America Is a Soft Power
Globální vliv Ameriky není dán násilím či zbraněmi, nýbrž především kulturou a ekonomickou silou.
V evropské tradici se jaksi traduje, že Evropa je „soft power“, tedy měkká velmoc, a Amerika (míněno část kontinentu Ameriky, USA) je velmoc tvrdá. Jak k tomu pohříchu došlo, nevím.
Vliv USA na světě byl vytvořen kulturou, nikoli zbraněmi. Jestli něco ovlivňuje svět do americké podoby vidění, jsou to hollywoodské filmy. A pokud je mi známo, do kina nikdy nikdo nikoho bajonetem nenutil (leda občas my zde v Evropě nacistickými či komunistickými nátlaky).
Lidé, opět jak je veřejně známo, za návštěvu kina dokonce platí, stejně tak jako platí za trička se Supermanem a hračky ze Star Wars pro své děti. Co na tom, že evropský film zůstává zajímavou alternativou v kategorii alternativních filmů? Zůstává právě: zajímavou alternativou v kategorii alternativních filmů. Na vytváření obecného světonázoru potřebujete ovlivnit masy, tedy masovou kulturu. A když se toho evropské filmy štítí nebo to neumí… pak si nestěžujme, že necháváme Ameriku tímto soft způsobem (a to jsme si mysleli, že to je naše doména!) modelovat svět.
Další téma je blízko: jazyk. Angličtina se dostala do světa ani ne tak díky Angličanům, jako spíše díky Američanům. Před Amerikou byla angličtina důležitým jazykem, ale nebyla zdaleka lingua franca západního světa, jako jí je dnes. Nemluvě o tom, že anglicky zpívá drtivá většina současných kapel a že cizojazyčné kapely jsou – opět – příjemným zpestřením, ale také jen tím. Angličtina svou pozici neztratí i díky internetu, kde se jeví jako dominantní jazyk, ale také díky tomu, že je nejekonomičtější jazyk na počet symbolů, jež jsou na klávesnici třeba. Čeština potřebuje háčky a čárky, francouzština aksánty, o španělštině či čínštině nemluvě.
Amerika dobyla svět také svou kuchyní. Pokud je nějaký symbol – a jméno firmy – spojován (zejména sociology, kde jsou tyto termíny občas považovány za synonyma) s nějakou velmocí, je to McDonald’s. V žádném jiném gastronomickém (protože to gastronomie je, možná nízká, ale je) prvku nenajdete tolik odsouzení a pohrdání (byť je vesele jíme) spojených s jinou velmocí či byť jen mocí, nakolik pro nás McDonald’s symbolizuje americkou konzumní rychlou společnost. A co nám vadí, co Američanům ne? Že McDonald’s nevytváří komunu, společnost, hospodu, bar, klub, místo setkávání – protože je tady jen pro jedno: pro jídlo, či spíše jako instituce rychle a pohodlně nás zbavující hladu.
Podobně lze mluvit a dalším gastronomickém „kvantovém skoku“, fenoménu Coca-Coly. Amerika Coca-Colou „obsadila“ svět (opět: nikoli zbraněmi) a svět ji pije, protože mu – evidentně – chutná. Ano,i Amerika se od chutě sladko hořkého karamelu oprošťuje, ale to nemění nic na tom, že jí ohromila svět. Od gastronomie je krůček k módě. Americké rifle, údajný oblek kovbojů, oblékly svět nejen do netrhavé látky, ale i do amerického snu, drsných hochů, kteří žvýkají tabák a s ničím se nepatlají, protože mají nekonečnou svobodu prérie a o to jde. Rifle mohou být „low“ fashion, ale i v tom případě je to stále fashion čili móda. Komu se to nelíbí, ať je nenosí, bude se na to muset holt jen koukat a respektovat svobodu lidí, kteří se v nich (a kultuře, kterou tím nosí) cítí dobře.
Ve světě idejí je Amerika nejsilnějším exportérem moderních křesťanských hodnot, s nimiž se možná necítíme konformně a můžeme si z nich dělat srandu, ale nic nového jsme nevymysleli, takže nakonec jsou i tyto hodnoty více-či-méně, volky-či-nevolky hodnotami našimi – zejména když jde (občas) do tuhého. Součástí těchto hodnot je i (možná přehnaná, ale v pořádku) víra ve svobodu a zejména myšlenka tržní demokracie, která je – opět všechny výtky (které si jistě zaslouží) stranou – funkčním systémem, místo něhož zatím nemáme funkční náhradu. Ano, kapitalismus i demokracie jsou původně evropský export do Ameriky, ale dnes jsou (i Evropany) spojovány s exportem americkým do celého světa. Amerika je soft power, silná, ale soft power. America is a soft power – very strong, but soft power.
psano pro HN
V evropské tradici se jaksi traduje, že Evropa je „soft power“, tedy měkká velmoc, a Amerika (míněno část kontinentu Ameriky, USA) je velmoc tvrdá. Jak k tomu pohříchu došlo, nevím.
Vliv USA na světě byl vytvořen kulturou, nikoli zbraněmi. Jestli něco ovlivňuje svět do americké podoby vidění, jsou to hollywoodské filmy. A pokud je mi známo, do kina nikdy nikdo nikoho bajonetem nenutil (leda občas my zde v Evropě nacistickými či komunistickými nátlaky).
Lidé, opět jak je veřejně známo, za návštěvu kina dokonce platí, stejně tak jako platí za trička se Supermanem a hračky ze Star Wars pro své děti. Co na tom, že evropský film zůstává zajímavou alternativou v kategorii alternativních filmů? Zůstává právě: zajímavou alternativou v kategorii alternativních filmů. Na vytváření obecného světonázoru potřebujete ovlivnit masy, tedy masovou kulturu. A když se toho evropské filmy štítí nebo to neumí… pak si nestěžujme, že necháváme Ameriku tímto soft způsobem (a to jsme si mysleli, že to je naše doména!) modelovat svět.
Další téma je blízko: jazyk. Angličtina se dostala do světa ani ne tak díky Angličanům, jako spíše díky Američanům. Před Amerikou byla angličtina důležitým jazykem, ale nebyla zdaleka lingua franca západního světa, jako jí je dnes. Nemluvě o tom, že anglicky zpívá drtivá většina současných kapel a že cizojazyčné kapely jsou – opět – příjemným zpestřením, ale také jen tím. Angličtina svou pozici neztratí i díky internetu, kde se jeví jako dominantní jazyk, ale také díky tomu, že je nejekonomičtější jazyk na počet symbolů, jež jsou na klávesnici třeba. Čeština potřebuje háčky a čárky, francouzština aksánty, o španělštině či čínštině nemluvě.
Amerika dobyla svět také svou kuchyní. Pokud je nějaký symbol – a jméno firmy – spojován (zejména sociology, kde jsou tyto termíny občas považovány za synonyma) s nějakou velmocí, je to McDonald’s. V žádném jiném gastronomickém (protože to gastronomie je, možná nízká, ale je) prvku nenajdete tolik odsouzení a pohrdání (byť je vesele jíme) spojených s jinou velmocí či byť jen mocí, nakolik pro nás McDonald’s symbolizuje americkou konzumní rychlou společnost. A co nám vadí, co Američanům ne? Že McDonald’s nevytváří komunu, společnost, hospodu, bar, klub, místo setkávání – protože je tady jen pro jedno: pro jídlo, či spíše jako instituce rychle a pohodlně nás zbavující hladu.
Podobně lze mluvit a dalším gastronomickém „kvantovém skoku“, fenoménu Coca-Coly. Amerika Coca-Colou „obsadila“ svět (opět: nikoli zbraněmi) a svět ji pije, protože mu – evidentně – chutná. Ano,i Amerika se od chutě sladko hořkého karamelu oprošťuje, ale to nemění nic na tom, že jí ohromila svět. Od gastronomie je krůček k módě. Americké rifle, údajný oblek kovbojů, oblékly svět nejen do netrhavé látky, ale i do amerického snu, drsných hochů, kteří žvýkají tabák a s ničím se nepatlají, protože mají nekonečnou svobodu prérie a o to jde. Rifle mohou být „low“ fashion, ale i v tom případě je to stále fashion čili móda. Komu se to nelíbí, ať je nenosí, bude se na to muset holt jen koukat a respektovat svobodu lidí, kteří se v nich (a kultuře, kterou tím nosí) cítí dobře.
Ve světě idejí je Amerika nejsilnějším exportérem moderních křesťanských hodnot, s nimiž se možná necítíme konformně a můžeme si z nich dělat srandu, ale nic nového jsme nevymysleli, takže nakonec jsou i tyto hodnoty více-či-méně, volky-či-nevolky hodnotami našimi – zejména když jde (občas) do tuhého. Součástí těchto hodnot je i (možná přehnaná, ale v pořádku) víra ve svobodu a zejména myšlenka tržní demokracie, která je – opět všechny výtky (které si jistě zaslouží) stranou – funkčním systémem, místo něhož zatím nemáme funkční náhradu. Ano, kapitalismus i demokracie jsou původně evropský export do Ameriky, ale dnes jsou (i Evropany) spojovány s exportem americkým do celého světa. Amerika je soft power, silná, ale soft power. America is a soft power – very strong, but soft power.
psano pro HN