Zbytečné úmrtí lidí. Nejkrvavější masakr v dějinách české kriminalistiky. Když to udělá muslim, pravičák, levičák, křesťan, národnostní menšina - ihned víme, podle čeho nenávidět. Teď se však kategorizace rýsuje těžko. Nebo za to mohou ateisté? Nebo zhrzelí komunisté? Pomatenci? Do které kategorie zařadíme vraha z Uherského Brodu?

Kdyby podobnou vraždu spáchal člověk tmavé pleti, cizinec nebo pravidelný návštěvník politických či zbožných seminářů - běda všem tmavé pleti, cizincům či lidem, kteří jsou ve svých názorech jakkoli vyhraněni. Osa zla není rovná a její problém je, že prochází středem člověka, a nevyhýbá se bílým, černým, ateistům, křesťanům, komunistům, Arabům či Čechům.
Dotyčný vrah byl ve všem průměrný - byť měl asi excentrickou či bláznivou manželku - a naše snaha rýsovat kategorie zla pravítkem se tak dost zkomplikovala. Chtěl bych vidět demonstraci proti vrahům, proti šílencům, proti vraždám, proti nebezpečným Čechům! Nyní prst soudu nemůže padnout na "ty druhé". Barbaři nejsou za branami, barbaři jsou uvnitř. Nelze se před nimi zvnějšku bránit.
Kdo pochybuje, ať si přečte libovolnou debatu téměř pod každým čteným internetovým článkem. Občas je možná dobré ponořit se do temných stránek lidské nebo společenské psýché, což nám internet umožňuje. Mnoho z těchto debat se dříve nebo později scvrkne na různé urážky a návrhy, kdo by koho pověsil za jaké části těla do jak velikého průvanu. A to jen proto - proto jen -, že daný má jiný názor.
Občas přemýšlím nad tím, zda jsou ony celkem časté výhrůžky, co všechno možného by dotyčný anonym s autorem článku udělal, jen plané, či zda to myslí vážně. Taky si říkám, co by se asi stalo, kdyby k tomuto měl dotyčný nenávistník možnost - příležitost, zbraň, beztrestnost, soukromí k mučení nebo něco takového. Marnost úvahy většinou končím tím, že jsem rád, že tyto "debaty" existují, že možná těmto fiktivním katům dávají možnost zůstat katy pouze ve fiktivní rovině. A tajně doufám, že medializace skutečnou nenávist umenšuje a že není jejím násobištěm.
Nicméně jisté je, že se na těchto fórech shromaždují lidé, kterým připadá důležitá stejná věc - těžko budu nenávidět někoho, kdo si myslí své o něčem, co je mi úplně ukradené. Kvůli rozdílnosti názoru na to, zda křtít pokropením, či ponořením, mohu dotyčného nenávidět, jen pokud je téma pro nás oba důležité. V tomto kontextu je příznačné, že se masakr stal v restauraci Družba, tedy rusky přátelství. To je pochopitelně náhoda, jistě si ji vrah nevybral podle jména. Ale teď zpětně lze i na této symbolice vidět jistý smysl. Nenávidět lze jen něco, co je mi - jakýmsi způsobem - blízké.
Francie má Coulibalyho, Norové Breivika, Dánové vraha z debaty o svobodě slova, Američané své zbraňové šílence vraždící ve škole - a my máme vraha z Družby. Pozoruhodné je, že se v těchto násilnostech podobáme spíše USA - ani náš vrah nechtěl světu nic moc vzkázat, vyřídit nebo si něco vydobýt. On si chtěl vybít nashromážděnou frustraci - před očima médií, neb média činí věci jaksi skutečnější a důležitější - a u toho vybil i restauraci plnou lidí.
Zkrátka vinit ze zla jakoukoli kategorii je chybné a ošidné. Před nějakou dobou jsem psal, že podle Europolu činí nábožensky motivované útoky pouhá dvě procenta všech útoků v Evropě za posledních deset let. Pokud někoho zajímá, co činí ten zbytek - tak podobné útoky, jako byl ten uhersko­broský. A teď: znamená to snad, že by se člověk měl Uherskému Brodu vyhýbat? Vůbec ne. Mnoho teroru činí zcela sekulární teroristé kvůli důvodům ekonomickým, nikoli náboženským. A když si vezmeme, kolik zla napáchala naše evropská civilizace kvůli ekonomice a bohatství v době, kdy byla koloniální supervelmocí, možná nám kategorie ekonomické sebelásky vyjde stejně nebezpečná jako nenávist vůči někomu, kdo je sice v devadesáti devíti procentech stejný, ale v něčem malém, důležitém je jiný. A právě takové kategorizace podle pravítka měly v dějinách za následek mnoho zrůdnějších vražd za bílého dne, za potlesku přihlížejících a pochval politiků i médií.
psáno pro HN