Každým šlápnutím kontaminované boty z pacientskho pokoje nám právě teď roznáší virové částice v čisté zóně za filtrem. Pravděpodobně s logikou, když to není vidět, tak to neexistuje. Co je?! Opáčí. Představuji si, že jsme v laboratoři, kde pracují s těmi největšími nejmenšími zabijáky. A někdo z personálu se rozhodne, že přestane respektovat pravidla, protože ho to prostě už nebaví … Bohužel, když to jeden dělá špatně, v ohrožení jsou všichni. Proto například v léčebných centrech pro ebolu hlídá každý každého. Ne proto, aby jeden druhého prvoplánově buzeroval. Proto, aby všichni přežili.

Namísto vzteku je na místě trpělivé vysvětlování. A tak trpělivě vysvětluji, že není vhodné mačkat se najednou ve filtru, že boty k pacientům dovnitř musí pokaždé měnit a své čisté nechávat venku a že opravdu nestačí jen několikrát šlápnout na adhezivní podložku … Naoko navíc podupe na podložku. Ale stejně si to udělá podle svého. Znovu trpělivě vysvětluji, ale uvnitř hlavy mě může šlak trefit. Mají pravdu. Dost možná už je tady kontaminováno kde co. Ale není rozumné to porušením pravidel ještě zhoršovat. Každý řetěz je silný jen tak, jak je silný jeho nejslabší článek. Jinými slovy se mohou všichni přetrhnout, ale když jen jediný nechce, je to marná snaha.

Ten vnitřní vztek mě provází už od rána. U přívozu Lahovičky fouká už tak silný protivítr, že stojím nejen v pedálech, ale taky skoro na místě. A tak tu krasojízdu sprosťáren z výkopu spustím i tady. Protože tu kromě ovcí a šroťáku nikdo a nic není, je to zdraví neškodné. Vítr mé nadávky spolehlivě odnáší pryč. Mně se ulevilo, v krku škrábe ještě o něco více a nikdo to neslyšel. Planeta se točí dál, vítr duje a já vztekle pokračuji, protože nabírám další zpoždění a nerad bych nechal kolegu ve službě čekat ještě více.

Včera jsem po půl roce dokoukal Star Wars, druhou polovinu. První jsme viděli tehdy s dvouletým Adamem v kině Řevnice. Překvapil, kam až to vydržel. Rey zlikvidovala Palpatina. Anebo možná ne, protože co by bylo v příštím díle? Každopádně mám dojem, že i tomu nekonečně se ve filmech vrstvícímu zlu a stále drsnějším a drsnějším scénám tvůrci zejména v posledním roce jaksi obrušují hroty. Jako by se domluvili, jako by diváci diktovali stopku a návrat k typu snímků, kde drama dotváří pouhý dialog a nikoliv kaskadérské a málo uvěřitelné scény s množstvím pyrotechnických prvků a nezbytného dolby surround volume doprava. Zalistoval jsem v další nabídce filmových ukázek. Tak ne, to se mi jen zdálo. Neustále se kombinující superhrdinové v metaobsahových škvárech ještě zdaleka neřekli své. A to ani v animované podobě.

Ze Star Wars si beru tedy jediné. Že zlu je nutné čelit za každou cenu. A náležitě motivován ranním bojem s protivětrem vyrážím na pokoj číslo tři, abych zvalchoval tři seniorky a sedřel z jejich nosohltanů poslední zbytky sliznice … Co blbneš, doktore!? Ses zase díval na nějakej válečnej film, ne? Z interkomu mě navádí Týna, abych jedné z pacientek vyměnil nový výživový „vak“, který jí přes speciální sondu otvorem přes břicho dopraví kalorie až do žaludku. Jedna věc je kolem těch přístrojů skoro dvacet let chodit, moudře pokyvovat hlavou a maximálně rozumět lékům, které se těmi infuzními pumpami podávají. Někdy ani to ne. A něco jiného je to dělat rukama.

Myslíš tuhle hadičku? Ne, tuhle ne. A říká se tomu set, ne hadička! Stojím zpocený v atombordelu na pokoji pacientek a přehrabuji se v krabici, kde zatím marně hledám set na připojení. A také ten vlastní vak s výživou. Postupně tahám, co mi přijde pod ruku, a ukazuji ke stropu, kde je kamera. Na ní se na sesterně dívá sestra Týna, určitě se chláme a tvrdošínně opakuje NE, že jsem to zase nestrefil. Irsko. Sestra řídí doktora. Úplně se mi to vybavilo. A pobavilo. Konečně to mám. Napojím vak přes správný set, pode instrukcí z velína spustím pumpu a hig five! Sestra a doktor. Pilot a řídící. Zase jsem se dneska něco naučil, hlavně tedy něco o spolupráci.

O CovMask jsem poprvé četl na Slacku ve spontánně vzniklé iniciativě COVID19 CZ. Jde o celoobličejovou masku pro zdravotníky, která vznikla modifikací sportovní masky pro šnorchlování. Samotný šnorchl nahrazuje tuším 3D tiskem modelovaný nástavec, na jehož vrcholu je filtr P3R. Úroveň ochrany je vyšší než filtu FFP3. Tolik a zkráceně samotní výrobci. Z uživatelského pohledu je použití masky, její montáž s filtrem a samotné nasazení intuitivní. Je potřeba vybrat optimální velikost. Máme v Čechách myslím spíše kulaté, mnou interně nazývané, takzvaně lívancovité obličeje. Proto ani mě vejčitý tvar jinak optimálně sedící velikosti M-L nesedí. Pod bradou mám průlvan. Velikost S-M sice trochu tísní přes lícní kosti, ale jinak perfektně sedí a dělá mi na obličeji skutečně hermeticky utěsněné krytí.

Při prvním nasazení jsem těsnost zkusil nikoliv šnorchlováním v moři, které nota bene v Čechách nemáme. Bez montáže filtru jsem jen zhluboka nadechnul, aby se mi maska podtlakem přisála na obličej a já zjistil, že opravdu žádná netěsnost neexistuje. Namontoval jsem filtr a začal v masce běžně fungovat. Dokud neděláte větší fyzickou práci, v masce se dýchá velmi dobře a vdechovaný vzduch nijak nezapáchá. Menší problémy mi dělá v masce rychlejší pohyb pro orientaci mírně zúženým a zdeformovaným pohledem přes lomený plast hledí. Podstatnější je ale dojem dechové tísně, který ale nedovedu odlišit od pouhé představivosti anebo skutečnosti, že vlastností filtru není vyšší rychlost průtoku vdechovaného vzduchu v momentě, kdy zvýšíte fyzický výkon, frekvenci a hloubku dýchání.

Polomaska CIIRC RP95-3D je další plnohodnotnou alternativou ochrany zdravotníků před koronavirem. Podle výrobců začal vývoj v polovině března na Českém institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), který je součástí ČVUT v Praze. Zkratku institutu najdete i na masce. Vlastní maska, původně tištěný prototyp a tuším v konečné podobě výlisek, přiléhá na obličej pomocí gumových chlopní a pásků, které jsou připevněné na okrajích a přiléhají na nos, líce a bradu. Maska je na obličej připevněna dvěma leteckými gumami, které jsou v záhlaví spojené další komponentou, kde se kříží. Nastavení délky gum je jednoduché pomocí speciálních dotahovacích spon. Po straně masky nesymetricky šroubení na filtr P3R.

Nasazení masky nečiní potíže. Je potřeba správné nastavení délky gumiček, aby maska dobře seděla, přilnula a zároveň limitovala pozdější otlaky na tvářích. Asymetricky uložený a přestože lehký filtr má tendenci masku mírně vychylovat ke straně, proto je důležité protilehlou křížovou komponentu umístit raději blíže k temeni hlavy než na zátylek. Pak takto nasazená maska toleruje dobře i rychlé pohyby hlavou a nepadá. V masce se velmi dobře dýchá a můžete v ní vydržet dlouhé minuty i při vyšší fyzické námaze. Chlopňový a dokonce výměnný systém výdechu spolehlivě umožňuje dostatek vzduchu při dýchání. Je vyveden do tvaru české vlajky a dává tím masce osobitý vzhled s jasným původem hrdého výrobce. Tolik mé dvě dnešní recenze na vyniklající českou práci!

Jsi na ostro? Ptá se mě sestra, když v poledne nakráčím na sesternu. Tyvole, jak to poznala? Rychle kontroluji, jestli jsem úplně oblečený. Prý je to poznat i zepředu. Ale zejména vzadu mám mezi půlky zaříznuté kalhoty. Především by mě nikdy nenapadlo chodit na ostro, kdybych si ráno na kole úplně nepromáčel spoďáry a zapomněl si náhradní. A pak by mě nikdy nenapadlo, že to bude takhle jednoduše poznat. Takže mě už taky nikdy nenapadne chodit na ostro ...

Večerní vizita je taková mechanická. Nerozumím, proč nám ty testy pacientů pořád tak divně vychází? Jednou jsou konečně negativní, v dalším odběru zase opět pozitivní … Pacient musí mít dvakrát negativní stěr a pak i krevní vyšetření. Tady mi to připadá jak házení kostkou. Pane Nováku, a co jste vlastně dělal, když jste ještě pracoval? Celý život jsem řídil náklaďák v ČSAD. Liazku, Tatrovku, …? Přežil jsem řízení čehokoliv. Nojo, tojo. Na vás si ten koronavirus jen tak nepřijde, viďte?! Válečný ročník. Na něj si jen tak něco nepřijde. Já zatím umím řídit jenom Iveco. Bude potřeba si přes léto dodělat papíry i na návěs. Aby na mě ten koronavirus také nemohl.