Turecko a Islámský stát
Každý, kdo sleduje vzestup teroristického nebezpečí zvaného Islámský stát, si uvědomuje, že klíčovou roli v jeho zadržování, eventuálně likvidaci hraje Turecko.
Turecké území představuje jediný volný přístup k tomuto útvaru, a to jak z ekonomického hlediska, tak i pohybu osob. Do Turecka proudí statisíce syrských uprchlíků, ať už Arabů nebo Kurdů, přes Turecko se do Islámského státu dostávají teroristé z Evropy. Islámský stát má zázemí i mezi tureckým obyvatelstvem. V potlačování projevů podpory Islámskému státu je turecká vláda poměrně laxní, pokud je vůbec potlačuje. O počtech Turků, kteří odešli bojovat proti „nevěřícím“ do Islámského státu, se údaje různí, stejně jako o počtu Evropanů, v každém případě však jde o stovky až tisíce. Turecká média uvádějí případy odchodu celých rodin nebo i mladých lidí, kteří odcházejí bez vědomí svých rodičů, jsou jimi zoufale hledáni a nezřídka přicházejí zprávy o jejich smrti.
Přes tradičně pašeráckou turecko-syrskou hranicí se pak pašuje zboží, podomácku i ropa. Přístup tureckého režimu k islámskému státu je obojaký. V Turecku se údajně léčí zranění teroristé. Kolují dohady o výměně a počtu islamistických teroristů za turecká diplomatická rukojmí zajatá, když Islámský stát obsadil irácký Mosul. Turecké ministerstvo zahraničí, tehdy ještě vedené současným premiérem Davutoğluem, kupodivu nevyzvalo generálního konzula k evakuaci. Generální konzul měl po celou dobu zajetí u sebe mobil, i když ho údajně musel neustále rozebírat a smontovávat, aby nebyl nalezen. Tím bez problémů komunikoval a pomohl k lokalizaci rukojmí pro následné osvobození. Během zajetí rukojmích bylo v Turecku vydáno embargo na jakékoliv zprávy o jejich osudu, prý aby to neohrozilo jednání o jejich osvobození. To všechno vzbuzuje řadu otázek, jež kladou turecká nezávislá média. Stejně jako účel tajného konvoje naložených kamiónů, který turečtí celníci zadrželi na syrských hranicích.
Až do povstání odpůrců syrského režimu podporoval turecký režim syrského prezidenta Asada. Mezi tureckými špičkami a Asadovým režimem panovaly okázale bratrské vztahy. Pak ale došlo k náhlému zvratu. Turecký vládce Erdoğan začal „bratrsky“ požadovat na Asadovi reformy. Najednou se změnil v zapřisáhlého Asadova nepřítele. Nad syrskou sekulární opozicí, kterou Turecko začalo podporovat, však záhy nabyli vrch islamističtí extrémisté. Turci podporují i některé z nich, jako je např. skupina an-Nusrá. Brzy se však situace stala nepřehlednou a z různých navzájem bojujících islamistických skupin se vyloupl jako nejsilnější útvar, který si začal říkat Islámský stát v Iráku a Levantě, arabsky Bilád aš-Šam, odtud dosud používaný turecký název a zkratka Irak ve Şam İslam Devleti (IŞİD).
Erdoğan požadoval, aby se z pojmenování tohoto útvaru v Turecku vypustil výraz islámský, neboť evokuje spojení terorismu s islámem. Dřív než s ním je podle Erdoğana třeba zatočit s Asadovým režimem. Zde se jeho postoj různí s postojem USA. V těchto dnech vylaďují v Turecku vzájemné pozice vysocí američtí představitelé včetně viceprezidenta Bidena. Na postoji Turecka velmi záleží. Jen s jeho pomocí lze Islámský stát účinně izolovat. Spolupráce s Tureckem v boji s Islámským státem by snad mohla vést i k částečnému zlepšení vzájemných vztahů se Západem, které jsou v důsledku Erdoğanova velikášství značně pošramocené.
Turecké území představuje jediný volný přístup k tomuto útvaru, a to jak z ekonomického hlediska, tak i pohybu osob. Do Turecka proudí statisíce syrských uprchlíků, ať už Arabů nebo Kurdů, přes Turecko se do Islámského státu dostávají teroristé z Evropy. Islámský stát má zázemí i mezi tureckým obyvatelstvem. V potlačování projevů podpory Islámskému státu je turecká vláda poměrně laxní, pokud je vůbec potlačuje. O počtech Turků, kteří odešli bojovat proti „nevěřícím“ do Islámského státu, se údaje různí, stejně jako o počtu Evropanů, v každém případě však jde o stovky až tisíce. Turecká média uvádějí případy odchodu celých rodin nebo i mladých lidí, kteří odcházejí bez vědomí svých rodičů, jsou jimi zoufale hledáni a nezřídka přicházejí zprávy o jejich smrti.
Přes tradičně pašeráckou turecko-syrskou hranicí se pak pašuje zboží, podomácku i ropa. Přístup tureckého režimu k islámskému státu je obojaký. V Turecku se údajně léčí zranění teroristé. Kolují dohady o výměně a počtu islamistických teroristů za turecká diplomatická rukojmí zajatá, když Islámský stát obsadil irácký Mosul. Turecké ministerstvo zahraničí, tehdy ještě vedené současným premiérem Davutoğluem, kupodivu nevyzvalo generálního konzula k evakuaci. Generální konzul měl po celou dobu zajetí u sebe mobil, i když ho údajně musel neustále rozebírat a smontovávat, aby nebyl nalezen. Tím bez problémů komunikoval a pomohl k lokalizaci rukojmí pro následné osvobození. Během zajetí rukojmích bylo v Turecku vydáno embargo na jakékoliv zprávy o jejich osudu, prý aby to neohrozilo jednání o jejich osvobození. To všechno vzbuzuje řadu otázek, jež kladou turecká nezávislá média. Stejně jako účel tajného konvoje naložených kamiónů, který turečtí celníci zadrželi na syrských hranicích.
Až do povstání odpůrců syrského režimu podporoval turecký režim syrského prezidenta Asada. Mezi tureckými špičkami a Asadovým režimem panovaly okázale bratrské vztahy. Pak ale došlo k náhlému zvratu. Turecký vládce Erdoğan začal „bratrsky“ požadovat na Asadovi reformy. Najednou se změnil v zapřisáhlého Asadova nepřítele. Nad syrskou sekulární opozicí, kterou Turecko začalo podporovat, však záhy nabyli vrch islamističtí extrémisté. Turci podporují i některé z nich, jako je např. skupina an-Nusrá. Brzy se však situace stala nepřehlednou a z různých navzájem bojujících islamistických skupin se vyloupl jako nejsilnější útvar, který si začal říkat Islámský stát v Iráku a Levantě, arabsky Bilád aš-Šam, odtud dosud používaný turecký název a zkratka Irak ve Şam İslam Devleti (IŞİD).
Erdoğan požadoval, aby se z pojmenování tohoto útvaru v Turecku vypustil výraz islámský, neboť evokuje spojení terorismu s islámem. Dřív než s ním je podle Erdoğana třeba zatočit s Asadovým režimem. Zde se jeho postoj různí s postojem USA. V těchto dnech vylaďují v Turecku vzájemné pozice vysocí američtí představitelé včetně viceprezidenta Bidena. Na postoji Turecka velmi záleží. Jen s jeho pomocí lze Islámský stát účinně izolovat. Spolupráce s Tureckem v boji s Islámským státem by snad mohla vést i k částečnému zlepšení vzájemných vztahů se Západem, které jsou v důsledku Erdoğanova velikášství značně pošramocené.