Jednou z nesporných pravd, hlásaných Janem Werichem, kterou bych takříkajíc z fleku podepsal je, že boj s lidskou blbostí se nedá vyhrát, ale taky se nikdy nesmí vzdát. Přičemž, a to už mluvím striktně za sebe, bere na sebe lidská blbost nejrůznější podoby a nejrůzněji se také zjevuje. Též s rozličnou nebezpečností. Takový Pepek Vyskoč je vcelku nevinná forma. O hodně nebezpečnější je, když začnou blbnout ti, u kterých se to jaksi z povahy jejich profese či postavení, už nějak nepředpokládá. Za blbost zcela globálních rozměrů třeba považuji udělení Nobelovy ceny prezidentu Obamovi v době, kdy nikdo nevěděl, co udělá a zda si ji zaslouží. Anebo udělení téže trofeje Jásiru Arafatovi v době, kdy se naopak moc dobře vědělo, co udělal. V českých poměrech bych za srovnatelné považoval udělení Novinářské ceny 2011 České televizi za to, co je nazváno Série reportáží o Diag Human. A to včetně komentáře, v němž je vysvětleno, že série reportáží …odkryla hlavní aktéry případu, který ukazuje kriminální spojení politiky s organizovaným zločinem v České republice. Série vykreslila diletantský přístup českého státu při řešení této kauzy s podezřením, že kauza byla vedena tímto způsobem, aby sloužila k obohacení třetích osob. Tato série reportáží ušetřila českému státu 4 miliardy korun .
Nic z toho není pravda, či spíše, všechno je naprostý nesmysl a plod ignorace právní reality. Za největší prohřešek lze považovat již to, že autoři reportáží věc nekonsultovali s právníkem, což je z reportáží patrné. To, že sice nepříliš složité, ale přesto odborné problematice nemohou rozumět, je jasné asi skoro všem, kromě autorů samotných a pár dalších, udělovače ceny nevyjímaje. Se stejnou elegancí mohli páni redaktoři natočit reportáž z prostředí třeba neurochirurgie a sprdnout lékaře, že postupují při léčení špatně. Aniž by pachatelé díla cokoliv věděli o medicíně obecně a o neurochirurgii zvláště. Když se do podobné situace dostane třeba člen představenstva akciové společnosti, totiž když musí rozhodnout o něčem, co je principiálně odborný problém a on mu nerozumí, očekává se, že věc bude konsultovat s odborníkem a namnoze ne s jediným. Výkon funkce s péčí řádného hospodáře se tomu odborně říká. Neřádný hospodář, tedy ten, co se neradil, pakliže způsobí svým rozhodnutím škodu, může být různě popotahován. Což novinářům nehrozí, a možná proto autoři reportáže rozhodně nepostupovali s onou péčí řádného hospodáře. Tak například nařkli státní úředníky, že spor vedou neodborně či liknavě. Co ví novinář o taktice vedení sporu, nestojí za řeč.Takže by to mohlo sedět, pokud by se tak vyjádřil zmíněný odborník. A také hned dodal, v čem neodbornost spočívá. Neřádní hospodáři namísto toho strávili poměrně dost času pokřikem kolem toho, kdo se skrývá za právnickými osobami, které se ve sporu vyskytly a kdo konkrétně tyhle společnosti vlastní. A hned jmenovali alespoň jednu osobu, u nás odsouzenou, toho času na útěku. A co prý s tím stát bude dělat. I ten poslední právník ale ví, že žádný soud není oprávněn zjišťovat, kdo je vlastníkem právnické osoby- účastníka řízení a nikdo ani není povinen ho o tom informovat. Kromě toho to pro rozhodnutí není vůbec významné. Právnická osoba vyhraje či prohraje, protože buď byla nebo nebyla v právu, i kdyby jí vlastnil třeba čertův dědeček. A k tomu odsouzený na doživotí.
Též si autoři stěžovali, že do řízení se přidali noví účastníci, které rozhodci připustili, a státu tak hrozí další škoda. Přitom stát se soudí s Diagem a tihle další účastníci tvrdili, že jim patří část toho, co chce Diag. Jinak řečeno, pokud rozhodci dospějí k závěru, že stát má něco platit Diagu, oni by měli z toho, zdůrazňuji z toho, mohli dostat asi jednu třetinu. Takže ať mi někdo vysvětlí, jakáže nová újma státu hrozila.
Až potud blbost, ale ne fatální a ne důvod o tom psát. To se ovšem nedá říci o tvrzení, že reportáže ušetřily státu 4 miliardy. Jak? Ve věci mají rozhodovat nezávislí a nestranní rozhodci, stejně jako rozhoduje nezávislý a nestranný soudce. Rozhodci zatím rozhodli jen o tom, že kromě Diagu, už nikdo další do řízení nebude připuštěn. Takže Diag hraje o celý balík a nemá konkurenci. Jestli tohle byl cíl, tak dobře, ale kde jsou ty ušetřené miliardy? Hlavně ale, v daném kontextu nelze tenhle podivný argument vykládat jinak, než že si někdo myslí, že televizní reportáže mohou ovlivnit nezávislé a nestranné rozhodce. Například aby někoho, kdo se reportérům ČT z nějakého důvodu nelíbí, vyloučili ze sporu. Což je dost síla. O komunistech se tradovalo, že ovlivňovali některá soudní rozhodnutí. Ovšem, že by se k tomu veřejně hlásili anebo si za to udělovali ceny, to tedy nepamatuju. A znamená to snad, že když v koncovce rozhodci celý nárok Diagu zamítnou, budou si redaktoři ČT nárokovat cenu za to, že ušetřili státu těch 14 miliard nebo o kolik to nakonec bude? Jediné, co se udělením ceny opravdu podařilo je obecné zpochybnění nezávislosti rozhodců. Jsem docela zvědav, kdy s tím přijde někdo, když tu projede rozhodčí řízení. Že jako prohrál, protože to ovlivnili novináři, kteří jsou za to u nás veřejně oceňováni.
Je už takovou tradicí, že blogové články jsou následovány rojem poznámek, začasté v různém stádiu pitomosti, jak to autorům umožňuje nicková anonymita. Pokud jde o mne, je to marné, neboť karavana již pokračuje dál, zcela nezávisle na hluku, který ji provází. Těm, které by text vyprovokoval k racionálnější reakci doporučuji, aby se zeptali známého právníka(soukromě se nemusíte stydět, že máte takové známé) a položili mu poměrně jednoduché otázky. Za prvé, co může v rámci procesních pravidel udělat účastník soudního či rozhodčího řízení, má-li podezření, že právnickou osobu, s níž se soudí, vlastní nějaký veřejný nepřítel a v tomto rouše by mohl vyhrát jeho peníze? A za druhé, co může účastník řízení udělat za stejných podmínek, pokud do řízení vstoupí vedlejší účastník nebo to, co se nazývá hlavní intervent. Tedy s výjimkou toho, že napíše procesní podání, v němž vyjádří své právní stanovisko. Což jen tak mimochodem stát udělal.Klidně bych uzavřel sázku, že polovina odpovědí bude jednoslovná za použití výrazu, který je pro takové situace vyhrazen, již minimálně od dob Napoleonových, jako takzvané Cambronnovo slovo . Ta druhá polovina bude možná slušnější, ale jinak to samé.
Jak řečeno, udělení téhle ceny byla blbost, což je špatná zpráva. Dobrá je, že porota zatím neocenila žádného mezinárodního teroristu ani politika, co zklamal takový počet svých voličů jako Obama. Anebo alespoň někoho, kdo preventivně zfackoval soudce, aby dotyčný věděl, na čí straně je právo. Ale, co není, může být, kurs je rozhodně správný.
Za život člověk učiní rozličná poznání. Za jedno z důležitějších považuji zjištění, že dost z těch, kteří navenek projevují zvýšený zájem o obecnou morálku a namnoze se v tomto směru pokoušejí cepovat své bližní, nějak nestíhají péči o morálku vlastní. Excelentní příklady dodal socialismus, ale samozvaným moralistům či spíše lžimoralistům se daří i dnes. Jednak doba zrovna přehnanou slušností netrpí, ale zejména máme svobodu slova, což heroldům pravé víry a jiným lhářům, abych si vypomohl parafrází, náramně vyhovuje.
Třeba pan Petr Havlík, který si na zdejším webu 11.4. vystřihl blogovou politickou agitku pod názvem „Co změnit nelze, o tom už nedumej“. Osobně si myslím, že tenhle web nebyl primárně zamýšlen co prostor k politické agitaci, ale pan Havlík není sám, kdo se o něco podobného pokouší, takže nešť. Poněkud horší je, že nadpis článku se dost rozchází z obsahem, protože pan Havlík dumá, seč mu duševní síly stačí. Dle výsledku jich není mnoho. UHO, neboli universální hnědou omáčku politické kritiky, zahustil protentokrát i mým jménem. Prý aby čtenáři vzpomenuli úžasných smluv mých a mých dvou kolegů advokátů, též jmenovaných. A nevypadá to, že by z nich byl nadšen, pročež je zařadil do kontextu celkového marasmu doby, jeho příznaků či snad i příčin. Což bych si s dovolením vyprosil. Tedy přesněji, prosil bych, aby pan Havlík zcela konkrétně uvedl, která moje smlouva by měla být vzpomenuta a proč. Ne, že by to samo o sobě bylo nějak důležité. Se smlouvami problém nemám a obvykle se držím zásady, že orel much nelapá. Nicméně v daném případě se dá krystalicky jasně ukázat, co jsou tihle moralisté zač. Vsaďte se, o co chcete, že pan Havlík žádnou smlouvu nevzpomene, tím spíš jí nebude schopen něco konkrétního vytknout. Taky mu o to nejde. Jen se mu prostě hodí do krámu známé jméno a předpokládá, že čtenář vychovaný v duchu hesla, že všichni jsou svině, si už nějakou nepravost domyslí. Tak nač mu srážet fantazii konkréty. A to je, dle mého názoru, základní výrobní postup podstatné části současné kritiky poměrů. Ne, že by nebylo co kritizovat, ale ve skutečnosti jde v řadě případů o složitou změť příčin a následků, takže k opravdu věcné kritice je zapotřebí analýza. A ta zase chce práci. Tedy to poslední, co by roduvěrný moralista chtěl, případně byl schopen do svých nářků investovat.
Pokud vím, jediná smlouva, na které bylo mé jméno, se probírala veřejně před asi pěti lety. O jiné nevím a těším se tedy na vzpomínku pana Havlíka, jestli nějaká bude. Zmíněnou smlouvu jsme, kolega a já, uzavřeli s veřejným přepravcem, pro kterého jsme pak vymáhali pokuty. Od černých pasažérů, takto majetkových delikventů. Jedna taková delikventka pracovala v České televizi a cca po šesté exekuci jí došla trpělivost a zkusila nás napálit v bombastické reportáži, podle které bereme za práci nějak moc peněz. Z čehož asi dva dny dělala Česká televize senzaci, že se o ty peníze dělíme s nějakou politickou silou a tak. My se zase veřejně ohradili, že kam by svět spěl, kdyby majetkoví delikventi měli své frustrace ventilovat televizními reportážemi, a tak delikventku vystřídala jiná reportérka. Pak se postupně zjistilo, že smlouva není pro klienta vůbec nevýhodná. Že nejpodstatnější část odměny představuje výhradně to, co zaplatí majetkový delikvent podle rozhodnutí soudu na takzvané náklady zastoupení, tedy na advokáta klienta. A advokát, tedy my s kolegou, si na své přijdeme, teprve až zaplatí odsouzený „černoch“. No, a že holt když pokuta dělá pět stovek, ale podle zákona má klient nárok na náklady zastoupení v paušální částce dva tisíce, ty dva tisíce dostane od delikventa, tak je taky zaplatí advokátovi. A pochopitelně dostane jen svoji pokutu, která je menší. Víc ostatně nechtěl a taky jakživo nic nenamítal. Čímž to skončilo pro Českou televizi, která se neomluvila, protože to nedělá. Jen vím, že televizní zaměstnanci se velice bavili tím, jak jsme jejich kolegyni sjeli, pročež bych soudil, že oblíbená tam rozhodně není. To je ale jiná píseň, říkám to na vysvětlenou, proč jsem zmíněnou delikventku nejmenoval. Za jízdy načerno nakonec zaplatila a své si už taky vytrpěla. Na pražské radnici věcí ještě nějakou dobu žil jeden poslanec s takovým nehezkým jménem, který už ale zmizel v propadlišti dějin. Pročež ho nebudu citýrovat zpátky i jen tím, že bych ho jmenoval. Ten dokonce přišel s nápadem, že by bylo prima, kdyby klient sice u soudu nárokoval ty dva tisíce za náklady zastoupení, ale nám dával tisícovku, čímž by si polepšil. Jak vidno, měl ten zlepšovatel nejen nehezké jméno, ale i nápady, protože to by byl podvod. Každý si ostatně může představit, jak by se mu líbilo, aby, když už prohrál soudní spor a musí protistraně platit náklady na advokáta, shrábla ta protistrana polovinu zaplacené částky, protože o skutečných nákladech u soudu lhala a advokát jí ve skutečnosti stojí míň. Mimochodem, shodně to vidí i představenstvo České advokátní komory. To aby se panu Havlíkovi lépe vzpomínalo. Aféra skončila a o jiné nevím, takže pane Havlíku, je to na Vás. Zatím bych si Vás s dovolením vedl v rubrice prolhaných moralistů.