Ovce v pohybu

Asi tak před dvěma měsíci připomněl pan Arnošt Goldflam v příloze MF DNES neschopnost 80 % populace vytvořit si vlastní názor. Není to sice totéž, jako mé přesvědčení, nabyté kdysi dávno z jakési lékařské studie, podle níž 75 % populace se většinou chová jsou hlupáci. Má to ale k sobě tematicky docela blízko. Též v praxi se to projevuje dost podobně, byť v různých situacích. Předpokládám, že nejlépe s tím faktem pracují tvůrci všelikých reklamních kampaní. Předvolební nevyjímaje. Tomu pak odpovídá růst odbytu nerezového nádobí, pryžových tlumičů bolesti zad a rychlokvašených politiků. Nicméně lze zažít i jiné davové úlety. Jako třeba hysterická reakce na mezinárodní smlouvu, zkráceně nazývanou ACTA. Není problém si text smlouvy najít na webových stránkách, takže i nepříliš zkušený právník zjistí naprostou impotenci smlouvy co potenciálního zdroje různých lidskoprávních příkoří. Jen nesoudností podstatné části publika, tedy zmíněnou neschopností udělat si názor na to, co je zjevné, lze vysvětlit, nedávné události. Míním urgentní výroky věštící zkázu občanských práv, pád národa, případně obyvatel celé zeměkoule do otrockého područí mocných tohoto světa, cenzuru tužší než byla kdy v minulosti a vůbec strašné věci.
Tropit si posměšky z lidské omezenosti není nijak hezké, tedy pokud to zrovna není ve filmu, třeba od Formana. Ani na článek by to nebylo. To, proč celou kauzu zmiňuji, souvisí především se sdělovacími prostředky, které tu duševní infekci nadšeně roznášely a až na pár skutečně vzácný výjimek, například šéfredaktora týdeníku Reflex, se nikdo neozval a nikdo neřekl, že král je zcela nahý. Dokonce mediální obsluha neudělala ani to, co v takových případech dělá obvykle. Neobrátila se na právníka, snad zase s vzácnou výjimkou, kdy se k věci vyjadřoval prof. Telec. Který také později napsal velmi podrobný a fundovaný rozbor, za který bych mu chtěl touto cestou poděkovat. Jinak ale nihil novum sub sole. Media milují katastrofické zprávy do té míry, že na jejich pravdivosti nezáleží.
Dalším důvodem proč se bouří ve sklenici vody zabývat je její implicitní sdělení. Informace tom, kolik spoluobčanů má naprosto nulové právní vědomí, a to i ve vztahu k takovým hodnotám jako jsou lidská práva. Žijí v hlubokém přesvědčení, že se jim za normálních okolností v právním státě může přihodit, pokud jde o zásah do zmíněných lidských práv, prakticky cokoliv. Při prvním zneklidňujícím zvuku pak propadají panice, která jen náhodně neskončí chaotickým úprkem a ušlapáním slabších kusů. Taková Válka světů po česku. Statisíce lidí sice neprchali v hrůze z bytů, ani nikdo nespáchal sebevraždu z obavy, že už má mimozemšťany na zahradě, ale dost lidí poměrně slušně blblo. Je též docela dobré si občas připomenout, že žijeme ve světě, kde dost podstatná část populace je do té míry nesebevědomá, a nevěří si, že by svá práva dokázala uhájit jiným způsobem, než tím, že si na hlavu nasadí masku pozdně renesančního teroristy, bude s ní chodit po ulici a blokovat dopravu. Nic proti samotné masce, zejména v zemi, kdy si poslanec parlamentní strany klidně pochoduje po ulici s obrazem Stalina, proti němuž je zmíněný terorista holé neviňátko. Mimo jiné ovšem proto, že ho stihli chytit a stáhnout z kůže ještě dříve, než se mu podařil první výbuch. Horší je, jakou vizitku ti panikáři bez názoru dávají demokratickému státu. Zřetelně mu prostě nevěří a jsou ochotni skočit na špek partě internetových zlodějů, která si z nich lehce udělá stafáž po své elektronické loupeže.
Bilanci osobnostní insuficience občanstva by slušel návrh řešení. Alespoň dřív to tak soudruzi chtěli. Pro ten případ otevřeně sděluji, že nic takového nemám. Naopak to vypadá, že jde o trvalý vzorec většinového chování od dob, do nichž lze ještě dohlédnout. Lidé jsou zkrátka pořád stejné ovce, či jinak řečeno, houževnatě se drží mentality opičího stáda, s níž slezli ze stromů. Není to veselé konstatování. Pěkný ostatně není ani pohled na argumenty, které v souvislosti ACTA odezněly a bez námitek jsou obecně přijímány. S výjimkou naprostých a prvoplánových asociálů se kdejaký diskutér začne zaklínat potřebou respektu k autorským právům, ale pak, takříkajíc „z mosta do prosta“, přechází k tvrzení, že autoři a zejména rozliční producenti za „to“ chtějí moc peněz. Což přeci nejde. Skoro až fascinující je neschopnost poměrně elementární abstrakce, jíž se lze dobrat závěru, že s tímhle argumentem okradete kohokoliv o cokoliv. Prostě prodává to moc draho, případně to vůbec prodat nechce, panchart. Zase to ale trochu vysvětluje, proč u nás mohlo znárodňování, a to jak to „Benešovské“ ,tak i to bolševické, jít tak snadno.
Jak bylo řečeno, mnoho se s tím dělat nedá. Nevím, jestli bylo od premiéra rozumné, že proces ratifikace ACTA byl údajně zastaven, nicméně rozuměl bych tomu tak, že především prakticky všechno, k čemu bychom se měli zavázat, už u nás funguje. V tom jsou protesty směšné. A taky chápu, že i hlupák má volební hlas, pročež až na výjimky platí doktrína nedráždění. Teď jde jen o to, co ovce splaší příště.

Publikováno v časopise epravo.cz 1/2012