Je ráno a jedna ze zvyklostí, kterou jsem v Tchaj-peji již dávno přijal, je ranní cvičení v parku. Brzy po ránu zde bývá vysloveně plno. Cvičí staří, mladí, muži, ženy. Praktikuje se taiči, ale též aerobic a různé tance. Lidé běhají, chodí, posilují, hrají basket, badminton, tenis. A zpívají karaoke. Je libo čínskou masáž – není problém … vše k dispozici. Každý z doktorů Vám řekne, že jakýkoliv pohyb je zdravý a dobrý pro organismus. A jaký asi bude den takto aktivně započatý? Již s tím mám své dobré zkušenosti.

Přemýšlím ale také o událostech doma v České republice. Dnes prý bývá zvykem kopnout si do prezidenta a pevně věřím, že můj příspěvek se tak brát nebude. Pan prezident se vyjádřil, že se chce nechat inspirovat Čínou – rozumějme ČLR – mé dřívější vyjádření k této věci je ZDE.

A z titulu jemu vlastnímu to vzal odshora za aktivní asistence PPF a J&T a dalších. Já se nechávám Čínou – tentokrát myšleno nejen ČLR a platí to pro „obě Číny“ tedy pro Tchaj-wan též – inspirovat již dost dlouhou dobu a beru to mimo jiné, jak se říká, zdola. A myšleno do důsledku, přes ty nejmenší – přes knížky pro děti.

Během posledního více než jak desetiletí jsem procestoval prakticky celou kontinentální Čínu a nakonec si oblíbil Tchaj-wan. Pro lidi, kteří zde žijí, pro krásnou přírodu. Pro čtenářské publikum.
Celý čínský zázrak – pokud máme na mysli opět myšleno zdola - vychází z uměni uskrovnit se (odložit potěšení), poradit si s vlastní nesebedůvěrou – tedy jinými slovy uspět v obrovské konkurenci, a to vše je spojeno s neuvěřitelnou pílí. Což jsou vlastnosti, které jsou pro řadu obyvatel ČR tak trošku asi cizí.

Přemýšlím o lidech kolem sebe. A obdivuji kde se v nich bere tolik optimismu a energie.

Jsem přesvědčen, že je to ochota brát se aktivně za svůj osud. Dílem asi je to Tchajwancům vlastní a dílem vzhledem k tvrdým podmínkám je to i poznaná nutnost.

Proběhly události kolem Slunečnicového hnutí na Tchaj-wanu loni na jaře a nedávno proběhly události v Hongkongu a přišly komunální volby na Tchaj-wanu. A tchajwanští voliči dali jasně najevo své priority a ve volbách v hlavních a největších volebních obvodech zvítězila opozice. Premiér vyvodil závěr z volebního výsledku - porážky a podal demisi. Prezident – předseda dosavadní vládní strany podal demisi jako předseda strany Kuomintangu. Jaká to kultura a jaký to sen pro české voliče v našem českém „rozmazaném“ prostředí.

S přáteli v ČR jsme jednou diskutovali v hospodě při příležitosti jakýchsi voleb v minulosti. Náhodou byl přítomen i náš dobrý kamarád Číňan (ČLR). A vůbec nechápal, o čem se to bavíme a proč máme potřebu se o naše kandidáty tak přít. Že oni to vědí přece nejlépe ti nahoře…

Vracím se zpátky v myšlenkách do parku v Tchaj-peji a vzpomínám na hromadná tančení lidí v parcích v podvečer, se kterými jsem se setkal i ve městech kontinentální Číny. Ale já jsem v obchodních zónách v ČLR, kde bydlí muži a ženy odděleně v ubytovnách a jejich hlavní životní náplní je plnit vysoké normy neviděl takové parky plné optimistických cvičících lidí jako v Tchaj-peji. Byly doby, kdy jsem při svém pobytu v Čínské lidové republice zaregistroval ve zprávách z domova reportáž z cesty soudruha Grebeníčka, který se jel do ČLR do obchodních zón učit. Jak vidno – dnes výukové ambice postoupily poněkud výš – dnes toto slyšíme od představitelů našich některých vrcholných funkcí.

Osobně se domnívám, že se ekonomicky kromě usídlení několika s.r.o. v ČR a v ČLR nic zvláštního z hlediska obchodu s Čínou neděje. Samozřejmě když pomineme související pompézní akce, odehrávající se tu a tam na Pražském hradě. Ty většinou bývají velmi vidět. A ta největší přijde letos – návštěva čínského prezidenta.

Obchod byl vždycky a bude vždycky. Možná se mezi ČR a ČLR zintenzívnily toky kapitálu, což ovšem v našem prostředí ne vždy má až tak bezprostřední pozitivní dopad na život obyčejného člověka, v jehož zájmu se halasně odstupuje od politiky lidských práv. Otázka je také, jakým směrem toky plynou a kde toky končí.

Což mi připomíná – když se jedná o ekonomické otázky obchodu s ČLR– hovořil někdo o obchodní výměně ČR s Tchaj-wanem? Právě z Tchaj-wanu mi po prezidentově vyjádření, že pevně věří v brzké přičlenění Tchaj-wanu pod vládu Pekingu, přišly dotazy od lidí, pro které dříve byla Česká republika vidinou „Ráje“, jak že si teď mají připadat a co, že si to mají nyní myslet.

Osobně se domnívám, že zájem udržet naši zemi v jakési sféře vlivu řekněme po rusku moderně „Euroasijské“ kultury je zájem na rozvoji oligarchie v České republice. Hovoří se u nás o krizi demokracie… To je to, co asi vede našeho pana prezidenta tímto směrem? Máme tomu, co zní nyní z Hradu, rozumět, že se jedná o podporu jakýchsi „osvícených oligarchů“ . Ale to má souvislost s tím, co se děje v Číně, to je to, co se děje v Rusku, v Kazachstánu a jinde. A s čím se snaží vypořádat Ukrajina. Tím nám snad má být ČLR inspirací?

Nevím proč by se naše republika musela zrovna porovnávat s takovými zeměmi. Nic proti tomu a obchod si cesty najde zcela určitě.

Ale já chci, aby se naše země kulturně, politicky a také i ekonomicky porovnávala především se Švýcarskem, s Německem – jsme přece v Evropě … je to i pro nás blízké prostředí, jak kulturně, tak historicky. A funguje v nich především aktivní občanská společnost.

Moje hledání „čehosi“ v tomto asijském prostředí je přitom s ohledem na smysl tohoto textu vlastně nedůležité…a nebo snad naopak?

Závěrem si tedy svoje úvahy uzavřu myšlenkou, že o vyspělosti tchajwanské demokracie – občanské společnosti – svědčí i to, že nezávislé soudy na Tchaj-wanu byly schopny a ochotny obvinit z korupce minulého tchajwanského prezidenta. . Který byl odsouzen a již část z dvacetiletého trestu si opravdu odseděl (nyní v lednu byl ze zdravotních důvodů z vězení na měsíc propuštěn). Zatímco u nás se vedou intelektuální debaty nad ohnutými paragrafy, ubohé slovíčkaření a osobnosti zastávající morálně značně diskutabilní postoje je mohou vytrubovat do světa dál a dál.


Ranní cvičení v Da´an parku v Tchaj-peji

Tchaj-pej a 26. 1. 2015