My dnes u piva - jestli něco - máme pocit, že z člověka dělá zvíře. Naši předci to měli naopak, pivo dělalo z divochů kultivovaného člověka, neb ho zkulturnilo. A jak se říká, jste to, co jíte. Tedy v tomto případě pijete.

Dnes je obecně rozšířený názor, že rolí pivovarů je prodávat pivo. Tak to jistě na první pohled je, ale přesnější by bylo říkat, že pivovary sklízí pivní kulturu. V kultuře, která pivní kulturu nemá, neprodá ani ten nejlepší marketér ani půllitr toho nejlepšího piva. Takže to sice zblízka vypadá, že různí výrobci jsou vzájemně v konkurenčním vztahu, ale zdálky vlastně pracují na stejném poli a předhání se, kdo dokáže tuto kulturu lépe vystihnout, podpořit, kultivovat a rozsévat dál. A kdo ji také dokáže lépe využít a vydělat na něčem, co se lidem líbí a jsou za to proto ochotni zaplatit.

Cena za pokrok
A když už jsme u toho placení, je důležité si uvědomit, že většina ceny piva vlastně není za pivo. Pivo samotné, tedy jakoby "samo osobě", stojí málo, pár korun, jestli vůbec, a zbytek je všechno ostatní. Tedy výzkum, reklamy, design, typické sklo a image, které si pitím piva jaksi platíte, tedy stáváte se její součástí.

A tak to chodí na světě, že většinou ani nevíme, za co platíme, když si to kupujeme. Drtivá většina ceny nejsou výrobní náklady, ale náklady nevýrobní, ideologicko-kulturní.

Když se v nejstarším eposu lidstva - v Eposu o Gilgamešovi - z divokého polozvířete Enkidua stává člověk, hraje u toho svou nezastupitelnou roli pivo. "Jez chléb, Enkidu, to patří k žití / a pivo pij, jak zvykem je v zemi" - teprve tímto stává se člověkem, neb pije lidskou kulturu, protože pivo - jak známo - samo v přírodě neteče. K výrobě piva je třeba kultura a specializovaná společnost, vynález ohně, relativně pokročilé zemědělství... A tak naši předkové svou kulturu vyjádřili a symbolizovali pivem. Ještě to šlo hudbou, architekturou nebo třeba tancem, ale nejvíc pro ně byl chléb a pivo. Koneckonců, proč ne?

Jsme to, co pijeme
Co je na tom spíše pozoruhodné, je srovnání s dneškem. My dnes u piva - jestli něco - máme pocit, že z člověka dělá zvíře. Naši předci to měli naopak, pivo dělalo z divochů kultivovaného člověka, neb ho zkulturnilo. A jak se říká, jste to, co jíte. Tedy v tomto případě pijete.

Občas si říkám, že možná nejlepší způsob, jak tuto věc vystihnout, by byl krátký skeč nebo krátký film, ve kterém se zvířata opijou tak, že začnou jednat jako lidé. Vrchol pařby by pak bylo obléknutí se do obleků, pánové bílé košile a moderní kravaty, dámy lodičky a večerní róbu, ty nejodvážnější by ani neměly žádný výstřih a byly by navíc zahalené v dlouhé, elegantní šále. Jeden z nich by měl proslov na nějaké velice důležité ekonomicko-globální téma, ve kterém by plynule citoval z filozofie, literatury, a měl by velice oslnivý závěr a vybroušenou pointu, kterou by si všichni vzali k srdci. Další den, po vystřízlivění, by se náramně bavili tím, jak byli včera večer rozumní, jak si začali vykat a Eduard začal na závěr jednání o výhledu prodeje a zisků na další rok dokonce prezentovat v PowerPointu.

Zbaveni rozumu
Je totiž také možné, že jsme zvířata "posedlá" duchem a duší, tedy právě tím, co nás tak odlišuje od zvířat, ať už to pojmenujeme jakkoli. Nemusíme hledat vetřelce a cizí inteligence, těmi vetřelci a tou cizí inteligencí jsme my. Máme rozum, se kterým jsou problémy již od chvíle, kdy lidé začali přemýšlet, jak píše filozofka Mary Midgleyová v jedné ze svých knih. Máme city, které bychom si přáli cítit víc nebo míň, ale v každém případě je to s těmi city citlivé. Naše vnější stránka se podobá v ledasčem zvířatům, ale ten vnitřek, ten je opravdu UFO - unidentified flying object, tedy neidentifikovaný létající objekt. Neidentifikovatelný proto, že jsme nic podobného nenašli na celé naší Boží planetě ani v jejím nejbližším okolí (dnes bratru na vzdálenost 35 světelných let, odkud stále nepřišla žádná odpověď na naše první rádiové vysílání).

Takže zdali nás pivo kultivuje nebo naopak, můžeme nechat otevřené. Ale každopádně nás pivo té posedlosti rozumem a naší kulturou občas trošku zbaví.

psano pro HN