Ekonomiku lze léčit krátkodobě různými triky, ale zpravidla to něco stojí. Devalvace, stejně jako dluh či inflace ze začátku vypadají velice sladce a bezbolestně, sleva zadarmo, ale později zhořknou a stanou se strašáky, kteří danou ekonomiku mohou zničit.

V poslední době se množí hlasy, které v těchto svízelných dobách doporučují pohřbít euro. Snad nejhlasitěji byl nedávno slyšen bývalý německý politik a jednoroční ministr financí Oscar Lafontaine. Euro podle něj nedovoluje devalvace a depreciace, takže země nemohou zlevnit své zboží, svůj vývoz.

Takže opět mýtus o zázračném zlatém proutku devalvace, léku na všechny neduhy-dluhy. Jenže moment. I země, které devalvovat či depreciovat mohou (například Česká republika), tak nečiní. Proč jednoduše neshodíme hodnotu koruny? Euro bude za padesát korun a bude po problémech. Proč jsme to již dávno neudělali a naše ekonomika by prodávala jak namydlený blesk a HDP by rostl jak po dešti?

Protože to právě není tak jednoduché. Proč nedevalvovalo takové Maďarsko nebo Island předtím, než zkrachoval? Protože devalvace není tím kouzelným proutkem, ke kterému se upínáme. Naopak Švýcarsko, jak známo, svůj frank navázalo pevným kurzem na euro. Podobně to mají již mnoho let v Dánsku. Takže v Dánsku de facto euro mají, ale vypadá jako dánská koruna, a u nikoho to tudíž žádné velké emoce nevyvolává.

Stvořena pro devalvaci

Kdyby Řecko devalvovalo, stoupla by jim inflace a cena dováženého zboží, třeba ropy, by šla dramaticky nahoru. Řekové by tedy protestovali stejně a stále dál, možná ne proti nízkým mzdám, ale proti vysokým cenám. Tak jako tak by jim totiž životní standard klesl a nepokoje by byly stejné. A že by se jim lépe splácely dluhy? Ten domácí nikoli, tam devalvace nepomáhá, a u těch zahraničních závazků by se stala jedna z dvou věcí.

Buď by se nové dlužní smlouvy stále vedly v eurech, takže ať si měna devalvuje, jak chce, splácet se bude v euru, čímž pádem by devalvace rovněž nepomohla. Nebo by se nějakým způsobem převedl dluh na měnu novou, takže by zahraniční věřitelé stejně dostali "haircut" a o značnou část svých peněz by přišli. Devalvace je totiž jen export problému navenek. Navíc měně, která byla stvořena pro devalvaci, by nikdo nevěřil a málokdo by takové zemi půjčoval, a pokud ano, tak za velice vysoký úrok, neb by se do úroku započítalo riziko, že měna, ve které se bude dluh splácet, bude dále a znovu oslabovat. Devalvace by trn z paty Řecku prostě nevytrhla.

Ekonomiku lze léčit krátkodobě různými triky, ale zpravidla to něco stojí. Devalvace, stejně jako dluh či inflace ze začátku vypadají velice sladce a bezbolestně, sleva zadarmo, ale později zhořknou a stanou se strašáky, kteří danou ekonomiku mohou zničit. Jedno z prvních mouder ekonomických učebnic je tvrzení, že žádný oběd není zadarmo, tedy ani ten oběd devalvační.

Jak může ekonomice uškodit trošku vyšší deficit? Jistě, ze začátku moc ne, ale deficit se může stát návykovým a kde to končí, vidíme právě na zemích typu Řecko. Podobně je to i s inflací. Mírný nárůst přece není problém. Jenže na inflaci si lidé rychle zvyknou a začnou s ní počítat, a proces dezinflace (tedy snižování inflace) je stejně bolestivý, jako byl nárůst příjemný.

(Ne)populární maňána

Ekonomice tyto fiskální a monetární triky tedy mohou krátkodobě pomoci, ale pak se musí detoxovat. Pokud není politická síla na nepopulární kroky, ekonomika se začne časem hroutit. Takže se v těchto případech jedná jen o jakési odložení nepopulárních kroků na "maňána, maňána". Jenže právě toto dovedlo problémové země tam, kde nyní jsou.

Pokud euro něco umí, tak to, že tlačí země k tomu, aby devalvační triky vůči sobě navzájem nepoužívaly. Náš problém je ve fiskální politice (zadluženost), nikoli v monetární. A řešit bychom měli problém u jeho kořenů, a nikoli kolem něj. Evropa by si tedy navíc ke všem svým problémům ještě koupila problém měnové nejistoty a nestability.

Psáno pro HN