Proč stále ignorujeme neudržitelnost v reálné ekonomice? Protože nemáme žádnou komplexní teorii, kterou bychom současnou mohli nahradit, a málo odvahy či soudnosti přiznat, že zatím žádná uspokojivá teorie neexistuje.
Velký obrat Evropy může začít na maličkém Kypru. Kdekdo by si mohl přát, aby ostatní země či banky EU Kypru pomohly více, alespoň do té doby, než si pro podobné případy uděláme nějaká pravidla a nebudeme vše řešit ad hoc - a pokaždé trošku jinak. Ale nestalo se. Tato panika z bankrotu, který měl být hrazen z úspor střadatelů, se může lehce překlopit do jiných zemí.
Z pokušení se dnes stalo cosi, čemu se právě, alespoň v ekonomicko-konzumním slova smyslu, odolávat nemá. Pokušení je sladké, zejména když předem víme, že se mu na konci odevzdaně vzdáme, tedy odevzdáme. Vzdát se přitom samo o sobě znamená jakousi kapitulaci, tedy změnu od původního svobodného rozhodnutí.
Jenže právě to je na neodolání pokušení právě to rušivé. Proto se často téma pokušení využívá v reklamách jako cosi sexy. To napětí "mezi vůlemi" totiž vytváří jakýsi senzační pocit svádění, odolávání. Totiž ten pocit, že je člověk konfrontován s něčím, co je vlastně silnější, než je on sám. Pokušení, kterému zkrátka nelze odolat.
Dnes odchází legenda české a světové politiky, uznávaný a respektovaný prezident České republiky, po kterém se nám bude stýskat. Kéž bych to takto mohl napsat. Nelze, leda v ironii.
Nějaké srdceryvné loučení asi nelze čekat ani z naší země, ani ze světa. Sám prezident koneckonců dělal vše, co mohl, aby si naštval, koho mohl, neb pohrdal, kým mohl (vlastní ústavou počínaje, soudy, Evropskou unií, Obamou a občanskou společností a svým předchůdcem konče).
Pokud vím, že mi jednou za týden zamrzne počítač, není špatný nápad udělat to vědomě, zrovna když nemám rozpracovaného nic důležitého.