Západní strach

31. 08. 2015 | 18:47
Přečteno 13364 krát
Bojíme se vlivu Číny, bojíme se Islámského státu, bojíme se Ruska, bojíme se nárůstu vlastního xenofobního extremismu. Tyto strachy jsou tak časté, že se hodí otázka − proč přesně a čím přesně se cítíme ohroženi? Bojíme se zjevně toho, že nás cosi cizího převálcuje, že nebudeme moci zůstat sami sebou, že nám někdo − nebo něco − vezme naše svobody.


Není to ale také zároveň proto, že se sami − jako západní civilizace − cítíme být jakýmsi způsobem velice slabí, bezbranní? Cítíme se bezbranní, protože máme málo zbraní či slabé zbraně? Potom tedy zbrojme. Ale vzhledem k tomu, že těchto hlasů je v seriózní debatě mizivě, asi zde nebude ležet jádro problému. Nebo se cítíme ohroženi vlastním nerůstem bohatství, tedy "slabostí" ekonomiky? Vždyť jsme jako Evropa − a zcela bezkonkurenčně jako celý Západ − zdaleka nejsilnější ekonomikou, jakou tato planeta zná a jakou kdy znala. Co na tom, že občas zakolísá? Kolísá přece − jak vidíme − i v Číně a Rusku. A i kdybychom jako Západ neustále rostli, Čína či Indie by časem přesto rostly rychleji a strach by zůstal.

Nebo jim nechceme dopřát ekonomický blahobyt, protože jej chceme nespravedlivě jen pro sebe podle klíče, ať chudí zůstanou chudými a my bohatší budeme ještě bohatšími? Je to do jisté míry paradoxní − máme výčitky z chudého světa a že s tím nic moc neděláme, ale v momentě, kdy se chudý svět dostává na nohy, chytneme zase strach, že nás umlátí čepicemi.

Obávám se, že jádro našeho strachu pramení z podstaty demokracie samotné, nikoliv z vojenské či ekonomické slabosti. Že se demokratický svět bojí světa nedemokratického. Nebo ještě jinak − že se nerozhodný, diskutující svět bojí světa rozhodného a nediskutujícího. Nepramení náš strach spíše z naší nejednoty, že se na důležitých věcech nedokážeme shodnout, a pokud, tak jen velice pracně a zdlouhavě? Nepramení náš strach spíše z toho, že nemáme vyšší cíle, na kterých bychom se shodli, které by usnadnily naše rozhodování a za které bychom v případě nutnosti obětovali hodnoty nižší?

Nedemokratické společnosti jsou určitě rozhodnější než společnosti, které se každé čtyři roky dotazují všech svých plnoletých obyvatel, zda nechtějí jinou vládu. V demokracii jsme cíleně vedeni ke kritickému myšlení. A kritické myšlení je zejména, inu, kritické. Na rozdíl od společností nedemokratických jsme od mladého věku vychováni téměř k instinktivní podezřívavosti vůči politikům, novinám, víře, ideologii, sobě. Ve vědě i filozofii je princip zpochybňování přímo návodem k tomu, jak objevovat nové. Toto kritické myšlení nás bohatě odměnilo a dalo nám bohatství a koneckonců osobní bezpečí, které je z historického i geografického pohledu na naši planetu zcela snové a s ničím jiným nesrovnatelné. Zároveň nás ovšem učinilo velice kritickými − zejména vůči nám samotným. Rozhádanost politiků, která mnohým tak velice vadí, je dost možná jen odrazem rozhádanosti celé společnosti. Jen v politice je tato rozhádanost lépe vidět. Pokud jako společnost pořádně nevíme, kam jít, včetně našich myšlenkových elit, nesmíme se divit, že to nebudou vědět ani politici. U nás je tato přiznaná absence vize (a proto také takové vítězství ve volbách) dobře vidět u ANO. Nicméně ani mimo naše hranice se to nehemží politiky, kteří by měli jakousi dlouhodobou strategii, vizi, filozofii nebo směr. Snad jedinou političkou, která jakousi celoevropskou vizi má, je Angela Merkelová a i ta o sobě říká, že je neidealistickou pragmatičkou. Jiní o ní říkají, že její vize končí s překonáním krize. Nikdo jiný si ale dlouhodobější úvahu za úkol nedal.

Zda tato absence vize a přešlapování na místě jsou dané tím, že jsme si drtivou většinu západních konzumních snů splnili a neumíme snít nové, nebo tím, že jsme příliš kritičtí a nejsme se schopni efektně domluvit, nechávám na posouzení čtenářově. Možná bychom občas měli být i trošku kritičtí vůči kritickému myšlení samotnému. Náš systém, přes veškeré své slabiny, je tím nejsilnějším a nejsvobodnějším, co lidstvo v dějinách vymyslelo. Měli bychom tu být na pomoc druhým, nikoliv se jich bát.

Psáno pro HN

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy