Od chvíle, kdy v příhraničních okresech Saska získala v německých volbách drtivou převahu „revanšistická“ AfD, uplynulo už hodně vody. Z našeho hlediska. Protože u nás se mezitím prodral k moci majitel jedné partaje, který se chystá zprivatizovat celý stát. Sekundovat mu v tom bude hnědorudé (abychom použili německou volební terminologii) spolčení. Máme teď jiné starosti. Mezi nimi zanikly i zprávy o vytrubovaném summitu evropských „národovců“ pod taktovkou Okamury v Praze. Konal se vůbec? Vypadá to, že šlo o jakési velkohubé přání otcem myšlenky. A měl-li tam být Wilders, Le Penová, proč se nemluvilo o AfD nebo o Strachem (či Pugdemontovi, uchichtl bych se)? Že by právě z toho důvodu, který byl jistě jednou z příčin onoho drtivého vítězství AfD v Saském Švýcarsku a jiných regionech téměř bez uprchlíků, ale zato s víkendovými nájezdy Čechů do tamějších supermarketů? To zrovna na národovecké souznění Okamury s AfD nevypadá,

Zkrátka čas pádí jako splašený kůň. Já jsem si ovšem už koncem srpna rezervoval v místní knihovně životopis Angely Merkel od Matthewa Qvortrupa. Takové rezervace se vyřizují tak do měsíce, než knihu vrátí předchozí čtenář. Téhle to trvalo čtvrt roku. Zájem o knihu byl zřejmě mnohem větší. A není divu. Qvortrupův životopis je skvělá kniha. Opírá se o originální prameny, zdokumentovaná je v něm pomalu každá věta. Angela Merkel, nejvlivnější evropský politik, jak zní podtitul, v ní není zdaleka černobílá. Dokonce v knize zaznívá i nelichotivá přezdívka Merkiavelli. Ale dvě zásadní vlastnosti podle Qvortrupa Angela Merkel má, víru v Německo, které je světu zdrojem inspirace, nikoliv silnou imperiální velmocí, a „přesvědčení pro kosmopolitní a křesťanské hodnoty svých rodičů“ jež ji vedlo k přijetí uprchlíků. „V mnoha ohledech“ je „paradoxně ztělesněním staršího Německa, … než je pohltily zvrácené myšlenky velikosti a nacionálního šovinismu“. Takové Německo, demokratická země, která má sice přirozenou dominantní roli v EU, ale právě pro svoji nedávnou minulost bere Unii jako rámec demokratické evropské koexistence, je pro nás zárukou bezpečnosti, stability a ekonomické prosperity.
Angela Merkel vládne v Německu už dvanáct let, i po uprchlické krizi je stále nejpopulárnější domácí političkou, není za ni alternativa a už vůbec ne ta, co to má v názvu. Vyrostla v sovětské zóně Německa. Nebyla disidentkou, nesnažila se vyčuhovat, vstoupila do FDJ (tamější obdoba našeho SSM), vyhrála soutěž v ruském jazyce. To jí pomohlo v jednání s jiným člověkem, který s ní několik let sdílel pobyt v „prvním německém státě dělníků a rolníků“. Ovšem na druhé straně, jako rezidentní důstojník KGB, sovětské tajné policie. Ten se zase naučil perfektně německy, aby mohl špehovat občany a verbovat konfidenty. Toho formovala jiná zkušenost, nadvláda síly z petrohradské ulice a později z potlačovacího aparátu KGB. On, který se měl vyjádřit, že rozpad SSSR, největšího imperiálního kolosu v moderních dějinách, byl největší tragédii 20. století, začal s tímto přesvědčením nepokrytě usilovat o to, aby sovětskou imperiální moc obnovil. Na rozdíl od Angely Merkel Vladimír Putin svoji zemi od nedávné minulosti nehodlá odstřihnout, naopak ji chce oživit. Říkejme tomu terminologií bývalého režimu, třeba revanšismus, každopádně to však neznamená jako u Angely Merkel úsilí o to, aby se jeho země stala zdrojem inspirace pro ostatní, ale naopak aby se je znovu pokusila ovládnout silou. A když ji se jí pro to při její zaostalosti nedostává vojenské převahy, byť se o ní vší silou snaží, tak aspoň zneužíváním moderních komunikačních technologii, které ostatně převzala od vyspělých zemí, ke zpochybňování demokratických hodnot a rozvracení jednoty západních zemí. Využívá k tomu mnoho poskoků, u nás jich bohužel přibývá a dostávají se i čím dál tím víc k moci.
Používají směšnou argumentaci obchodem, jako by dvouprocentní podíl našeho obchodního obratu s touto vzdálenou asijskou zemí bylo něco, bez čeho se neobejdeme.
Nějak mi ten blog vyšel spíš jako srovnání Angely Merkel s Putinem, ale co z toho pro geografickou pozici ČR mezi sousedním Německem a vzdáleným, leč agresivním, říkejme znovu s předlistopadovými komunisty, aby tomu i ti dnešní jejich kryptosouputníci rozuměli, revanšistickým Ruskem vyplývá?
Bude naše bezpečnost, stabilita prosperita zajištěna v rámci Evropské unie a NATO, nebo nás populisté, kteří buď podléhají ruské propagandě, nebo jdou bezohledně za osobní mocí, odvlečou pod záminkou jakéhosi vybalancování obchodu a jakési prázdné suverenity, do „blízkého zahraničí“ východního impéria, ovládaného oligarchy? Tam by se jim ty křesťansko židovské kořeny naší civilizace a evropské hodnoty zneužívané proti muslimům rychle rozplynuly. Ostatně podle některých prognóz by muslimská populace měla do roku 2050 v Rusku převládnout. Však už také muslimové kdysi v Rusku vládli.