Co je a co není skutečná skutečnost, bylo a je tématem nejen myslitelů, ale i autorů populárních knih, filmů a v poslední generaci i her. Tak třeba populární počítačová hra Devil May Cry představuje svět následovně: na povrchu tu vše vypadá normálně, ale pod povrchem je realita úplně jiná. Je plná démonů, logika času i prostoru nevyzpytatelná a lidé jsou oběťmi, nepodstatnými loutkami, které se jeví jen jako stíny, v rukou mocností a logiky, o které nemají šajn. Mocní démoni si zde pohrávají s prezidenty a králi, kteří nemají jinou možnost než poslouchat.
Letos nám opravdu okurková sezona, co se okurkovitosti týče, nepřeje a nepřeje - globálně a už vůbec ne na domácí scéně. Člověk nemůže přestat číst noviny, protože ten seriál je fakt dobrej! Po marasmu minulých měsíců, týdnů a dnů docházím k bezmocnému závěru, že pokud to, co čtu v novinách, budu brát jako mix sci-fi a červené knihovny s úmyslem býti detektivkou s notnou dávkou podařené komedie, nezblázním se. Takže volím téma zcela létu příhodné: cestování.
V předchozím článku jsem se zaměřil nikoli na způsob měření HDP, ale na to, že to, co měříme, v to i věříme a že volba měřeného tématu předurčuje celou debatu. Kdyby se třeba HDP měřil nikoli podle národů, naše současná debata by vypadala úplně jinak. Dnes bych se chtěl zamyslet nad další pozoruhodností této zázračné metastatistiky, která měla a pro mnohé stále má velice silné postavení v uvažování nás všech. Byť svou výsadní pozici postupně ztrácí a fetišizace růstu HDP je snad na ústupu.
O kritice HDP jako statistiky (a nejvyšší mentální ekonomické mety) toho bylo řečeno a napsáno až až. Existuje mnoho článků a literatury tom, že HDP neměří, co si myslíme, že se dá nafukovat, že samotný růst HDP neznamená, že se dané jednotce povede lépe, že země může zbankrotovat i při prudkém růstu HDP a tak dále. Na druhou stranu se HDP jeví jako pevná, "tvrdá" statistika, která je objektivní, daná, nenáhodná, jistá - a nezávislá na našich zvyklostech, názorech, kultuře a dějinném vývoji. Přitom to tak nutně není.