Kdy se z ČR stalo Česko?

03. 03. 2010 | 08:15
Přečteno 13696 krát
O víkendu publikoval na aktualne.cz Leoš Jeleček poměrně jízlivý blog, ve kterém kritizuje mj. české sportovní hodnostáře za nepoužívání názvu Česko a jeho překladů při reprezentování republiky. Nechci zde rozebírat, jak se má náš stát prezentovat v zahraničí, podívejme se na to, jak nazýváme naši republiku my sami.

Vzhledem k tomu, že o tématu bylo už hodně napsáno, je potřeba shrnout hlavní jazykovědná fakta a argumenty týkající se celé kauzy.

V blogu pana Jelečka jsme se dozvěděli, že název Česko (spolu s jeho dalšími cizojazyčnými ekvivalenty) byl v roce 1993 „standardizován a kodifikován“ Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. V rámci jazykových slovníků bylo pojmenování Česko představeno ale už Slovníkem spisovné češtiny v roce 1978 jako jednoslovný ekvivalent k názvu Česká socialistická republika (což ovšem nebylo nic jiného než lingvistická libovůle, protože oporu v soudobém úzu to nemělo a výraznějšího rozšíření se název dočkal až mnohem později). Jak ovšem víme, jazyk má svoji hlavu a žádná komise (jakkoli erudovaná) nebo kniha (jakkoli prestižní) to nezmění. Oficiální povolení nebo příkaz hraje jen pramalou roli v tom, jestli budeme nebo nebudeme nějaký výraz používat (slyšeli jste např. někoho říkat slovo vuřt, což je slovníky uváděná základní varianta slova buřt?).

Nemá ani valného smyslu poukazovat na systémovost nebo nesystémovost tvoření názvu Česko (tedy fakt, jestli zapadá do naší představy o tom, jak se tvoří slova v češtině). Je pravda, že žádné zákonitosti vypozorované generacemi lingvistů ve slovotvorbě češtiny toto pojmenování neporušuje, nicméně je třeba stále mít na paměti, že jazyk nás vždy dokáže překvapit. Často jazyk tím, že nechá vzniknout konstrukci nebo slovu, které popírá vypozorované pravidelnosti, dává lingvistům nahlédnout, jak složitá je to struktura a jak je naše poznání zatím nedostatečné. Pak dojde k přehodnocení principů, vypozorují se nové pravidelnosti v systému jazyka a jazykovědci čekají, kde a kdy se zase vyvrbí něco nového, co platnost do té doby neporušitelných „zákonů“ pošle k zemi. Není to tak dávno, co se přes protesty mnohých prosadil v úzu velín. Můžeme stokrát poukazovat na nesystémovost takového tvoření, ale na používání tohoto slova to nic nezmění.

Často je možné v diskuzích o názvu Česko slyšet i argument, že vyjadřování – zejména to publicistické – jednoslovný termín „potřebuje“. Je to argument opírající se o jazykovou ekonomii: je výhodné mít jednoslovný název, protože nám to šetří čas i papír. O výhodnosti však (stejně jako v reálné ekonomice) není možné rozhodnout od stolu. Pokud je název skutečně tak výhodný, stane se používaný. Dopředu to odhadnout nelze.

Odpůrci názvu většinou argumentují tím, že se jim název (subjektivně) nelíbí, že je nevhodný, jelikož nevyjadřuje podstatu uspořádání ČR apod. I zde bychom ovšem mohli parafrázovat slavný výrok českého jazykovědce Viléma Mathesia z 30. let, že cesta české jazykové regulace je vroubena hroby příkazů a zákazů, které jazyková praxe zašlápla. Zkrátka, odborník míní, jazyk mění. Pokud by Česko skutečně byl tak ošklivý, nevhodný nebo zbytečný název, nebude ho nikdo používat (nebo se bude používat skutečně jen marginálně).

Po krátké analýze hlavních argumentů je možná jasné, proč si korpusoví lingvisté myslí, že to, co o používání určitého prostředku rozhoduje, nejsou komise, slovníky, lingvisté nebo sportovní hodnostáři, ale skutečný úzus. Pojďme se tedy podívat, co nám o Česku řekne korpus.

Máme celkem tři možnosti, jak pojmenovávat náš stát v písemných projevech: Česká republika, ČR a Česko (slovo Čechy nechávám stranou, protože často není možné zjistit, zda autor měl na mysli celou republiku nebo jen její západní část). Provedeme-li průzkum v korpusu publicistiky, který navíc omezíme na čtyři celostátní české deníky (Lidové noviny, Mladá fronta Dnes, Právo a Hospodářské noviny) zjistíme v letech 1992-2004 následující údaje:

Graf vývoje
Graf vývoje


Graf ukazuje vývoj všech tří možných variant pojmenování našeho státu v počtu výskytů daného slova (resp. sousloví) na milion slov. Budeme-li sledovat modrou linii relativní frekvence výrazu Česko, můžeme si všimnout, že začíná v roce 1992 téměř od nuly (asi 8 výskytů na milion slov). Pak následují dva menší nárůsty, v roce 1993 a 1996. V těch letech se na stránkách novin konaly bouřlivé diskuse právě na téma jednoslovného pojmenování státu. Po každé z diskusí následuje pokles na původní téměř nulovou hodnotu, což můžeme interpretovat tak, že polemiky rozhodně neovlivnily vývoj užívání názvu Česko v pozitivním smyslu. Od roku 1998 ovšem můžeme sledovat kontinuální a poměrně strmý nárůst relativní frekvence. Poprvé předčí frekvence slova Česko oba variantní způsoby pojmenování, tedy jak ČR, tak Česká republika, v roce 2003. V dalším roce je už název Česko v publicistice jednoznačně dominantním pojmenováním našeho státu.

K tomu malou poznámku: Ne úplně zanedbatelnou roli v nárůstu frekvence slova Česko posledních sledovaných let hraje relativně vysoká frekvence slovního spojení Česko hledá SuperStar (asi 2 % všech výskytů). To může být pro všechny příznivce jednoslovného pojmenování předzvěst dalšího pozitivního vývoje. Pokud se název Česko ustálí jako neutrální v jazyce mladé generace, které byla pěvecká soutěž určena, je velmi pravděpodobné, že se i v jejich dospělém úzu, který bude formovat jazyk za 10 či 20 let, bude objevovat čím dál častěji.

A co z toho plyne? Ať už jsme lingvisti píšící kodifikační příručky nebo „pouze“ běžní uživatelé jazyka, je dobré mít na paměti, že s jazykovým vývojem toho moc nenaděláme. Můžeme se snažit mu zabránit (jako se o to pokoušely např. zmíněné dvě série diskusí v českých denících), můžeme dokonce všem školákům znepříjemnit život tím, že po nich budeme chtít vyjadřování co nejvíc odlišné od toho, jak se skutečně mluví a píše, ale nic tím nezměníme. Druhá možnost je být tolerantní k jazyku druhých, respektovat to, že jejich priority (a tudíž i volba jazykových prostředků) jsou odlišné, a snažit se pochopit, proč každý mluvíme trošku jinak, namísto toho, abychom tuto jinakost ve vyjadřování používali jako klacek, kterým mlátíme po hlavě všechny ty, s kterými v internetových diskusích nesouhlasíme.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy