Houfem ovečky seberte se všecky…

22. 08. 2015 | 09:47
Přečteno 3518 krát
Je s podivem, jak stádnost, o které jsem si myslel, že zmizí s "reálným socialismem" a posledním výtiskem normalizačního Rudého Práva, přežila systémy, které ji zrodily.


Naivně jsem si myslel, že ve chvíli kdy žurnalisté mohou svobodně psát, budou svobodně psát.

Protože mají ti žurnalisté různé názory na svět, na politiku, na kulturu, na ekonomiku a na sociální problematiku, myslel jsem si, budou je svobodně vyjadřovat. Tak jako tomu bylo v dobách, než přišel nacismus, podivná, jen tři roky trvající poválečná pokřivená a přikrčená demokracie a dalších 40 let diktatury, tentokrát komunistické.

Mýlil jsem se.

Čeští žurnalisté pochopili svou svobodu jako stav, který jim umožňuje dobrovolně dělat to, co museli více než padesát let dělat povinně.

A nejsou to jen novináři.

Demokracie je stav, který je se svobodou spoután, není jednoho bez druhého. A demokracie spojená se svobodou je principiálně spojená s rozmanitostí názoru a respektem k rozmanitosti. To je základní princip a hlavní příznak demokracie a svobody.

Ale u nás, tak se mi to jeví pohledem "z venku", pohledem jedince, který většinu svého života žil v demokracii, jsme usoudili, že hlavním principem svobody je nebýt svobodný, hlavním principem je jednota. Jednota je nejvyšším stavem existence. Jednota je prvním a posledním kriteriem. Jednota je nadřazená rozmanitosti názorů.

Často slyším, že největším zločinem obou totalit, nacistické i komunistické, je "zlomený charakter národa". A že tu totalitu v sobě stále nosíme.
Nevěřil jsem, že to je pravda, myslel jsem si, že každý podrobený národ aspiruje ke svobodě.

Mýlil jsem se, my aspirujeme k jednotě. A tak největším zločinem je být jiný, mít jiný názor. Projevuje se to i charakterem diskuze, nejen té politické. Jiný názor není jen jiný, je z definice nepřátelský. Oponent není soupeřem pro diskuzi, je nutno jej umlčet, potlačit, znectít, vytlačit jej z veřejného prostoru. Vše ve jménu jednoty.

Často jsem si myslel, že máme podivnou vlastnost, jakýsi schizofrenický stav mysli - na jedné straně se domníváme, že jsme středem světa, "celý svět se na nás dívá" a sleduje s napětím co u nás kdo řekl, co kdo udělal. Prezident, hrůza hrůzoucí, si myslí něco jiného než premiér. Mezinárodní ostuda! Na druhé straně dokážeme za vše, co se nedaří, za všechny historické omyly, vinit kohosi jiného.

Jsme malí, všichni nám ubližují.

Musíme tomu čelit, musíme se zařadit, musíme ukázat jednotu se spojenci a partnery.

Podivná spoluexistence megalomanie a komplexů méněcennosti.

Když se hlasovalo o vstupu do Evropské Unie, argumentem bylo, že jsme evropany, nemůžeme zůstat mimo a pokud máme k něčemu výhrady, musíme být uvnitř, abychom společnou Evropu mohli ovlivnit. Jsme uvnitř a nový argument je, že nesmíme být "problémoví", musíme být jednotní, musíme zůstat v "hlavním proudu".

I kdyby ten proud vedl do stoky.

Stejné je to v domácí politice a dokonce v jednotlivých politických stranách.

Já jsem se kdysi učil a později poznal ze zkušenosti v praktickém životě, že politika je nemožná bez svobody, není možná bez vnitřní demokracie v politických stranách. Že politika není tím, co se za ní vydávalo, že komunističtí papaláši nikdy nebyli politiky. Politika přeci není rozhodování ve výborech a strana není "převodovou pákou" vedení. Politika je diskuze, zpětná vazba a odpovědnost za konečné rozhodnutí.

Že kritický pohled na politiku je cosi cenného, cosi co vede k zamyšlení, cosi co do mrtvých vod vnáší diskuzi, život a ducha. Ne, u nás to takhle nefunguje, jak mi dlouho tvrdili přední politici mé strany. U nás potřebujeme jednotu a kritiku nemůžeme do stranického života vpustit, sebemrskání narušuje obraz naší jednoty.

U nás to takhle nefunguje...
Nefungovalo. Až přišla chvíle, kdy přestaly fungovat politické strany.

Kritika ve veřejném politickém prostoru má podobné znaky. Povolena je "komunální kritika", kritizovat smíme a i noviny to dělají, primátorku hlavního města za to, že se rada sešla v magistrátní kuchyňce. A media to rozherají do takové míry, tak "odvážně" a kriticky, že nikomu nepřijde divné, proč je nezajímá o čem se v té kuchyňce hovořilo.

Naše žurnalistika dospěla k takové jednotě, že kdyby polovina redakce jednoho listu přešla do redakce jiného listu, méně pozorný čtenář by si ničeho nepovšiml. Ani jeden z těch dvou listů by se nezměnil, psaly by oba stále stejně.

Problém imigrační invaze politici a media rozehráli stejně "odvážně" a kriticky. Jednotně (jak jinak) jsme se rozhodli, že problémem není ta invaze, problémem není, že nemáme a nehledáme řešení. A tak jsme se postavili proti povinným kvótám. Ty se staly jediným problémem a naši politici, opět jednotně ten problém vyřešili tím, že ty kvóty přijali dobrovolně a všichni se radujeme, jak jsme principiální, odvážní a hlavně jednotní. Že jsme nevyřešili nic, nevadí. Že je to "vítězství" jen velmi prchavé, časově omezené a se samotným problémem se absurdně míjející, nevadí. Že Unie připravila směrnice, které mají být scváleny na konci tohoto roku, které z povinného rozdělová asylantů udělá prmanentní proces, s povinnými kvótami, že nebudeme rozhodovat ani o tom kolik, ani které asylanty přijmeme, protože o tom bude rozhodovat Bruselem zřízená komise, ve které budeme mít jen pozorovatele bez hlasovacího práva, mediím nevadí a politici se tím nechlubí. Až to za nekolik měsíců přijde, budeme se opět chovat a vystupovat jenotně - jinak se to řešit nedá. Že se tím problém zase řešit nebude, je jedno. Hlavně, že budeme jednotní, nebudeme vybočovat, nebudeme si dělat ostudu a budeme v hlavním proudu. Problém poroste, ale to se vyřeší ještě větší semknutostí, ještě větší integrací a ještě větší redistribucí.

Jednota.

Řešit problém masové imigrace tím, že lépe rozdělíme asylanty a emigranty, se dá přirovnat k tomu, že vám do bytu oknem lezou nezvaní hosté. Cítíte morální povinnost se o ně postarat, a řešíte to tak, že jim určíte, kdo se usadí v kuchyni, kdo v obyváku, kdo v koupeně a kdo v ložnici. Je to skvelé. Jenže brzy zjistíte, že stále přichází, že je jim jedno, kam jste je "přidělil" a usadí se kde chtějí a když se jim u vás nelíbí, obšťastní svou návštěvou souseda.

Je s podivem, že něco takového se někdo vůbec odváží vydávat za řešení problému masové imigrace.

Ale troufl by si některý politik, nebo novinář to říci nahlas? Několik se jich najde, přes obecně negativní obraz, který jsem se pokusil vylíčit, samozřejmě existují výjimky a jedinci, kteří se stále "vymykají". Ostrůvky pozitivní deviace, jak se takovým jedincům a skupinám někdy říká.
Ale jednotu hájící skupina (a velmi pochybuji, že to je většina) která je jinak zcela spokojená tím, že řeší pseudoproblémy a přináší pseudozprávy, je ve střehu - a pokud se ozve jiný názor, okamžite se spustí příval pláče nad xenofóbií, píši se dopisy, podepisují se petice.

A začnou se vytvářet seznamy deviantů a zrádců. To naše novináře neznepokojuje. Znepokojují je ti, kdo jsou na těch seznamech. Jako kdysi.

Jednota je to hlavní a nesmíme dát prostor těm, kdo ji narušují.

A tak se nedivme, že naše noviny jsou stejně jednotné jako byly před třiceti lety.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy