!" (pro naznalé odkaz http://cs.wikipedia.org/wik...!) nebo cinkámím klíči na demonstracích či stávkách; to platilo na představitele hnusného totalitního režimu, kteří ale takové hmotné příjmy (v poměru k občanům) neměli. Pro naše "demokraty" jsou jejich posty až příliš cenné.

A protože nám strany na volebních kandidátkách předkládají stále stejnou (horší) "sortu" lidí s jasným politickým cílem = NAHRABAT SI, nejsou řešením ani volby; minimálně poslední dvoje to prokazují: programem "nesmiřitelné" strany se dohodnou na společném vládnutí a jejich vyjednavači a lídři jsou spokojeni; na další čtyři roky mají vystaráno, mají zajištěny příjmy.

Dinosaurobijce Radek John si třese ve vládě rukou s "prototypem" politického dinasaura, s Kalouskem.

"S politickými dinosaury nikdy do vlády nepůjdeme!"

Ale to platilo, vy blbečci voliči, před volbami...

Dostali jsme se do bodu, kdy platí

ČESKÝ POLITIK = PŘEMNOŽENÁ ŠKODNÁ

A jako s přemnoženou škodnou se s nimi budeme muset vypořádat.

Čím dřív, tím líp.

Protože ještě stále je co tunelovat...
07. 12. 2010 | 08:06

Terry napsal(a):

Projev Olivera Cromwella vůči Sněmovně reprezentantů při rozpuštění Dlouhého parlamentu

20.4.1653

„Je nejvyšší čas, abych ukončil toto vaše zasedání, jež jste zostudili svým opovrhováním všeho dobrého a poskvrnili svými neřestmi; jste než sebranka a nepřátelé schopné vlády; jste než prodejní ničemové. Jako Ezau byste prodali svou zemi za kus bídného žvance a jako Jidáš zradili svého Boha pro pár drobných.

Je ve vás vůbec kousek dobrého? Existuje nějaká neřest, jež by vám nebyla vlastní? Nejste o nic více věřící nežli můj kůň; zlato je vaším Bohem; kdo z vás neprodal své svědomí za úplatky? Je mezi vámi jediný muž, který alespoň nepatrně hájí zájmy Commonwealthu?

Vy mrzké děvky, což jste svými nemorálními taktikami a podlými činy neznesvětili toto posvátné místo a neučinili z Božího stánku doupě zlodějů? Jste nechutně odporní celému národu; pověřili vás sem, abyste napravovali křivdy! Tak tedy! Seberte si své cetky a zamkněte za sebou. Ve jménu Boha, jděte!“
(konec citace)

Nutno dodat, že Cromwell měl tento svůj projev „podšprajcovaný" zbraněmi; proto uspěl.
07. 12. 2010 | 08:11

Milin napsal(a):

Český občan se vzbouří cca jednou za 20 let.Bohužel není důsledný a vždy si nechal dobrý úmysl ukrást bandou bezpáteřních lidí. Výsledek je pak zcela jiný než myslel. Uplynulo 20 let, je čas na novou revoluci, již se ucho utrhlo!! Jen si pohlídat "přemnoženou škodnou" jak píše Terry.
07. 12. 2010 | 08:27

JF napsal(a):

Terry: docela dobrý je třeba strašit rozpuštěním kostky cukru, a pak to zrealizovat. Je to rozhodně efektnější než slibovat nejisté výsledky.

Je to hodně o vkusu (třeba volební preference), a k jeho správnému pěstění jsou dobré i ty neuklizené chodníky. V těch se rozpustí taky kde co ... ;-)

ps: nikdy bych nevěřil že nebudou schopní uklidit ani pražské Příkopy - totální ukázka amaterismu a lajdáctví.
07. 12. 2010 | 08:34

franťýk napsal(a):

Ať se vám to líbí nebo ne, komunální politika už z principu nesmí být zasažena ideologií. A to co zde předvádí odpůrci pražské koalice, není nic jiného než ideologický boj. A je veden pouze se strany TOP09. I ty veverky John s Bártou drží hubu, protože se dopustili (ti veverčáci) daleko větší messaliance tím, že se spustili a spojili s dinosaury. S těmi dinosaury, které tak zuřivě před volbami napadali.
07. 12. 2010 | 08:40

neo napsal(a):

Včera v Hyde Parku to krásně řekl Jiří Paroubek.

On když byl na magistrátu, tak prý spolupráce krásně fungovala a nyní doufá, že zase fungovat bude.
07. 12. 2010 | 09:04

mud.. napsal(a):

Pane Haasy, mě připadá, že stárnutím píšete jen nekrology. Celá EU je příšerně existující kompromis. Árijské Německo má ukryto 13 miliard marek. Přece víte, že už ani pšouk není individuální! Dříve jsem si při čtení vašich analýz mohl "vypnout" mozek a kochat se vaší pravdivostí. Také jsem byl Klausista. Pojmy doplňoval pojmy. Ale dnes v EU je nutné doplňovat dojmy! 21.století nesmíme být konzistentní s dogmatikou Klause! A na druhém stupni politiky je politická dogmatika cestou do pekla. TOP09 je jednoroční mladý spratek slepený ze starých oslizláků. ODS si to na poslední chvíli uvědomila. A ještě bych vám doporučil. Věnujte se raději stejně věkovým problémům. Zachovejte si tvář!
07. 12. 2010 | 09:55

TNT napsal(a):

Pane Haas, jak si tedy vysvětlujete téměř 40 let trvající koalice v Rakousku mezi Lidovci a socialisty - obdoba velké koalice, či časté velké koalice v Německu
07. 12. 2010 | 10:20

modrý edvard napsal(a):

Pěkný článek, děkuji.
Podle mého názoru již ODS není pomoci, ale třeba se mýlím.
07. 12. 2010 | 10:46

michal napsal(a):

Pane Matousku,
dle agentury JPP je pan Haas dokonce autorem nazvu strany TOP 09.
07. 12. 2010 | 11:00

michal napsal(a):

Mimochodem, v mojich dvou mestech se v obou do koalice spojili CSSD a TOP09 (jeste s dalsimi) proti ODS.

V jednom pripade si myslim, ze je to dobre, v druhem, ze je to spatne.

Na mistni urovni je to o rozumnych lidech a skutecne treba 75% programu je stejnych, jde o to provedeni, ktere se muze vyrazne lisit. Radeji nekoho rozumneho z protejsi strany (75% "meho" programu), nez zkorumpovanyho ci neschopnyho ze strany nasi.
07. 12. 2010 | 11:04

franťýk napsal(a):

michal
v mé rodné vsi se nikdo nespojil s nikým a přesto máme vedení, Prostě víc lidí není
V "mém" městě se spojila TOP a ČSSD s vítězem - "nezávislí" a ODStavili ODS. Když jsem viděl jejich (ODS) kandidáta na starostu, říkám že výsledek je jediný správný. Ale nikdo neřičí, že se spojila "levice" s "pravicí". Spojili se lidé, kteří se nejlépe shodnou ve vedení města.
PROBOHA CO JE NA TOM ŠPATNÉHO???
07. 12. 2010 | 12:03

JF napsal(a):

michal: Praha je zvláštní zze třech důvodů - tím, že je spíš krajem, hlavním městem a to ještě "nejbohatším" - proto je spojení ODS a ČSSD v podstatě na vládní úrovni - vlastně v součtu se skutečnou vládou již taková národní fronta ;-) To se to bude maršírovat tou břečkou
07. 12. 2010 | 12:03

Dodo napsal(a):

Plně souhlasím s názorem autora. Troufnu si tvrdit, že takovéto jednání ODS vzniklo ještě před Opoziční smlouvou a jejím autorem je V. Klaus se svým ražením pragmatičnosti jako využití výhod bez zbytečného balastu idee, či chcete-li morálky.
07. 12. 2010 | 13:13

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy