Sen nikdy nespí aneb Bajaja v nás

20. 03. 2010 | 12:16
Přečteno 4489 krát
Ve filmu Watchmen se objevuje scéna jako vystřižená z urbanistického armagedonu - ulice hoří, lidé umírají na barikádách. Jeden z hlavních hrdinů filmu se zeptá svého druha, který drží revolver v ruce a střílí po lidech: "Co se to jen stalo s naším americkým snem?" A druhý hrdina, ten s revolverem, odpoví: "Splnil se nám." Pokud se vám splní, co chcete, a vy s tím nejste stále spokojen a máte tendenci něco dalšího chtít, je dost pravděpodobné, že věci mohou dojít až do podoby výše zmíněné scény.

V roce 1957 napsal americký ekonom John Galbraightknihu Bohatá společnost, v níž přirovnával snahu neustále růst k běhání myši v kole. Od toho roku reálné americké HDP dále rostlo a dnes je o 87 % vyšší. Pokud byla společnost v roce 1957 považována za bohatou, za co ji budeme považovat teď, za arcibohatou? Splnil se už americký sen? A v co se promění?

Ale zpět ke snu. "Sny k tobě hovoří, sny s tebou chodí," šeptá se (v tomto případě výhružně) ve známem Lynchově filmu Modrý samet. Naše sny jsou stále s námi - a ovlivňují nás víc, než si myslíme. Nejen ve snu, ale i přes den. Přejeme-li si sen o pokroku a věříme-li v imperativ neustálého zvyšování životního standardu, pak je to právě tento sem, který nás nutí každé pondělí vstávat z postele a pracovat na věcech, jež nás nebaví, nenacházíme v nich naplnění a smysl, anebo se nám vysloveně příčí. Takovéto představy nám pak vytvoří vězení, které nevidíme, necítíme, ale které nás přesto ovládá, ať spíme, či bdíme.

Slovinský filosof a psycholog Slavoj Žižek v tomto kontextu upozorňuje, že jsme si kdysi říkávali, že slabší povahy, které nedokážou unést realitu, utíkají do snu. Dnes bychom mohli spíše říci, že lidé, kteří nedokážou zvládnout své sny, utíkají do reality, kde mají alespoň zdánlivý pocit, že mají věci pod kontrolou.

Takový sen nás však ovlivňuje i v jiném smyslu. Když se pozorně zaposloucháte do svých hlubších motivů, dost možná zjistíte, že mnoho našeho jednání není ani tak racionální, jako je následováním jakéhosi vysněného hrdiny, jakéhosi Bajaji v nás. Prostě se vžíváme do rolí a skládáme si různé hrdiny pro různé role. Občas chceme být dobrodružným Aragornem, a tak se vydáme do lesa, občas zase svůdným boháčem, tudíž vyrazíme na večeři se svíčkami. Kde se tito Bajajové berou a kdy který z nich mluví, je velkým tajemstvím. Některé hrdiny jsme si vzali z pohádek našich babiček, další z jiných příběhotvorných médií - filmů, knih, reklam. Tato média (!) nicméně bezděky převyprávějí staletí a možná tisíciletí staré archetypy hrdiny a předávají je dál, zmodernizované a přizpůsobené.

Tyto sny nás ženou, animují kupředu. Je to ta iracionální složka naší duše, o níž píše ke konci Etiky Nichomachovy Aristoteles: "V duši jedna složka jest nerozumná, druhá rozumná...zdá se totiž, že tato (nerozumná) složka a tato mohutnost jest činná zvláště ve spánku..." O něčem podobném pojednává i Maynard Keynes: "Velký podíl našeho konání závisí na jakémsi spontánním optimismu spíše než na jakýchsi matematicky vážených propočtech. S nejvyšší pravděpodobností naše rozhodnutí k činu ...můžeme přisoudit skutečně jen působení animal spirits - spontánnímu nutkání k činu spíše než k nečinu." Je to snad něco podobného, co chtěl říci Pascal, když napsal, že "srdce má své důvody, kterým rozum nerozumí".

Problém spočívá v tom, že tento sen, tu animující, zvířecí složku v nás musíme něčím živit. Na našich snech, na našich touhách, nebo chcete-li poptávce, toho totiž moc daného nebo přirozeného není.

Musí nám být řečeno, co máme chtít, po čem máme toužit, co máme poptávat, jak říká Žižek. Musíme vidět obrázek Karibiku nebo o něm slyšet příběh, než po něm začněme bezbřeze toužit. Podle těchto snových obrazů, příběhů a hrdinů se pak chováme, po nich toužíme, určují nám vektor života. Kdysi se točily filmy tak, aby byly "jako ze života", dnes se snažíme žít své životy tak, aby to bylo "jako z filmu". Sen prostě nikdy nespí.

Psáno pro HN

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Olga napsal(a):

Bajajové v nás. Škoda, že nemáme toho mluvícího koníčka, který by nás dokázal usměrnit.
20. 03. 2010 | 13:40

David Šmahel napsal(a):

Vaše myšlenky a "Bajaja v nás" mi připomínají analytickou psychologii C.G.Junga - Bajaja a Aragorn v nás jako dřímající archetypy, které jsou motorem našich životů. Archetyp je hnací silou a motorem, která má schopnost jak tvořit, tak ničit, záleží na kontextu a typu pohonu (viz nekonečný rozvoj versus např. fašismus). Kde se archetyp bere? Chápu ho jako strukturu mozku vybudovanou za celé generace národa (na složitější povídání).
Co mi na tom přijde zajímavé, je Vaše myšlenka, že nám někdo musí říct, co chceme. De facto jde o postrčení archetypu určitým směrem, jeho "nasednutí" do nějaké struktury, kterou nám někdo předloží (alias třeba zmíněný sen Karibiku). Nicméně kdo teď většinou vytváří tu strukturu? Trh ve spolupráci s médii? De facto firmy nám nabízí až vnoukají naše sny, nicméně jejich motivace není pozitivním směrem posunout náš archetyp (kostrbatě řečeno), nýbrž na nás vydělat. Ptám se tedy - je trh tím nejvhodnějším podbízečem snů? Naštěstí naše sny nejsou tvořeny jenom médii, ale i kulturou, četbou, vztahy atd... nicméně média utváří značnou část a u někoho to může být více a u jiného méně... (tak teď jsem se ztratil na cestě svých myšlenek a v tomto malém okně se v tom nezorientuji). Díky za zajímavý článek spojující psychologii a myšlenky ekonomie.
20. 03. 2010 | 13:44

Elena napsal(a):

Sedlaček,

všetko čo sa s nami deje je prírodzene v realite aj vo snoch, ja mam realitzu vetšinou takú ako si vysnievam, proste je to tak, obchadzam všetko to čo si neželam za realitu a sen realizujem, takže neprestajne žijem realistickím snom, to je ten moj večný optimizmus, moje sni aj hory aj dialky a nečas prekonavaju , stavaju sa realitou, vetčinou čo si zaumenim to aj dosahnem, sni mi veľmi pomahaju na ceste ku ich realizacie, tak neviem ako vi všetci, ale ja som moc rada že príroda nam dala možnosť snivať,

nebyť veľkemu snu a knižke 20 mil pod vodou, dnes nemame ponorky, ani lietadla, ani Počitače , proste sen a jeho realizacia je to ľudský pokrok( v tom lepšom prípade)
byvavaju aj zle ludské predstavy , nie sny ale moc relistické ľudia sú nudne, agresyvne, večne nespokojne a tak, nemam ich rada,

pre mna nexzistuje slovo nedasa, to nie možne, a tak, pre mna exzistuje slovo ako na to, ako to dosiahnuť, hadam ten rozdiel je badateľný
20. 03. 2010 | 14:37

Elena napsal(a):

ktorý relista by tomu uveril?

sedim s šefom na večere v kievskom bare,po vystave pozieram si neprijate hovori , volal mi dva krat BO, moj kamarat s Aktualne.cz, šef mi hovori zavolaj mu naspeť, preto že som nestihla dvihnuť jeho telefonat, mala som mobil v kabelke, pokial som ho vyhrabala, odzvonilo, tak som mu zavolala naspeť na Floridu, a hovorim, BO ja som v Kieve, volam ti s Kieva, kto z vas by to urobil? žiadný realista by to neurobil, preratal by hned čo by ho to stalo, ten telefonat , ale pre takých ako ja , to je ten realizovaný sen, pozname sa s BO s Atlasu a Aktualne, pišeme si sem tam, sme kamarati, nikdy sme sa nevideli, kto z vas by to urobil asi malo kto, pre takých blaznov ako ja a BO , jeto take malé šťastičko, aj ked som bola unavena , celý deň na nohach, ale hned som sa rozžiarila usmevom, spokojnosťou, racionalizm , to nie pre mna
20. 03. 2010 | 15:17

Elena napsal(a):

ste pre niekoho tak doležite a želanne , že by pricestoval za vami len na par hodin aby vas videl a zase cestoval 12 hodin vlakom späť, ale mne sa to stalo

nasadli moje kamuški v Odesse na večerný vlak za 12 hodin rano boli v Kieve, ja som ich čakala už na vystave , stretli sme sa , ale nemohla som odisť z vystavy oni to chapali, šli do mesta , tulali sa po Kievu do 16 hodine, vratili sa ny vystavysko, šli sme na večeru , boli sme spolu do 22 hodine, potom oni šli zase na večerný vlak domoj do Odessy, boli sme neuveriťeľne šťastne, videli sme sa , pricestovali za mnou do Kieva z odessy na par hodin aby sme sa uvideli, kto by to z vas urobil? malo kto, hned by každý povedal, šak musym druhý deň do práce ano aj oni, museli rano z vlaku do práce, ale nedbali na prekažky, ťažkosťi, dôležitý je sen, želanie, a urobiť niečo pre to, tak nikdy v živote sa nedozviete, ako by to bolo ak by ste pre svoj sen a tužbu niečo urobili

pišem dosť zle , lebo tyždeň som šprechala len v ruštine, tak pardon
20. 03. 2010 | 15:28

Olga napsal(a):

Proč musí HDP stále růst? Proč nám nestačí mít všeho dostatek? Čí výmysl to je? Ekonomů? Výrobců? Nebo?
20. 03. 2010 | 18:20

Kritik napsal(a):

Pěkný článek.
Trochu připomíná filosofii Martina Bubera (viz knížečka "Já a Ty"), který píše, že duch není součástí našeho hmotného těla, nýbrž tělo je součástí ducha. Něco jako hmotné tělo uvnitř okolního vzduchu, kde však tento vzduch je tvořen naším duchem. Tělo tedy vykonává to, co je požadavkem ducha, neboli koná to, co je v naší mysli.

Jelikož média a přehršel manipulátorů kolem nás ovlivňují ducha mnohých lidí, stává se to, co píše autor v článku: Takto ovlivnění lidé žijí ve vnucené pseudorealitě a když přijdou do skutečné reality, snaží se jí přetvořit podle zdeformovaných představ svého pokrouceného ducha.
20. 03. 2010 | 19:09

yara ze země krys napsal(a):

Olze:
Jedna z příčin nutného a neustálého růstu HDP je inflace cen zboží a služeb. Kdyby např. byla deflace, ceny by klesaly a klesaly by zisky výrobců a ti by museli po nutném snižování výrobních nákladů začít propouštět zaměstnance. Na trhu by se snižovala kupní síla obyvatelstva a došlo by ke spirále smrti a kolapsu celé ekonomiky. Udržet inflaci na nule je také témeř nemožné, ideální je mírná inflace, tím vzniká ovšem neustálé zvyšování objemu peněz (agregáty M). Neustálé zvyšování HDP má také na svědomí úroková sazba bank. Firmy si půjčí peníze a musí vydělat a odevzdat také o něco více bankám. Dalším faktorem je neustále se zvětšující počet obyvatelsta na světě. V zemích EU sice klesá počet lidí jako celku, ale zvyšuje se počet lidí, kterým se musí vyplácet důchody. To lze jen zajistit silnější ekonomikou a také zvyšujícím se HDP příslušného státu. Jsou tu ještě další faktory.
20. 03. 2010 | 23:30

Olga napsal(a):

yara
Vím, že je to přesně tak jak popisujete. Ale je to špatně. Chyba bude v tom, že se příliš moc učíme a málo přemýšlíme. Já nepovažuji za prvořadé mít práci, ale mít se. Pěkný den.
21. 03. 2010 | 06:48

vlk napsal(a):

Ani s tímhle blogem nemohu souhlasit.
Tedy pokud za jeho jádro budu pokládat tenhle odstavec:
Ale zpět ke snu. "Sny k tobě hovoří, sny s tebou chodí," šeptá se (v tomto případě výhružně) ve známem Lynchově filmu Modrý samet. Naše sny jsou stále s námi - a ovlivňují nás víc, než si myslíme. Nejen ve snu, ale i přes den. Přejeme-li si sen o pokroku a věříme-li v imperativ neustálého zvyšování životního standardu, pak je to právě tento sem, který nás nutí každé pondělí vstávat z postele a pracovat na věcech, jež nás nebaví, nenacházíme v nich naplnění a smysl, anebo se nám vysloveně příčí. Takovéto představy nám pak vytvoří vězení, které nevidíme, necítíme, ale které nás přesto ovládá, ať spíme, či bdíme.

Víte pane Sedláčku, vy jste si nepoložil, pro mne zásadní otázku- koli¨k lidí má možnost eventuálně nevěřit a odvrhnout nutnost víry ve stálé zvyšování životního standardu? A kolik prostě do toho kola musí, protože jim nic jiného nezbývá , protože už příští měsíc by nedkázalo zzaplatit svoje účty?

těch prvních nebud e víc než nějakých 15%. prostě těch, co si mohou říci - mám dost , jsem zajištěný a budu dál v životě už dělat jen to, co mne baví / a spoustu z nich ovšem bva jejich prác e a neustálé zvyšovánní osobní výkonnosti ,-))/.
Ostatní jsou postaveni před nutnost - v pondělí vstaneš a půjdeš rbotit a mozek a s vé sny necháš doma. A to jsou ještě ti šťatsnější. Momentálně u nás běhá jistě půl milionu těch, kteří v pondělí kam vstávat nemají. A rádi by..

Vy si kladete otázku , kam vedou ti, co mají s vobodnou volbu ty ostatní. Ti ostatní ale žijí své normální sny. Asi nikoliv Karibiky, ale slušné bydlení, vzdělání pro d ěti, dostupné zdraví a podobné jednoduché a přízemní věci. Na ktré ovšem, když s e to povede, vstávají každé pondělí po celý zbytek života.
Ne tenhle blog jste napsal pro horních 15%. jakkoli v něm máte pravdu.
21. 03. 2010 | 07:33

Xman napsal(a):

Ocenujem autorove myslienky o splneni americkeho sna - s pistolami v rukach. Ono to je naozaj tak, turbokapitalisticke riesenia nakoniec vzdy vedu k tomu, ze silnejsi vyhrava a posledny zostava. Kto sa vie prestrielat, ten vitazi. Toto je v nasich podmienkach politika pravice, ci uz je to Dzurinda, alebo Topolanek. Nakoniec, ale prehraju vsetci - pretoze cim viac je proletariat chyteny pod krkom, tym mensie ma zabrany prestrielat sa k uniku zo zufalstva. Novy Lenin uz mozno niekde rastie, a preto je potrebne radsej volit strany, ktore tlmia spolocenske napatie - a to je jednoznacne lavica. Myslim, ze prave toto nam chcel autor blogu povedat.
21. 03. 2010 | 10:27

Xman napsal(a):

Este pripojim link, ktory vypoveda o tom ako funguje americky sen a ako vznika bohatstvo http://www.novinky.cz/zahra...
21. 03. 2010 | 11:29

Jirka H. napsal(a):

yara ze země krys:
Píšete:"Na trhu by se snižovala kupní síla obyvatelstva a došlo by ke spirále smrti a kolapsu celé ekonomiky."

Mýlíte se, je to mýtus. V celkem nedávné historii byla celá desetiletí s mírnou deflací a k žádnému kolapsu ekonomiky nedocházelo.
21. 03. 2010 | 15:34

Tencokida Hnuj napsal(a):

Olga
Ve čtvrtek jsem měl sen.
Že se cestou do hor zastavím na mé oblíbené rybářské baště, sednu si na chvíli k podhorskému jezírku na lavičku a nechám se opít jarním sluncem.
Jezdívám tam už leta, buď jen tak posedět, nebo na krátkou procházku, někdy vytáhnu i vercajk a zkusím štěstí s nějakým tím studenokrevným hladovým tvorečkem s žábrami.
Balzám na duši. Žádný povyk nezvedených harantů a řev jejich tatíků, neb kolem jezírka vládne mocnou rukou japonský skřet jménem Tyzdenejsi vítán. Ďáblík absolutního deficitu zábavy pro bezduché dětské očí a promiskuitní peněženky rodičů zde straší totiž po celou otvírací dobu areálu.
Melomanovo ucho oblaží pouze zvuky přírody - šumění korun stromů, cvrlikání ptáků, zurčení blízkého potoka,občasné šplouchnutí na hladinu zjevící se ryby či bzukot hmyzu. Divákovy oči a hlavu sytí jeviště okolní přírody tak, že víc už by toho stejně neunesly a i tak jde z tohoto audiovizuálního zážitku hlava kolem. Zážitku takto stále stejného, tuctového a přece vždy jiného a naprosto originálního.
Banální svým významem pro věčnost a beznadějně fatální pro tento prchavý okamžik je ten jedinečný moment zapomenutí svého ega,id, blízké i vzdálené budoucnosti.

V pátek odpoledne jsem se probudil. Potok, který teče kolem jezírka je za peníze EU zregulován (nikdy nikoho nevytopil), místo vzrostlých stromů - pamětníků - neutěšený pohled na několik pařezů, na zbylých stromech instalována děsivá obluda(prý lanovka či průlezky pro děti ?!!) ve stylu Disney Landu.
Modrožlutězelený chrchl na tváři nevinné dívčiny má přilákat zazobané výletníky, aby si na ni ukájeli své perverzní memy, vtlučené jim do makovic marketingovými odborníky z reklam. Kvůli instalaci dalších atrakcí se již zaváží další stavební materiál.
Prý též za peníze z EU.

Jaro tak není jen časem, kdy se příroda probouzí ze svého dlouhého snu, aby znovu ožila ve svých barvách, vůních a zvucích, ale představuje takto někde a někdy i smutnou ouverturu zániku přírody.

Nedaleko od výše popisovaného místa je obecní cesta, ohrožená sesuvem půdy. Její oprava ale musí počkat, nejsou peníze. Místní usedlíci tak musí jezdit asi 10 km objížďkou. Ale už si zvykli. Jenže stále více a častěji je slyšet hlasy, které reptají proti našemu členství v EU. Že se za jedny peníze ničí příroda a stavějí se nesmyslné projekty a na obyčejnou opravu cesty, která tu je od nepaměti, kačky ani eura nejsou.
Tak jsem si řekl, že by bylo dobré, kdyby mezi ně zajel někdo , kdo má na starosti EU fondy a vysvětlil jim, jak se věci ve skutečnosti mají. Vždyť oni sami (většina nemá internet ani vyšší vzdělání) ty složité synergie EU fondů takto sami nepochopí nikdy.

Pražáci - neznáte někoho takového ?

Mějte se. Hezký zbytek víkendu.
A najděte si svou jarní chvilku i Vy.
Nemusíte se dlouze, složitě a namáhavě pídit po tom, zda je skutečně nezbytně nutné, aby když něco vzniká, muselo něco jiného nevyhnutelně zaniknout.

Zkuste se třeba jen tak zamyslet nad smyslem té Vaší práce.

P.S. Už víte, paní Olgo, proč je třeba neustále zvyšovat HDP ?
To aby na rybářskou baštu do Kružberku přijelo v tomto roce více lidí a náhodou se tam nenudili.
Já jim ale ten HDP v Kružberku každoročně budu sabotovat.
21. 03. 2010 | 18:27

yara ze země krys napsal(a):

Jiříku H, nechci se s Vámi přít, ale zajímalo by mě, ve kterém státě a kdy a jak dlouho tam byla mírná deflace. Pokud mají některé státy možnost zbavovat se přebytečného zboží vývozem vně mimo své území i za dumpingové ceny, je možné, že nějaký čas mohou ceny zboží u nich doma být stabilizované nebo dokonce i mírně klesat. To je také jedna z příčin zájmu vyspělých zemí o rozšíření EU. Pokud ovšem začnou ceny dlouhodobě klesat, je na problém zaděláno a nechtějte mi tvrdit, že výrobci zboží jsou samaritáni
a nebudou když vyčerpají všechny možnosti, propouštět zaměstance.
Samozřejmě v globálně propojené ekonomice je všechno trochu zastřenější a složitější, ale nakonec jsme viděli jak problémy s hypotékami v USA zahýbaly s celým světem.
21. 03. 2010 | 19:28

Jirka H. napsal(a):

yara ze země krys:
Stačí, když vám to napíši zítra? Nechci to odfláknout, ale dnes mám ještě hodně práce.
21. 03. 2010 | 21:40

baseball napsal(a):

Vrtule letadla má jednu unikátní vlastnost:zatím se nikomu nikdy nepodařilo jednoduše jí připsat koeficient,který by něco o ní vypovídal.O účinnosti,tahu motoru letadla.Asi díky tomu letadla neztratila smysl,je z nich i užitek,i když jsou i krásná.Ano,proč zvídavý inženýr vždy jednal stejně ?:natáhl pružinu a hned řekl:to musí být něčemu úměrné:nechť se to něco nazývá silou.Hookův zákon.Jeden z prvních.
Tak koeficient NH zvaný HDP také je něco podobného jako Hookův zákon,ale bere v úvahu něco více složek.Ale může existovat i koeficient k čistě myšlené pružině? Může.Protože definice již byla jednou vytvořena na skutečné pružině.Permanentní vlastností duševně nemocných teologů (Bolognská universita založena 1246) je představovat si rovnocenně se skutečností cokoliv neexistujícího "jakoby" to existovalo.Nikoho dnešek právě tím samým neudivuje.Přehlídek vrcholné trapnosti bylo v dějinách bezpočet,není to absolutně žádné NOVUM a překvapení pro nikoho.Překvapením je krtek,který nebyl odnesen lopatou Zahradníkovou a ještě vyhrabal něco krtinců,které mohou být pro druhé i přínosné.Jiná překvapení neznáme.Jsou vzácná.Ale nazývat je genialitou kvůli kolem běžné tolerované,někdy i mimořádně dobře odměňované finančně duševní nemoci mi nepřipadá "úměrné" smyslu té činnosti krtka,jejímu významu.I když je záslužná.
22. 03. 2010 | 05:26

baseball napsal(a):

Ale i můj komentář předchozí obsahuje "hookovinu" ve slovu "duševně nemocný".To je totéž jako Hookovo "něco",čemu musí být roztažení pružiny úměrné.Vzniklo to definičně-nálepkově.Víc než jsem že jsem "nazval" to neobsahuje.Protože sám pojem "duševní nemoc" je poloviční nesmysl,ještě o něco větší než inženýrova Hookovština.Protože už kdosi chytřejší než mnozí jiní psal,že "člověk je vztah,souhrn společenských vztahů".Psychiatr,který je veden"substanciální posedlostí" hledá jako praštěný teolog Bologni 1246 úporně a marně sídlo nemoci ve svém pacientu-oběti-v jeho "duši".Mezitím ono "duševně nemocný" je substanciálně neurčené a ležící vztahově mimo "duši".Přítel toho jenž vynikal nad idioty (původce tvrzení "člověk je souhrn společenských vztahů") ale i přes přátelství k němu po pravdě napsal ,že teorie jeho přítele (širší než tento jediný výrok) je určena duševně nemocným,jiní ji nepochopí.V té chvíli ,kdy to napsal se vlastně díval na nemoc svého geniálního přítele substanciálně a přisuzoval jeho duši nemoc a zobecnil to na jeho čtenářskou obec.Ale zároveň tím i mimo to konstatoval,že mimo okruh těchto duševně nemocných se s žádnou vědou v tomto úzkém oboru prakticky nesetkáme nikdy.Že to co jeho přítel psal je de facto věda.Jiná být nemůže.I když jeho přítel potom napsal účetní bilanci jakékoliv firmy do rovnice místo do tabulky "má dáti-dal",opět v tom přítel-komentátor viděl a s ním i další čtenáři vědu,protože věděli,že to platí:je to v každé firmě její účetnictví,ve všech stejné.Ale věda byla v tom triviálním výsledku právem spatřována v tom,že to bylo povýšeno na obecnost.Ale ne takovou duchaprázdnou Aristotel-teologickou:Aristoteles sebral všechny předsudky své doby a za každou cenu v nich chtěl objevit slovní definicí něco hlubšího než v tom lidé vidí.Aniž to jakkoliv změnil.Proto to Aristotelovo časem dvou tisíců let padlo beze zbytku vše do koše.
22. 03. 2010 | 06:09

zdesta napsal(a):

Tenco:To se ti povedlo.Přivedl si mne do stavu nostalgie a pocitu marnosti.Já zase utíkám do lesa. (houby)Sluníčko se dere ven,mírný opar,rosa,pozvolné rozjasnění a oteplení-probouzející se les.Když najdu pěkného praváka,tak je to jako pohlazení.Jsem prostě v jiném světě.Nepotřebuješ tam prachy a nemusíš poslouchat blbé kecy.Ahoj.
22. 03. 2010 | 06:56

Olga napsal(a):

Tencokida hnuj
Mám podobné poznatky. Pocházím z malé vesničky na slovácku. Vesnička byla vždy upravená. Všude krásné záhonky plné květin. Jezdím tam na chalupu k bráchovi. Minulý rok jsem se nestačila divit. U mostku přes potok velká cedule s nápisem: "ZDE UPRAVUJE PARK SKANSKA". Proč? Peníze z EU. Před panelákem kde bydlím nám vyřezali krásné borovice. Ptala jsem se proč? Budou sázet habry, dostali peníze z EU. Ptám se proč? Máme? Nemáme? Bylo by toho na celý román. Pustíme pár bomb na Irák a hned tam jedeme sjednat obchody na dodávky. Všechno mi připadá jako velké divadlo. Utrhnu ti ruku, a ty mi musíš být vděčen že ti ránu pofoukám. Přeji pěkný den
22. 03. 2010 | 07:23

vize napsal(a):

to, že člověk je jak koza na řetězu se ví již dávno.Média a reklama se tváří, že umí ten řetěz o pár článků prodloužit,je to však šalba
22. 03. 2010 | 08:00

brzky napsal(a):

Já zaměňuji Lockovo "co nebylo ve smyslech,v rozumu není" spíše starostí o definice než smysly v dnešní době.Miliony definic po všech vědách a předpisech.Úřad všude.Myslím tedy,že " v definici není víc než co do ní bylo vloženo".To,že se z více definic dají najít nové věci? Tam to chce mít ale i kritéria,kdy nejde o pravdy typu "tautologie".Navíc vidíte,že matematici mají v oblibě zejména případy "trivialit".Ty jim říkají nejvíc.Ne banalit. Matematickou ekonomii,třeba školy z Chicaga si netroufám hodnotit.Ale nešel bych do toho.To bych si raději našel pro definice vhodnější obor.Jestli slovní nebo matematická definice-prašť jako uhoď.Buďto ta"bilance" vzniká přirozeně )jako že exekutor musí sečít m+v+c-lidi-zboží a stroje),chce-li vyčíslit účetní hodnotu konkursní podstaty nebo vzniká jaksi myšleně a tam prostě netuším kdy se nějaký Kun-Taker apod.setkají s realitou a v čem.Pěstovat si sny matematikou-to jsou Freudova slova o sublimaci sexu do vědy.
22. 03. 2010 | 08:58

Jirka H. napsal(a):

yara ze země krys:
Ve Spojených státech mezi lety 1880 a 1896 klesl index velkoobchodních cen o
přibližně 30 %, což představuje průměrný roční pokles o 1,75 %, zatímco reálný důchod vzrostl o asi 85 %, což
je zhruba o 5 % za rok.

14 Friedman, Milton a Schwartz, Anna: A Monetary History of the United States: 1867–1960, Princeton
University Press, 1960, str. 94–95.
22. 03. 2010 | 09:53

berzky napsal(a):

Rozlišujme rovnici a rovnici.Protože,časy kdy třeba ve fyzice byl někdo šťasten (jako dnes v ekonomii)za tak málo,že objevil novou rovnici-je 17.století.Že od té doby,určitě dnes,minimálně tisíc matematiků první třídy denně bojuje jak lvi ukázat,že má všechny "integrály pohybu".Tedy jinými slovy že se opírá se o přirozené sebezáchovné veličiny,nepochybně platí-je realita.Tedy ksždé její řešení je kus reality.Ale jedině boj o tuto realitu a reálnost,platnost rovnice v tomto smyslu dnes matematiky zajímá.Už několik set let neustále.Ty na pomoc fyzice.
22. 03. 2010 | 10:14

yara ze země krys napsal(a):

Jirko H., dík za informaci, ale srovnávat ekonomiku z let v 19. století s ději v ekonomice 21. století se mi nějak nezdá. Navíc USD byl tehdy vázán na zlato, objem peněz v ekonomice byl znám, dnes to FED tají nebo to spíše ani nezná. Rozhodující ale bylo co se tehdy dělo v tehdejší prakticky izolované americké ekonomice (jaké pochody). To by musel objasnit a vysvětlit historik ekonom. No nic necháme to radši povolanějším. Deflace
cen v ekonomice asi nebude to pravé ořechové když si firmy musí
půjčovat v bankách a musí zaplatit k jistině ještě úrok. Když přitom ještě ceny výrobků, které vyrábí klesají, tak myslím, že majitelé mohou tak prohlásit to co každý večer u nás v hospodě hostinský: Pánové dopijem a "pudem"!
22. 03. 2010 | 11:49

Jirka H. napsal(a):

yara ze země krys:
Je řada principů, zákonitostí a objevů, které se neposuzují podle toho, kdy se na ně přišlo. Jistě nikdo nezpochybňuje Newtonovy zákony je proto, kdy je objevil. Podobně to platí i v ekonomice. Navzdory dobovým okolnostem jsou i obecné pricipy a typy jednání, které přinaší nebo naopak nepřináší požadovaný efekt. Jedním z těchto principů je navázání měny na zlatý standard apod.
No a deflační, respektive k neinflačnímu prostředí patří i to, že se nežije na dluh. Já vím, je to těžké si to představit pro současníky, kteří v inflační ekonomice prožili celý život a nic jiného, než život na dluh a neustálé znehodnocování peněz berou za normální stav. Jenže tento "normální" stav nevylučuje fakt, že to tak nutně nemusí být.
22. 03. 2010 | 12:25

Antropolog napsal(a):

Pane Sedláčku,

když řeknete A) dopovězte i B)!

HDP může být klidně vyšší o 87%, pracovní doba v USA se totiž prodloužila, do práce byly masově nasazeny ženy pod záminkou feminizmu.

V roce 1957 si otec rodiny mohl dovolit utáhnout rodinnýho rozpočet ze svého. Dnes na to bez ZADLUŽENÍ (váš reálný růst HDP) nestačí z platu ani oba partneři!

Paralela z běháním hlodavce v kole je trefná.
22. 03. 2010 | 12:43

Antropolog napsal(a):

ad JIRKA H.: Ano, průměrná lidská jednotka má v USA také věk dožití kolem 80 let. Z toho je pracuje jen 45 a to je ekonomicky nepřijatelné... ve zkratce Friedman salónový ekonom.

S vyjímkou Gastarbeiterů se nasazení dnešního G.I.Joe blíží Japonci, neni div, že 60% dospělých Američanů potřebuji psychiatry a propuštění z práce se řeší střelbou...
Proč si nepřečtete něco od Tima Ferrisse?

http://www.fourhourworkweek...
22. 03. 2010 | 12:48

Jirka H. napsal(a):

Antropolog: Tima Ferrisse neznám, díky za tip. Ale jak souvisí zbytek toho co jste napsal s mým příspěvkem, opravdu nechápu...
22. 03. 2010 | 12:56

Antropolog napsal(a):

Jirka H.: Má omluva pokud můj příspěvek vyzněl útočně, to jsem neměl v úmyslu.

Mám alergii na vámi citovaného Friedmana a podobné sálónní ekonomy, kteří mají vždy tu "správnou" odpověď a přitom ignorují, že životní úroveň střední vrstvy v USA už 50 let klesá.

Reálné HDP rychle rostlo do 70. let i v SSSR. Samotné HDP nedokazuje nic.
22. 03. 2010 | 13:02

Jirka H. napsal(a):

Antropolog: To byla jen odpověď pro yara ze země krys a citoval jsem tam zdroj. To je přece korektní, aby si nemyslel, že si ta čísla cucám z prstu...
Jinak omluvu samozřejmě beru a ten Ferriss je zajímavý, dík.
22. 03. 2010 | 13:33

Jirka H. napsal(a):

Antropolog: A s tou kritikou zbožnění HDP zcela souhlasím. Pokud se nemýlí, tak veličina HDP byla zaveden za 2. světové válce v USA, ale tehdy to bylu NHP (národní hrubý produkt). Cílem bylo zachycení růstu válečného hospodářství. A na rozdíl od HDP zachycovalo aspoň údaje pouze o tuzemské produkci, která více vypovádala o výkonosti americké ekonomiky. Autoři rozhodně neměli v úmyslu z toho udělat "svaté" číslo všech politiků a ekonomů.
22. 03. 2010 | 13:45

JPK napsal(a):

Pane Sedláčku, už je fakt čas, abyste přestal psát blogy a šel STUDOVAT. NIC NEUMÍTE, jinak byste nemohl na dnešní ekonomickou situaci koukat jako telátko s tím, že "přišla krize", což je podle Vás stejně neovlivnitelné, jako oběžná dráha Halleyovy komety. Krizi spískali lidé, jako jste Vy. Ekonomové, sedící v bankách, FEDech a jánevímčem, neschopní elementární logiky, hlupáci neznalí zákona zachování hmoty - a nebo zločinci, kteří věděli, ale kradli, dokud to šlo?
22. 03. 2010 | 14:27

cartier ballon blue napsal(a):

TU water fish known, is also the source of happiness.
25. 03. 2010 | 02:27

cartier ballon blue napsal(a):

TU water fish known, is also the source of happiness.
25. 03. 2010 | 03:08

cartier cheap napsal(a):

It would be great if you have other great things

just like this. I really love it. Thanks!
25. 03. 2010 | 03:10

cartier cheap napsal(a):

I am looking forward for the next updates of your awesome worship. It would be great if you have other great things

just like this. I really love it. Thanks!
25. 03. 2010 | 03:50

nike air max napsal(a):

good article,i love this so much,thank you for your working
26. 03. 2010 | 10:47

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy