Velmi často se věří nebo předpokládá (což vyjde nastejno), že víra je výsledkem strachu. Jinými slovy, že nejprve je jakýsi strach, strach z neznámého třeba, a kolem něj nebo k němu, ale každopádně sekundárně, se vytvoří jakási víra, která nám má pomoci s daným strachem pracovat nebo ideálně jej odstranit. Vládne nám totiž představa, že jsme si my lidé "vytvořili" víru, protože jsme se báli (přírody, smrti, chaosu atd.).
Současnou globalizaci také můžeme číst tak, že vzdálenost je příliš blízko. Před očima mám zprávy z celého světa, kdysi vzdálený člověk v Indii či Africe si nyní činí legitimní nárok stát se mým bližním a i my sami od sebe čekáme vůči tomuto někdejšímu cizinci psychicky náročnou empatii. Tyto zprávy pak prohlížím na přístroji, který byl doslova sestaven z celého světa - materiálně a intelektuálně. Takže přestože je Samsung považován za jihokorejskou značku a Apple za americkou, jsou ve skutečnosti plody celé planety.
Mnohdy se říká - a věří - že zlo je protikladem dobra. V extrémně vulgárním pojetí, které je ovšem velice rozšířené, je pak zlo jakési dobro s negativním znaménkem. Zde se již pohybujeme v jakémsi účetnictví dobra a zla, ve kterém se dobro a zlo v absolutní hodnotě rovnají - to je ono bájné počítání dobrých a zlých skutků, teologie na úrovni mateřské školy, které mnohým zůstala i v dospělém věku. Nicméně i pro ty, kteří jsou si těchto věcí vědomi, platí, že naše civilizace jaksi automaticky věří, že zlo je největším nepřítelem dobra. Ale co když není největším nepřítelem dobra zlo samo o sobě, ale představa něčeho lepšího. Může být největším nepřítelem dobra představa něčeho více dobrého?
Září je takový nepěkný měsíc. V září má plno věcí tendenci jak začínat (třeba školní rok), tak se hroutit (třeba dvojčata v New Yorku nebo finanční trhy). V této úvaze bych chtěl tato dvě neslavná výročí, která jsou na první pohled nesrovnatelná, porovnat.