A už to zase jedeee! Třikrát hurá: ten šíleně hrubý domácí produkt jemně vzrostl, kvartálně o 0,8 %. Zase bude lépe, mámo, zase bude lépe, táto! Celé je to ale nesmysl. Přátelé ekonomové, řekněte mi, jak by vypadal růst bez deficitního anabolika? Náš slovutný HDP by se zřejmě propadal dvojciferným tempem. Stejně jako ten americký "růst", ten by ale zřejmě dosahoval propadu až kolem 20 procent HDP. Je to takové HaHaDP.

O HDP nemá smysl mluvit

Debata o růstu HDP je tedy nesmyslná. A tentokrát nikoli z filozofických nebo metodologických důvodů, ale z čistě technických a ekonomických. Jaký smysl má statistika HDP za situace násobně vyššího deficitu v jeho pozadí? Pro neekonomy: HDP se dá ovlivňovat pomocí dluhu. Pokud chcete vysoký růst v daném roce, to není žádná věda, prostě do ekonomiky napumpujte peníze. Jaký smysl má ale měřit růst, pokud jsem si na něj půjčil? Jinými slovy, deficit a růst jsou závislé proměnné, spojené nádoby. Růst, který všude kolem vidíme, je umělohmotný růst. V tomto slova smyslu to není růst díky ekonomice, ale díky státu. Navrhuji změnu terminologie: HDP je totiž nyní Hrubý Dluhový Produkt.

Blázni a cestování časem

Příklad: pokud si půjčím 10 procent mého příjmu, asi jen opravdový blázen bude tvrdit, že jsem daný měsíc o 10 procent bohatší nebo přesněji: produktivnější. Nejsem ani o korunu. Ale opticky můj příjem skutečně vzrostl, mohu (díky půjčce!) utrácet o 10 procent více.

Peníze jsou forma energie. Kam je dáte, zasadíte, tam se něco děje. Peníze se mohou přelévat horizontálně, tedy geograficky - z místa na místo. Rychlost a volnost tohoto pohybu se stala průvodním jevem (nebo tahounem?) globalizace. Peníze se ale mohou (na rozdíl od lidí) pohybovat i v čase. Cestování časem jim umožňuje jejich základní charakteristika: protože se jedná o abstraktní konstrukt, nejsou vázány hmotou, prostorem ani časem. Stačí slovo, třeba psaný nebo i verbální slib "rozjeďte to, zaplatím to", a v Dubaji se mohou začít stavět megalomanské mrakodrapy.

Pochopitelně, bankovky a mince časem cestovat nemohou, ale to jsou jen symboly, zhmotnění, ztělesnění či inkarnace maličké části této energie. Díky této vlastnosti peněz můžeme energeticky tunelovat budoucnost ve prospěch současnosti. Dluh dokáže přesouvat energii z budoucnosti do současnosti.

Podobnost peněz a alkoholu

Alkohol má totiž také tu zvláštní moc. Nedokáže zvýšit celkovou náladu nebo energii dotyčného, ale dokáže ji přesunout z následujícího dne. Jinými slovy "energetická hodnota" víkendu je konstantní, jen se jí kus přesunul z budoucna (sobotního rána) do současnosti (pátku večera). Alkohol vyluxuje, stejně jako peněžní dluh, energii ze sobotního rána a přesune ji, investuje ji do pátečního večera. A máme najednou tolik energie, že se až začínáme chovat jinak, mimo naši normu. Jsme troufalejší, více spotřebováváme a šíleně se bavíme. Peníze mají mnohem delší dosah než víkend.

Pozor, šampáňo má bubliny!

Mluví se, byť nesměle, o otvírání lahví sektu. Pomalu ale s tím opojným nápojem plným bublin (spekulativních, dluhových, finančních?), který stoupá do hlavy! Víte, kdy opravdu skončí krize? Až zaplatíme dluhy, kterými jsme ji překryli.

Ale ještěže tu máme Dubaj a Řecko, aby nám připomněly, že se to taky klidně nemusí povést a jak blízko je strašák krize. To jsme přece jen tak trochu věštili, že ten příští problém přijde ze strany předlužených států. Domečku z karet, vzrostl jsi o 0,8 procenta!

Psáno pro HN