MMF požádal Českou republiku o pomocnou půjčku a my opět máme historickou šanci, jak si nevidět za humna (doslova). Probublává na povrch naše hrdinné "nehas, co tě nepálí" a "bližší košile než kabát". Jenže pokud v okolí hoří, jen skutečný hrdina nepřijde na pomoc v bláhové naději, že jeho stavení, ze stejného dřeva, došek a slámy, nevzplane.


Sólista nic nezmůže

Nepomoci je jako oddělit se za prudké bouře od vysokohorské skupiny, protože pár členů kulhá a my si myslíme, že můžeme jít trochu rychleji. Takový sólový hrdina většinou daleko nedojde. Obzvláště ne, pokud ostatní členové nosí jeho výzbroj, jídlo a kyslík.

Jak může prezident tvrdit, že se nám zvedne dluh, když všichni vědí, že se to našeho dluhu ani nedotkne, že půjčka má jít z rezerv ČNB. A i to je vlastně špatné pochopení.
Všichni se tváří, jako bychom tuto sumu "darovali" Evropě, my ji přitom půjčujeme washingtonské mezinárodní instituci. Šance, že se nám peníze nevrátí? To by musel MMF zbankrotovat, aby nesplatil své závazky. A pokud zbankrotuje, můžeme celé naše milé rezervy pověsit na hřebíček.
Pro riskantní operace je dobré se pojistit. Vratným příspěvkem MMF si takové pojištění kupujeme. Bude-li problém, ostatní země se semknou, aby pomohly nám.

I kdyby euro, nebo dokonce EU neexistovaly, krize by přišla do Evropy stejně a byla by dost možná mnohem děsivější (obchodní války, bankroty zemí atd.).
Kdy už pochopíme, že naše ekonomika sama nestojí, že osmdesát procent HDP vyvážíme? A kdy si též uvědomíme, že se naší ekonomice vždy poblíž integračního jádra dařilo, a kdykoli jsme se oddálili, následoval úpadek?

Jsem-li "eurohujer", pak opakem toho jistě bude termín "korunohujer". Takový český korunohujer si myslí, že koruna je stabilnější přístav než euro, má pocit, že jen my víme, jak snížit zadlužení a udržet stabilní důvěru investorů, ač to kolem nás padá jak hrušky.

Korunomýtus

Korunohujer si myslí, že za krizi může euro (a co dolar?) a že nás koruna ochrání. Myslí si, že zvýšením úrokové sazby se země přestane zadlužovat, nebo naopak, že se země zadlužuje kvůli tomu, že dostává nízký úrok. Zní to sice pěkně a selsky intuitivně (kolega Mojmír Hampl to dokonce označuje za "kanonické ekonomické poznání"), ale výše úroků má vliv na zadlužování asi jako výška modelky na její krásu.

Ano, jistou roli to hraje, ale malou. To by pak museli být Finové šíleně zadlužení (mají přece nízkou sazbu) a taky Slováci, plno dalších, kteří měli sazby kdysi velice podobné řeckým, a vlastně i my.

Ještě před měsícem byla koruna "ostrůvkem stability" a také trhy nám půjčovaly velice levně. Jenže se měsíc s měsícem sešel a je po mýtu. Levně už nám nikdo nepůjčí a koruna si bude dělat, co chce, respektive, co trhy chtějí. A pozici na hrdinné periferii, mimo záchranný deštník, určitě trhy neocení tak, jako naši domácí "korunorealisté".

Do teď to byly jen takové bezpečné koruno-euro šarvátky, měli jsme luxus, že na nich zas tak moc nezáleželo, protože se nic důležitého nerozhodovalo. Teď je konec srandy a jde do tuhého. Kdo se trošičku rozhlédne po zahraničním tisku, pochopí, proč většina zemí tuto otázku vůbec neřeší a náš postoj nechápe. Ta pomoc nás nebude stát skoro nic, ale my prostě budeme žít s heslem "všichni za nás, my za nikoho".

Psáno pro HN