Pořád jsme proti něčemu, ale neumíme najít něco, pro co jsme

19. 07. 2018 | 09:16
Přečteno 1858 krát
Z funkce náměstka ministra financí se přes státního tajemníka pro evropské záležitosti dostal až do čela digitální agendy ČR. Kromě toho nějaký čas působil například ve Světové bance. Tomáš Prouza toho během své kariéry okusil opravdu hodně. Co je digitalizace ekonomiky? Jak stát reaguje na současné (nejen) ekonomické výzvy? Je politika pro každého? O své zkušenosti a názory se s námi podělí v následujícím rozhovoru.

Do minulého roku jste působil ve funkci koordinátora digitální agendy ČR. Pro mnohé je digitální agenda poměrně abstraktním pojmem. Co všechno tento pojem zahrnuje? Co vůbec znamená tzv. digitalizace ekonomiky?

Z pohledu státu má digitální agenda tři části. Zaprvé modernizovat legislativu, aby byla technologicky neutrální a třeba nevyžadovala papír tam, kde lze využít elektronický podpis. A také aplikovat v legislativě a fungování státu princip "once only" – tedy že pokud už stát v nějaké databázi má potřebnou informaci, má si ji dohledat a nechtít danou věc znovu dokládat po mně jako občanovi. Zadruhé konečně rozjet e-government, aby po úřadech obíhaly informace a ne lidé. A za třetí podporovat modernizaci ekonomiky tím, že je všude rychlý a dostupný internet, že start-upy si mohou sáhnout na financování a podobně. Z pohledu běžného člověka digitalizace znamená především to, že se rychle mění to, co potřebuji k úspěchu. Už to nejsou detailní znalosti konkrétního oboru, ale především schopnost vyhodnocovat a propojovat informace, umět se prezentovat a domluvit, a hlavně se neustále učit. Dnešní mladý člověk bude muset během života projít několika rekvalifikacemi, jak se bude svět vyvíjet.

V této funkci jste se angažoval také v oblasti trhu mobilních operátorů. Minulý rok provedl ÚOHS sektorové šetření, jehož výsledkem sice bylo konstatování nedostatečné konkurence na některých segmentech trhu, ale zároveň úřad shledal, že k porušení pravidel hospodářské soutěže nedošlo/nedochází. Co se musí změnit? Je problém jen na straně operátorů, nebo také na straně zákazníků?

Dodnes si myslím, že to šetření ÚOHS odfláknul. Ostatně ukazují to i ceny volání a hlavně dat v segmentech, které nemají vyjednávací sílu – tedy u retailových zákazníků. Není jediný důvod, proč by měla být u nás data tak drahá, výmluvy operátorů jsou hodně pochybné. Dostali se do vlastní pasti tím, že dobrovolně rozpoutali cenovou válku v korporátním segmentu a horko těžko tam pokrývají náklady. Ale je hodně nefér – a je to i selhání regulátora – že si potřebnou ziskovost dohánějí na těch nejzranitelnějších zákaznících, kteří sami nemají prostor ani znalost vyjednat si stejně výhodné podmínky. Stát by měl skutečnou úroveň konkurence skutečně sledovat, měl by dokázat pochopit, proč jsou u nás služby o tolik dražší než v jiných zemích, měl by pomoci snížit náklady (třeba na výstavbu mobilních sítí) – ale taky by měl pomoci větší konkurenci.

V letech 2002-2004 jste působil ve funkci náměstka ministra financí, kterým byl v té době Bohuslav Sobotka. Jak velký vliv jste na něj jako na ministra financí ze své pozice měl?

To je spíš otázka na Bohuslava Sobotku. Ale zažil jsem různé ministry a různé premiéry – a Bohuslav Sobotka uměl klást velmi přesné otázky, vždycky chtěl slyšet různé argumenty, a uměl si informace velmi dobře analyzovat. A já osobně měl to štěstí, že mi dával prostor přicházet s novými nápady a byl ochoten investovat svůj politický kapitál do věcí, které jsem mu navrhoval a které mu dávaly smysl.

Říká se, že politika není pro každého. Kolik je na tom pravdy?

Rozhodně to pravda je. Často narazíte na lidi, kterým jde jen o osobní prospěch, často narazíte na lidi, kteří nemají žádnou dlouhodobější vizi a mnohdy ani neumí domyslet dopady věcí, které navrhují. Česká politická kultura je navíc velmi bojovná, třeba na rozdíl od Slovenska nejsme schopni se dohodnout ani na základních národních zájmech. Pořád jsme proti něčemu, ale neumíme najít něco, pro co jsme. A navíc je politika čím dál tím podivnější. Nad věcmi, které by byly před deseti lety naprosto nepřijatelné, dnes většina lidí mávne rukou. A na Pražském hradě máme prezidenta, který ignoruje Ústavu a který se často chová jako agent cizí mocnosti místo toho, aby bránil zájmy země, v jejímž čele stojí. To se lidem v zahraničí v podstatě nedá vysvětlit.

Byly chvíle, kdy jste ten známý a ve společnosti stále skloňovaný „politický tlak“ pocítil i Vy tak, že se stal neúnosným?

Řada nepříjemných situací se stala v letech 2015 a 2016, kdy se dominantním tématem stala migrace a na jednáních vlády jsem byl spolu s ministry Pelikánem a Dienstbierem v menšině, která prosazovala, abychom byli solidární a nebáli se pomáhat. Ostatní děsily průzkumy veřejného mínění a místo toho, aby se chovali zodpovědně, ještě přilévali olej do ohně. Vedle politického tlaku na to, abychom se začali chovat jako orbánovské Maďarsko v té době vrcholily i útoky osobní různých xenofobů a nacionalistů. Vrcholem asi bylo, když se v diskusích pod články o migrační krizi začaly objevovat fotky místa, kde bydlím, včetně přesné adresy a s dotazem jak je možné, že ten dům ještě nehoří. Tam ale rychle zasáhla policie a postupně se to uklidnilo.

Jako člověk, který působil na politicky a společensky významných postech, bezpochyby vnímáte politiku jako součást Vašeho života. Co si myslíte o takovém tom našem trendu (lze-li ho tak nazvat), kdy se na politicky exponovaných místech drží lidé, kteří si s sebou nesou mnohdy i právně významné kauzy a odmítají se svých funkcí vzdát?

Přijde mi nepochopitelné, kolika lidem to nevadí. Ta relativizace a zpochybňování základních civilizačních hodnot naši společnost hodně ničí, čím dál tím víc lidí už úplně rezignovalo na snahu nějak ovlivňovat veřejné dění a začíná se vracet to komunistické předstírání od pondělí do pátku a svobodné víkendy na chalupě. Ale možná není ještě vše úplně ztraceno. Vidím, že se alespoň někteří mladí lidé začínají více zajímat o budoucnost země, ve které žijí. Jen je potřeba, aby pochopili, že sdílet něco na Facebooku nestačí, že také musí přijít k volbám, případně se i aktivně zapojit. A že by měli podporovat konkrétní věci a chtít konkrétní změny, protože nepolitická demonstrace je nesmysl.

Mnohokrát jste se vyjadřoval i k problematice Uberu a Airbnb. Jak by se stát měl k těmto platformám postavit? Je právě zpřísnění regulace tím správným krokem? Lze vztah mezi státem a těmito platformami nastavit i mimo rámec zákona?

Při debatách o sdílené ekonomice bychom měli chtít tři věci: zaprvé podpořit ty, kteří si chtějí přivydělat a přilepšit si vlastní aktivitou tím, že je nebudeme otravovat zbytečnou administrativou a nebudeme jejich přivýdělek přehnaně danit (limit 30 000 Kč náhodného příjmu ročně bez daně je strašně nízký). Zadruhé využít moderní technologie pro deregulaci – velká část české legislativy stále ještě vyžaduje papír a razítko jako v 19. století, což brání novým byznys modelům i snížení administrativní zátěže. A za třetí bychom měli chytře využívat moderní technologie pro ochranu spotřebitele – více podporovat hodnocení zákazníků, rychle řešit spory, protože o všem existují elektronické záznamy, a podobně. A ano, měli bychom také hledat možnosti samoregulace, ať už to je dobrovolné přijetí některých pravidel offline světa nebo třeba vybírání ubytovacích poplatků příslušnou platformou. Mimochodem, tento dobrovolný výběr už Airbnb dávno nabídlo pražskému magistrátu, ale dodnes se nic nestalo.

Jako český tajemník pro evropské záležitosti jste předával svým nástupcům rovněž agendu v souvislosti s brexitem. Jak se k němu v současnosti staví česká vláda? Byla zachována i po Vašem odchodu názorová kontinuita?

Evropská politika není pro českou vládu prioritou a je smutné pozorovat, jak rychle vyklízí pozice, které si Česká republika vydobyla za minulé vlády. Nevidím žádného tahouna, nikoho, kdo by šel s kůží na trh a vysvětloval zbytku vlády, že musí občas zvednout oči i za hranici české kotliny. Já měl unikátní možnost účastnit se všech jednání vlády a vstupovat do všech debat, můj nástupce takovou možnost nemá, a ministerstvo zahraničí bylo v té vládě bez důvěry velmi slabé a pasivní. Uvidíme, jestli se to nějak změní. Ale oficiálně pořád platí koncepce evropské politiky, kterou jsem připravil, a platí i základní priority k brexitu, které jsem dával dohromady a na kterých se mimochodem podílely i opoziční strany, abychom zachovali kontinuitu. Navíc se zdá, že si Britové konečně – 15 měsíců poté, co spustili proces odcházení – udělali jasno v tom, co chtějí, a konečně můžeme začít věcně jednat. Českou prioritou by mělo být udržet nedělitelnost čtyř základních evropských svobod (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob) a udělat vše pro to, aby české firmy neztratily přístup na britský trh. Důležité je ale zachovat pořadí těchto dvou priorit, neotočit je.

Jak si vede česká ekonomika? Dle mnohých vykazuje syndrom „ekonomického přehřátí“. Máme se čeho obávat?

Ekonomický cyklus je nemilosrdný a počítám s tím, že dosavadní růst už nebude trvat o moc déle než dva roky. A pokud se skutečně rozjede Trumpem nastartovaná ekonomická válka USA s Evropou i s Čínou, může to být mnohem rychleji. Bojím se, že ošklivě doplatíme za neschopnost vlády připravit nás na horší časy, jednak většími investicemi do modernizace české ekonomiky, a jednak ozdravěním veřejných financí – nedokážu pochopit, že v rekordně dobrých časech vláda pro roky 2019-2021 pořád počítá se schodky. Co budeme dělat, až bude česká ekonomika stagnovat a propadne se výběr daní? Zodpovědný politik by měl chystat rezervy, ne navyšovat zadlužení.

Zmiňme také například vysoké ceny nemovitostí, především v Praze. Tento trend je s ohledem na zajištění kvalitního života zejména mladších lidí, z nichž v současnosti velká většina nemá šanci na vlastní bydlení dosáhnout, neudržitelný. Existují sice nástroje, jako je dotované bydlení, ale i ty bývají zpravidla dostupné pouze omezené skupině lidí… Jak stát na tuto problematiku reaguje? Jak by měl reagovat?

Reaguje bohužel velmi špatně, selhalo především ministerstvo pro místní rozvoj a pražský magistrát – kdyby se skutečně snažili, bylo by povolování staveb mnohem rychlejší a na trhu by bylo mnohem více bytů. V Praze se každý rok staví o 1 500 bytů méně, než rostoucí aglomerace potřebuje, a další se mění na kanceláře nebo se krátkodobě pronajímají turistům. Není se tedy co divit, že neuspokojená poptávka žene ceny nahoru, a lidé jsou nuceni buďto platit vysoké ceny nebo bydlet kus za Prahou se všemi negativy, které to má na kvalitu jejich života. Krokem číslo jedna tak musí být urychlení povolovacích řízení, krokem číslo dva pak investice Prahy do dostupného bydlení – Praha na to má peníze i pozemky, má také páky na developery a měla by si umět vynutit, aby část svých projektů nastavili vstřícně k mladým rodinám či důchodcům.

Pokud chcete vědět o mých názorech více, sledujte můj Twitter @ProuzaTomas na adrese https://twitter.com/ProuzaTomas

Vyšlo na serveru Právní prostor.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy