Většina ekonomů, manažerů a podnikatelů se shodne, že nejhorší pro ekonomiku je nejistota a častá změna pravidel. A to nejen ve spojitosti s „koronou“.

V přímém přenosu jsme to viděli minulý týden ve Spojených státech. Když Donald Trump oznámil, že předá prezidentský úřad Joe Bidenovi, akciové trhy trhaly mnohaměsíční rekordy a přišlo uklidnění podnikatelů i zaměstnanců. Nejistota dalšího vývoje způsobuje podle odhadů ekonomů z jara až polovinu ekonomického poklesu, který nyní v důsledku pandemie zažíváme. Ke stejnému výsledku došli i výzkumníci z amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum (National Bureau of Economic Research).

Nejistota vede lidi a firmy k tomu, že nad utrácením peněz více přemýšlejí, důkladněji zvažují své investice. Když se obáváme nejbližší budoucnosti a k tomu přičteme nejistotu týkající se dopadů českých i zahraničních rozhodnutí, tak si dvakrát rozmyslíme, jestli vyměníme starou ledničku za novou nebo investujeme do filiálky mimo ČR. Firmy zvažují i to, jestli zrovna nyní investovat do nových přístrojů nebo do nových technologií. Potřebujeme je nutně? Nepočkáme raději, co bude? Ptají se zajisté jejich majitelé a manažeři.

V důsledku je tak nejistota neviditelnou, ale zato možná největší překážkou našeho hospodářského zotavení. Je proto nutné, aby součástí cesty ven z této krize bylo i zmírnění ekonomické nejistoty, přestože ji na „nulu“ asi nestlačíme.

Některé kroky se podle mého názoru podařily. Podařilo se díky programu Antivirus udržet na uzdě nezaměstnanost – tady nám jistota v maximální možné míře zůstala. Nejen lidem, ale i firmám. Dostaly jistotu, že pokud si udrží zaměstnance, zvládnou v budoucnu své zakázky. A pokud je mít nebudou, nepůjde to vše jen z jejich kapes... Náklady na Antivirus jsou přitom poměrně malé.

Stejně tak veřejnost, alespoň jsem nezaznamenal opak, přivítala zveřejnění tzv. jízdního plánu protipandemických opatření. Konečně ho máme! Systém PES jasně říká, kdy budou platit jaká pravidla. Vychází z objektivního hodnocení vývoje situace odborníky. Potvrdilo se to i v neděli, kdy většina zaměstnavatelských svazů i samotných zaměstnanců kvitovala rozhodnutí přejít do mírnějšího stupně.

Na druhé straně ale řada rozhodnutí předvídatelnost, a tedy i jistotu, nenabízí. Jeden příklad za všechny – boj o superhrubou mzdu. Narychlo se teď hnutí ANO snaží zalepit průšvihy, které vytvořilo hlasováním s ODS a SPD. Smutné. Ukazuje to na fungování budoucí vládní koalice. Do toho veto ohlášené z Pražského hradu, resp. z Lán. Stát se může v podstatě cokoliv...

Superhrubou mzdu zavedly ODS a TOP 09 během druhé vlády Mirka Topolánka v roce 2008. Zároveň s tím přišlo tehdy zastropování odvodů do zdravotního a sociálního pojištění. Výsledek? Lidé s platem nad 100 tisíc korun platili na daních v poměru k těm, kteří vydělávají třeba průměrnou mzdu, podstatně méně. Už tehdy to byla nevídaná „sekera“ do státního rozpočtu. Ekonomická krize následně donutila premiéra Topolánka a ministra financí Kalouska zastropování zrušit. Superhrubá mzda ale přetrvala.

ČSSD se snažila o její zrušení opakovaně. Prosadila ji dokonce do programového prohlášení současné koalice. Naší prioritou je nižší zdanění práce, zároveň ale zachování kvality našeho zdravotnictví, sociálních služeb nebo třeba školství. Proto je v programu vlády kompromis 19 a 23 procent. Proto prosazujeme 19 a 23 procent, přestože bychom si mohli říct „po nás potopa“. Tato varianta je zodpovědná, neznamená nečekaný výpadek 130 miliard korun ve státní kase a je možné ji udržet i dlouhodobě a tím zajistit předvídatelnost.

Co se bude dít za dva roky? Budou se daně zvyšovat? Kde na to vezmeme? Bude státní rozpočet v rozkladu? Bude nám hrozit bankrot jako Řecku? Nebo se zase vše změní? To jsou otázky, které bude třeba řešit, pokud projde „pravicová“ varianta upečená 20. listopadu 2020 v jednu v noci v Poslanecké sněmovně.

Bohužel to jde ruku v ruce s některými dalšími nedořešenými věcmi. Máme 2 miliardy korun na COVID-bus, ale pro kameramany a další kreativce již podpora chybí. Není dořešeno, jak budou v jednotlivých stupních PES fungovat lyžařské areály nebo kina, zato kasina a herny se podle systému otevřít „ve trojce“ mohou. Některé programy podpory, zejména ty, které řeší ministerstvo průmyslu a obchodu, jsou tak složité, že byla vyčerpána jen minimální část. Je otázkou, zda proto, že na ně firmy nedosáhnou, nebo proto, že jim nikdo nerozumí...

Výsledkem je pokračování ekonomické nejistoty se všemi jejími dopady na celé hospodářství ČR. ČSSD udělala důležité kroky k tomu, abychom alespoň částečně příčinám nejistoty předcházeli. Vedle programu Antivirus jsme připravili návrh systému zkrácené práce, tzv. kurzarbait, který dobře funguje např. v Německu. Je to automatický mechanismus, který omezí administrativu, rychleji se vyřídí všechny formality. Podporujeme také větší využití rychlých a levnějších antigenních testů, které by umožnily řadu dnes omezených aktivit. A to aniž bychom hazardovali se třetí (nebo další) vlnou. Šlo by o jednorázové kulturní nebo sportovní akce, ale také o cestování.

Od jara jsem osobně prosazoval celoevropský systém „cestovních semaforů“, podle kterého je možné opět automaticky, tedy předvídatelně, reagovat na vývoj situace v jednotlivých zemích či regionech. Dalším cílem je vzájemné uznávání testů mezi členskými státy, aby české testy, které uzná naše ministerstvo zdravotnictví, platily všude v EU. Naopak pak my budeme uznávat cizí testy posvěcené autoritami ostatních států. Ideálně v podobě antigenních testů, které stojí do 350 korun.

Zkrátka nejistota = zbytečné ekonomické škody. Čím déle bude nejistota panovat, tím déle se budeme z této krize vzpamatovávat. Posilujme jistotu a možnost lidí i firem plánovat. Je to úkol nejen pro zodpovědné politiky, ale také pro odborníky, akademiky a další, komu záleží na tom, abychom tuto krizi rychle překonali.