Předevčírem meteorologové předvídali, že bude ve středu sněžit. A včera na okna opravdu ťukal pomrzlý déšť. Každý meteorolog vám ale řekne, že předpovědi na dobu delší než pár dnů nejsou víc než odhadem. A občas nevyjdou ani ty krátkodobé.

Ekonomové na tom nejsou o niclépe. A možná Jan Macháček není daleko od pravdy, když žádá, aby se veřejnosti omluvili za to, že nedokázali předpovědět krizi.

Svět bez tajemství

V obecné hladině je třeba se omluvit a to zejména za to, že jsme budili dojem, jako bychom dokázali předvídat budoucnost. Odhady byly úplně jiné, než následná realita. Pokud se ekonomie pasovala na vědu, která má co činit s prorokováním budoucnosti, je dobře, že dostala takovou lekci.

Dost dobře dokážeme předvídat předvídatelné, jak by ne, ale nikoli zlomové, natož nepředvídatelné události. I matematika dokáže derivovat jen hladké funkce, pokud funkce není hladká, nelze v bodě byť mírného zlomu derivovat vůbec.

Předvídat nepředvídatelné je protimluv. Nikdy toho nebudeme schopni, a to z definice, protože nepředvídatelné je prostě nepředvídatelné. Navíc kdyby se o krizi předem přesně vědělo, vůbec by nenastala, jak zdůraznil filozof André Glucksman v pondělí na Foru 2000. A já přidávám otázku, zda bychom si přáli žít ve světě, který je dokonale předvídatelný a dokonale matematizovatelný a skvěle modelovatelný.

Chceme svět bez tajemství, překvapení, svět bez nejistoty? Celé podnikání, a vůbec bytí na světě, je přece nakládáním s nejistotou. Každý vynález je nečekaný, každé zklamání zklamáním.

Osobně jsem nikdy v jednoduchou nebo složitou matematickou modelovatelnost světa nevěřil, ač si matematiky vážím a bavila mne. Pozdější praxe, třeba na ministerstvu financí, mne v tom jen utvrdila. Matematika může být jen více či méně užitečnou abstrakcí. Modely prostě pořád zůstanou modely, ničím víc nikdy nebudou. To proto, že realitu jednoduše nelze dost hodnověrně simulovat. Naštěstí, chtělo by se říct.

Budoucnost dnes!

Vidět budoucnost uměl například Master Yoda z Hvězdných válek a i ten přiznával, že je "difficult to see the future is". Dokázala to i vědma z Matrixu nebo tři prorokyně z filmu Minority Report. Uměli to i proroci ze Starého zákona. Ale ani ti všichni to neuměli nikdy dokonale.

Mezi teology se už po staletí ohnivě diskutuje, zda budoucnost vůbec zná a může znát sám Bůh. Kdyby někdo hodnověrně předpovídal útoky z 11. září 2001, nikdy by k nim nedošlo, jak podotýká autor knihy Černá labuť Nassim Taleb. Byla by z toho dnes jen nějaká úřednická regulace cosi zakazující, na kterou by všichni nadávali jako na zbytečnou. Paradoxně tedy účinná opatření málokdy dojdou uznání, neb si nikdo nedokáže dostatečně barvitě představit, čemu přesně vlastně dokázala zabránit.

Po sociologii se předvídání budoucnosti nechce (kdo tušil úpadek Sládkových republikánů a nedávné opětné zviditelnění extremismu?). Po politologii nikdo nechce, aby předvídala nálady politiků (kdo tušil český vývoj ratifikace Lisabonské smlouvy, jarní pád vlády nebo současnou politickou krizi?) Jen po ekonomech se neustále chtějí odhady vývoje budoucnosti. Naše chyba byla, že jsme je poskytovali příliš sebevědomě. Jen si představte, kolik mozků a miliard se asi věnuje na odhad vývoje cen ropy. Dodnes nevíme a vědět nikdy nebudeme.

Je třeba se jednoznačně omluvit za to, že jsme více nezdůrazňovali, že budoucnost nemáme na dlani ani v modelu. Lidé jsou svobodní, toť přece základní víra ekonomie. A tedy těžko předvídatelní.

A na závěr otázka do pranice, jejíž budoucí výsledek neznám: Měli by se ekonomové stáhnout a přestat předpovídat?

Psáno pro HN