Kdysi významná česká rádobypravicová strana teď došla do bodu, kdy se tak nápadově vyprázdnila, že jí jako jediné téma zbylo strašení eurem a Evropou a nostalgické exaltování české koruny, které je dojemně hloupoučké a musí urážet zejména zbytek jejích vlastních voličů. (Pak tu ještě zbývá rezervní téma na stejné brdo: Benešovy dekrety, které se vytahují dokolečka pokaždé, kdy už opravdu, ale opravdu není co říct.) Euro, téma, které se do unudění - se stejnými stokrát vyvrácenými lžemi - omílá od roku 2004. Hlouposti se zdražováním, hlouposti s tím, že lidé přijdou o úspory. To vše s užitím grafů, které rozesmějí i žáka prvního ročníku ekonomie. Koneckonců na to, že je "petice za korunu" hloupoučká a mnohdy lichá, upozorňuje i Markéta Šichtářová, jinak odpůrkyně přijetí eura. Gratuluji, hůř to zkrátka s "novou tváří" a "novým (vý)dechem" zaparkovat už asi nešlo.



Ale pryč od upocené politiky a obecněji: nejsme vlastně takový pozoruhodný národ nedokonavých diskutérů? Takových těch rozvážných, na všechna hlediska hledících, ale neschopných se rozhodnout? Vlastně se u nás provozuje takový oblíbený národní sport, diskuse s kondomem - hlavně tedy, aby z debaty nevyplynulo nic produktivního nebo skutečného. Národ rozvážných střelců - kteří ovšem nestřílejí.

Můžeme začít kdekoli. Tak třeba výše zmíněné euro. O něm už tu debatujeme od roku 2004 dokola. Nějakému rozhodnutí nejsme ani blíž, ani dál. Na Slovensku se euro debatovalo několik let a na závěr debaty - a tady pozor - padlo rozhodnutí (!), kterého se daná i následující vlády držely, byť se tehdy vláda skoro dokonale prohodila s opozicí. Takže na Slovensku, na rozdíl od nás, už nemusejí pět let řešit, kdy a zda přijmout euro, kolik bude úroková sazba centrální banky, jaký bude kurz slovenské koruny k euru, zda a jak nejvýhodněji zajišťovat měnu, strašit zdražováním a tak dále. Toho inkoustu, papíru a hlavně času, který tomuto tématu opakovaně věnujeme, by vydalo na malý přírůstek HDP. To jsme tak akademický národ, že si pokládáme jen rétorické otázky (a zároveň si neodpovídáme)?

Nebo trapně nedůstojná "diskuse" o zveřejňování smluv, při které se nám Slováci jen nevěřícně smějí. Jaképak copak, nejsou to vaše peníze, úřednická vašnosti, tak jaképak nezveřejňování? Dost ostudy na tom, že to správce veřejných rozpočtů, obcí a jiných nenapadlo samo, ještě větší ostuda, že se všichni ihned nepřipojili k výzvě Otevřená obec Jana Farského, ještě větší ostuda, že to vláda - nebo politická strana - nedala ihned befelem všem jejím zástupcům, kteří o penězích rozhodují. A ještě větší ostuda, že toto opatření zavedli na Slovensku přes noc (bez komplikací), kdežto u nás se už několik let stále - ano, správně: diskutuje. Dokážete si představit, že jste majitel firmy a váš podřízený dostane rozpočet, který utratí, ale ani na opakované požádání není ochoten vydat účty a smlouvy, za co byly vaše peníze utraceny? Tak absurdní. U nás ovšem diskutujeme.

NERV takové opatření navrhoval hned na své první poradě - a mnohokrát dokola. Proto to také ke konci nikoho už moc nebavilo, protože opakovat se můžete - při jisté inteligenci - jen v omezeném počtu instancí. Po završení určitého počtu uzavřených okruhů, kdy argumenty jsou přijaty, ale nic se neděje, z toho začnou bolet panty i kafemlejnek. A to jsme nikdy nechtěli žádné závratnosti, které by se zkoušely poprvé na světě. Pozoruhodné na nové vládě je, že ona není odvážná, co se reforem týče, už ani po té povolebně-vítězně-rétorické stránce. Přitom z těch kil materiálu, co NERV zpracoval, z těch na míru šitých vylepšováků pro českou ekonomiku by si hravě mohla vybrat vláda jakéhokoli ražení. Ale ono ne, ono se znovu bude vynalézat kolo, a když už se vymyslí, tak na něm pro jistotu nebudeme jezdit. Člověk nikdy neví, takové eukolo!

Psáno pro HN