Minulý týden přinesl dvě významné události. Česko navštívila ekonomka McCloská, která přednášela na VŠE a pro ČNB a zesnul Micheal Miskovsky - Američan, který v Čechách odvedl velikou práci na poli etiky a ekonomie.

Vzpomínám si, jak jsme kdysi hltali články McCloské na téma rétorika ekonomie. Patřila k lidem, kteří poukazovali na mezery ve vědecké ekonomii, přemýšlela o ekonomické filozofii a etice a dokonce kritizovala statistické a tedy i ekonometrické modely. Název její přednášky na VŠE zněl výmluvně: Statistická signifikace je horší než jen zbytečná. Stejně tak jako její učitel Milton Friedman je obhájkyní kapitalismu, ale upozorňuje na jeho kontext, podmínky a nedostatky.

Mike Miskovsky byl jedním z doyenů etiky v podnikání. Spolu s profesory Mlčochem a Mejstříkem založili The Leadership Forum, které bylo reakcí na prosbu z dávného proslovu Václava Havla na půdě Georgetownské univerzity krátce poté, co se stal prezidentem. V tomto proslovu Václav Havel připomínal, že tržní kapitalismus není jen souborem zákonů a principů, ale že ke své funkční existenci potřebuje také podnikatelskou etiku.

Dvacet, deset, pět

Mezitím se hodně událo. Etika a korupce přestaly být u nás přehlíženými tématy a trh už dávno nemá ambici být bez přívlastků. Korupční skandál kolem firmy Enron připomněl, jak závažné dopady může mít nepoctivé jednání na celou společnost - a že vůči něčemu takovému není odolná ani relativně konzervativní Amerika, natož čerstvě postkomunistické Česko.

Dnes máme dvacet let od revoluce, slavíme pátý rok členství v unii a společná měna euro slaví narozeniny desáté. Všechny tyto projekty byly relativně úspěšné a euro proplulo finanční krizí nepoškozené. Což je na tak mladou měnu hotový zázrak. Euro přežilo největší zkoušku ohněm, o které je snad možné uvažovat a eurozóna proplouvá krizí s menšími propady HDP, než činí průměr sedmadvacítky.

V ekonomii máme tedy témata nová, která se budou měnit každým rokem, a také téma etiky, které zůstane stálicí. Etika také patří k vůbec nejstarším filozofickým či religionistickým tématům. V některých ohledech lidstvo učinilo velký pokrok, v jiných se jaksi stále točíme v kruhu a stále nakousáváme obdobná témata, ke kterým se vracíme.

My se k nim ovšem vracet musíme (stejně jako každý den musíme několikrát jíst) a nesmíme je opouštět. Sami víme, čeho byla věda schopna bez korektivu morálky. Továren na smrt a "vědeckého" (v té době se to tak mělo jevit a jevilo) zdůvodňování méněcennosti některých ras, které vedlo k cílené genocidě uprostřed "vzdělané" Evropy.

Immanuel Kant kdysi shrnul roli poznání a úkol filozofie na tři základní okruhy, kterých se víceméně drží učebnice dodnes: Co smím vědět, co mám činit a v co mohou doufat. Přestože se dle mého soudu tato tři témata dotýkají všech oblastí lidského jednání a jsou nerozdělitelně propojená, prvnímu se věnuje věda a teorie poznání, druhému etika a třetímu filozofie náboženství.

Pilou na vlastní větev

Je to trošku škoda, ale z komplexity dnešního zkoumání je asi pochopitelné, že se tyto tři oblasti rozdělily. Problém ovšem představuje fakt, že se znepřátelily. Ekonom často nechce slyšet o vměšování morální filozofie do ekonomie, vědci neradi připouštějí, že i oni věří axiomům, které se často chovají jako artikly víry.

Právě na tuto roli náboženství v ekonomii upozorňuje třeba McCloská. Mike Miskovsky se snažil podnikání doplnit o etiku a považoval ji za její nedílnou součást. Za součást, která ovšem bývá zanedbávána a na jejíž účet jsme občas sami sobě černými pasažéry a podřezáváme si tím větev, na kterém tržní mechanismus stojí.

Psáno pro HN