Od muří nohy k muří noze
Bývaly doby, kdy advokáti, jako všechna ostatní psavá povolání, tvořili své písemnosti na psacím stroji. Obvykle skrze asistentku, zvanou tou dobou sekretářka. Podání v klientské věci advokát po nadiktování prostudoval, potěšil se svou formulační dovedností a pak je na titulní straně v tzv. rubrice, nad strojem vypsaným jménem, podepsal.
Justice takové podání bez námitek přijala a obcovala s ním dle starodávných obyčejů. Až přišly komputery. Díky jim bylo možno přečíst svůj výtvor v zárodečné, elektronické podobě, což dost advokátů začalo využívat. Když si už byli jistí, že lepší už to opravdu být nemůže, vydali pokyn k odeslání a podpis se tak stal obtížnou formalitou. Zejména, když toho začalo být hodně. Ukáznění ale podepisovali dál, za vzpurné to začala dělat asistentka. Protože venkoncem, obojí, advokátova signatura nebo její napodobenina vyvedená asistentkou, není obvykle svým vzhledem ničím jiným než tím, čemu se říká muří noha. Protože ale třeba občanský soudní řád nehovoří o vlastnoručním podpisu, zkusili jsme u nás svého času odbývat podání jen uvedením jména advokáta v rubrice a vynechat zmíněnou muří nohu, která je, z pohledu člověka znalého její geneze, nesmysl. Soudy nás však neúprosně vrátily do reality, v níž neplatí právo, ale jeho výklad. Ten dovozoval, že když zákonodárce řekne „podpis“, myslí „vlastnoruční“. U vědomí faktického stavu věci jsem chvíli zuřil, když mi soudy vracely štosy podání nebo jsem je musel dopodepisovat u soudu. Pak jsem se dal na zboj a začal se mstít. Uzavřen ve své kanceláři, opatřoval jsem svá podání vlastnoručním klikyhákem, vytvářeným střídavě levou a pravou rukou a, dámy prominou, i oběma nohama. Za tím účelem jsem se vyzul, sundal si ponožky a zkoušel, která muří noha bude lepší. Subjektivně jsem oceňoval spíše podpis levonožní, pravou nohou to nemělo ten švih, snad proto, že jí mám o něco kratší. Soudům se líbily oba a bez námitek podání přijaly a obcovaly s ním dle starobylých obyčejů.
Jelikož lobbing v té době ještě nebyl odporným řemeslem odporných kmotrů, usiloval jsem o nějakou rozumnější změnu občanského soudního řádu a také ji dosáhl. A tak bylo advokátům povoleno nahradit svůj podpis otiskem podpisového razítka neboli štemplem. Takové podání justice zas přijala bez námitek a etc….
Idyla skončila příchodem elektronického podpisu. Míním zaručeného elektronického podpisu. Ten, pokud vím, byl míněn jako ekvivalent vlastnoručního podpisu v elektronické podobě, který je jednak jednoznačně spojen s podpisující osobou, jednak umožňuje zjistit změnu podepsané zprávy. No, proč ne, říkal jsem si, když mohla asistentka psát muří nohy nebo razítkovat, jistě zvládne klikat elektronický podpis. Ale dopadlo to jinak. Ve smyslu § 2 odst. 3 litera e) zákona o elektronickém podpisu začaly asistentky podání advokátů podepisovat zaručeným elektronickým podpisem coby „podepisující fyzická osoba, která je držitelem prostředku pro vytváření elektronických podpisů a jedná jménem jiné fyzické osoby“. Soudy nám ale podání začaly vracet s tím, že nechtějí elektronický podpis vygenerovaný paní XY, ale, výhradně a jedině zaručený elektronický podpis zastupujícího advokáta. Je to určitě správně, protože jinak by takovému advokátovi hrozila zahálka, což jak neřest, tak zásadní, že má v Kuksu sochu od Brauna. Jen díky včasnému zásahu justice advokát nebude mrcha líná, přestane se válet na vavřínech a zapíjet to šampaňským a pěkně si všechna svá podání odkliká. Exekuce nevyjímaje.
Leč advokát je od přírody lstivý, takže imperium vrací úder. A to hned několikerým způsobem. Například tak, že si advokát obstará kvalifikovaný certifikát, tedy svůj zaručený elektronický podpis, který ale za něj z „jeho“ počítače bude klikat asistentka. Nebo podpis „natáhne“ na flash. V téhle podobě už se dá připojit k jakémukoliv počítači. My to momentálně budeme řešit elektronickou plnou mocí, na níž je elektronický podpis advokáta a kterou zmocňuje asistentku, aby za něj klikla. A ta půjde do světa s každým podáním. Do budoucna pak připravujeme systém, který umožní asistentkám, aby si „sáhly“ do nitra serveru pro zaručený elektronický podpis advokáta a ten připojily k jeho podání i bez jeho přičinění. Nevím, jak se to všechno slučuje s deklarací elektronického podpisu co pevně spojeného s podepisující osobou, ale je mi to úplně fuk. Ze zaručeného elektronického podpisu se stala muří noha, leč, pakliže ji justice bez námitek příjme a etc…, je vše v pořádku. Fiat justicia, pereat mundus!
Otištěno před několika dny v časopise epravo.cz 3/2012
Justice takové podání bez námitek přijala a obcovala s ním dle starodávných obyčejů. Až přišly komputery. Díky jim bylo možno přečíst svůj výtvor v zárodečné, elektronické podobě, což dost advokátů začalo využívat. Když si už byli jistí, že lepší už to opravdu být nemůže, vydali pokyn k odeslání a podpis se tak stal obtížnou formalitou. Zejména, když toho začalo být hodně. Ukáznění ale podepisovali dál, za vzpurné to začala dělat asistentka. Protože venkoncem, obojí, advokátova signatura nebo její napodobenina vyvedená asistentkou, není obvykle svým vzhledem ničím jiným než tím, čemu se říká muří noha. Protože ale třeba občanský soudní řád nehovoří o vlastnoručním podpisu, zkusili jsme u nás svého času odbývat podání jen uvedením jména advokáta v rubrice a vynechat zmíněnou muří nohu, která je, z pohledu člověka znalého její geneze, nesmysl. Soudy nás však neúprosně vrátily do reality, v níž neplatí právo, ale jeho výklad. Ten dovozoval, že když zákonodárce řekne „podpis“, myslí „vlastnoruční“. U vědomí faktického stavu věci jsem chvíli zuřil, když mi soudy vracely štosy podání nebo jsem je musel dopodepisovat u soudu. Pak jsem se dal na zboj a začal se mstít. Uzavřen ve své kanceláři, opatřoval jsem svá podání vlastnoručním klikyhákem, vytvářeným střídavě levou a pravou rukou a, dámy prominou, i oběma nohama. Za tím účelem jsem se vyzul, sundal si ponožky a zkoušel, která muří noha bude lepší. Subjektivně jsem oceňoval spíše podpis levonožní, pravou nohou to nemělo ten švih, snad proto, že jí mám o něco kratší. Soudům se líbily oba a bez námitek podání přijaly a obcovaly s ním dle starobylých obyčejů.
Jelikož lobbing v té době ještě nebyl odporným řemeslem odporných kmotrů, usiloval jsem o nějakou rozumnější změnu občanského soudního řádu a také ji dosáhl. A tak bylo advokátům povoleno nahradit svůj podpis otiskem podpisového razítka neboli štemplem. Takové podání justice zas přijala bez námitek a etc….
Idyla skončila příchodem elektronického podpisu. Míním zaručeného elektronického podpisu. Ten, pokud vím, byl míněn jako ekvivalent vlastnoručního podpisu v elektronické podobě, který je jednak jednoznačně spojen s podpisující osobou, jednak umožňuje zjistit změnu podepsané zprávy. No, proč ne, říkal jsem si, když mohla asistentka psát muří nohy nebo razítkovat, jistě zvládne klikat elektronický podpis. Ale dopadlo to jinak. Ve smyslu § 2 odst. 3 litera e) zákona o elektronickém podpisu začaly asistentky podání advokátů podepisovat zaručeným elektronickým podpisem coby „podepisující fyzická osoba, která je držitelem prostředku pro vytváření elektronických podpisů a jedná jménem jiné fyzické osoby“. Soudy nám ale podání začaly vracet s tím, že nechtějí elektronický podpis vygenerovaný paní XY, ale, výhradně a jedině zaručený elektronický podpis zastupujícího advokáta. Je to určitě správně, protože jinak by takovému advokátovi hrozila zahálka, což jak neřest, tak zásadní, že má v Kuksu sochu od Brauna. Jen díky včasnému zásahu justice advokát nebude mrcha líná, přestane se válet na vavřínech a zapíjet to šampaňským a pěkně si všechna svá podání odkliká. Exekuce nevyjímaje.
Leč advokát je od přírody lstivý, takže imperium vrací úder. A to hned několikerým způsobem. Například tak, že si advokát obstará kvalifikovaný certifikát, tedy svůj zaručený elektronický podpis, který ale za něj z „jeho“ počítače bude klikat asistentka. Nebo podpis „natáhne“ na flash. V téhle podobě už se dá připojit k jakémukoliv počítači. My to momentálně budeme řešit elektronickou plnou mocí, na níž je elektronický podpis advokáta a kterou zmocňuje asistentku, aby za něj klikla. A ta půjde do světa s každým podáním. Do budoucna pak připravujeme systém, který umožní asistentkám, aby si „sáhly“ do nitra serveru pro zaručený elektronický podpis advokáta a ten připojily k jeho podání i bez jeho přičinění. Nevím, jak se to všechno slučuje s deklarací elektronického podpisu co pevně spojeného s podepisující osobou, ale je mi to úplně fuk. Ze zaručeného elektronického podpisu se stala muří noha, leč, pakliže ji justice bez námitek příjme a etc…, je vše v pořádku. Fiat justicia, pereat mundus!
Otištěno před několika dny v časopise epravo.cz 3/2012