Výsledek britského referenda nás všechny šokoval. Přestože jsme věděli, že tato možnost může nastat a Britové si mohou zvolit, že EU chtějí opustit, doufali jsme – stejně jako britské sázkové kanceláře – že k tomu nedojde.

Domníval jsem se, že „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, jak říkával Václav Havel. Po sérii nepravdivých prohlášení politiků podporujících odchod, kteří nyní rychle berou své předvolební sliby zpět, se tomuto citátu velké evropské osobnosti jen těžko věří.

I z Britských ostrovů se ozývají překvapené hlasy: „Nemyslel jsem, že můj hlas bude mít váhu“ nebo „Jen jsem chtěl, aby kampaň pro setrvání nevyhrála s moc velkým rozdílem.“ Referendum nebylo jen velkou lekcí demokracie, ale i velmi hlasitým varováním pro nás všechny. Musíme respektovat rozhodnutí Britů a zabývat se jeho důsledky, zejména se však musíme začít soustředit na svoji budoucnost.

Evropská unie se musí naučit sama sebe bránit, ale především lépe a zřetelně komunikovat své přínosy. Hlavní prioritou ostatních 27 členských států je nyní v první řadě odhodlání pokračovat ve společné spolupráci v rámci Evropské unie. Zároveň ale všichni podporujeme a chápeme potřebu hlubší změny.

Konec obviňování

Evropská unie je stále jediným možným efektivním modelem naší společné mírové budoucnosti. Klíčovým úkolem nyní je najít způsob, jak nejlépe promítnout skutečné obavy našich občanů do evropského rozhodování.

Musíme dokázat, že Evropská unie jejich obavám naslouchá a že dokáže být funkčním, akceschopným a jednotným společenstvím, které dokáže plnit své sliby a závazky. Abychom byli takovou Unií, musíme se soustředit na témata, která nás spojují, a ne na ta, která nás rozdělují. Bohužel jsme byli v průběhu uplynulého roku svědky mnoha případů, kdy Evropská unie z různých důvodů neprokázala schopnost najít společná řešení. Některé z našich neúspěchů, například špatně zvolený přístup k některým aspektům migrační politiky, mohly přímo ovlivnit i výsledek britského referenda.

Na druhou stranu jsme ale prokázali, že i u složitých témat, jako je právě migrace, jsme schopni nalézt jednotu a včas přijít s účelnými řešeními akutních problémů – jak se stalo i v případě Evropské pohraniční a pobřežní stráže, dohody s Tureckem nebo ochrany vnějších hranic. Do budoucna musíme být rozhodní a akceschopní i v jiných oblastech, a co je ještě důležitější – musíme se vyvarovat vzájemného obviňování, ke kterému se v poslední době mnozí uchylovali.

Pokud ale opravdu chceme našim občanům ukázat, že Evropská unie je stále relevantní a je ideou, za kterou se vyplatí bojovat, musíme obnovit proces konvergence uvnitř členských států i mezi nimi navzájem. Evropská unie má k dispozici celou řadu nástrojů na podporu ekonomického růstu a prosperity, jen je musíme efektivně využívat – a to, ať už se jedná o zvýšení investic a inovačního potenciálu, či o efektivní fungování vnitřního trhu (včetně digitálního trhu a energetické unie) a odolnost trhu práce.

Debatu o naší budoucnosti bychom měli zaměřit na tato témata a podporovat naši jednotu a společné evropské cíle. S těmi se můžeme stát tou akceschopnou Evropskou unií se společným přístupem a perspektivou pro všechny členské státy, kterou chceme být. Všichni ve skrytu duše víme, že společně jsme silnější. Musíme však našim občanům ukázat hmatatelné přínosy členství v Evropské unii a připomenout jim, proč jsme do Unie vstupovali. Záleží na tom naše společná budoucnost.

V původní anglické verzi vyšlo na EUObserver.