Sionismus – fenomén pozitivní nebo negativní?

05. 07. 2010 | 22:14
Přečteno 29600 krát
Sionismus je v podstatě nacionalismus jako každý jiný – jako třeba pangermanismus či panslavismus. A samotný pojem “nacionalismus”, zavání v dnešní době velmi negativně. Tahle pachuť do značné míry zmizí, pokud to slovo nahradíme nějakým “mírnějším” – takové “národovectví” zní přijatelněji (ačkoli je přesným překladem) a “vlastenectví” už zní vyloženě pozitivně...

Vlastenecká (= nacionalistická) hnutí zrozená v 19. století přivedla na svět množství národních států, ve kterých se rozvinuly často obdivuhodné národní kultury. Tato hnutí byla většinou spojena nejen s emancipací národní, ale i sociální, měla často silný demokratický náboj a byla většinou doprovázena i větším či menším “národně osvobozeneckým” násilím. Někdy (hlavně u velkých národů) byla tato hnutí ale spojena se vznikem autoritativních režimů, které m.j. potlačovaly národnostní menšiny.

Sionismus je zajisté typickým nacionalismem 19. století vykazujícím kromě národnostně a sociálně emancipačních rysů i několik unikátních specifik – především snahu o vybudování židovského státu v palestinské biblické pravlasti tohoto národa a s tím související národní mytologii nesrovnatelně silnější a působivější než u kteréhokoli jiného evropského národa. Ačkoli zakladatelé sionistického hnutí byli spíše sekulárního a socialistického zaměření, zcela logicky se k nim brzy přidaly i religiózní židovské směry (ačkoli některé významné ortodoxní skupiny z náboženských důvodů ostře odmítaly a dosud odmítají židovský stát před příchodem pravého Mesiáše jako blasfémii).
Je jistě pravda, že Židé byli v mnoha evropských zemích po staletí tvrdě utlačováni, což je silně motivovalo k vytvoření vlastního státu, ale více méně podobné motivy měly i jiné evropské národy (viz např. české “třistaleté úpění pod Habsburky”).

K dosažení cílů sionistického hnutí, tedy vytvoření židovského státu v Palestině, výrazně napomohlo špatné svědomí evropské veřejnosti po hrůzách holocaustu, a samozřejmě obrovské odhodlání sionistů hlavně po 2. světové válce.

Stát Izrael vznikl, podobně jako řada jiných států, s využitím veškerých dostupných metod – ekonomických, diplomatických i násilných (ba dokonce “teroristických”). Podobně jako třeba všechny současné státy amerického kontinentu vznikl konfliktním způsobem na území, které předtím obýval jiný národ.

Vznik Izraele nesporně přinesl mnoho pozitivního – vznikl velmi demokratický stát, který poskytl domov a prosperitu milionům přistěhovalců, dříve většinou pustá země byla úžasným způsobem zvelebena, izraelští vědci přinesli lidstvu spoustu významných teoretických i prakticky využitelných objevů. Tato pozitiva byla z různých důvodů (píle a nadání izraelských občanů, masivní podpora od zvláště americké židovské komunity a od americké vlády) zřejmě mnohem výraznější než v jiných případech nově vzniklých národních států.

Podobně jako v případě jiných národních států přinesla existence Izraele ale také něco negativního – především již šedesát let trvající konflikt s původním arabským obyvatelstvem, jehož skončení není stále na obzoru. Není přehnané říci, že štěstí a prosperita milionů Izraelců byla vykoupena utrpením milionů Palestinců. Nemá smysl znovu opakovat argumenty obou stran “kdo je vinen více”.

Je jistě pravda, že tato situace je podobná tomu, co se stalo o něco dříve při expanzi jiných Evropanů do Ameriky, Austrálie či Afriky. Vznik Izraele je jasným, jen historicky opožděným a v některých ohledech specifickým případem násilné kolonizace cizího území Evropany. To ale nijak problém nezmenšuje a neřeší.

Je bohužel smutnou skutečností, že konflikt Izraelců s Palestinci se stal důležitým a možná i hlavním důvodem stále intenzivnější radikalizace nacionalistických a náboženských skupin v arabském a muslimském světě proti “Západu”, který je vnímán jako ochránce izraelského “vetřelce”. Existuje bohužel značné nebezpečí, že tento trvající konflikt přeroste v něco mnohem většího - rozsáhlý konflikt “Západu” s muslimským světem, který bude mít obrovské množství obětí. Jistě není těžké si představit, že takový konflikt by za určitých okolností mohl ohrozit i samotnou existenci Izraele.

Je paradoxní, že mnozí Židé resp. Izraelci věnují značné úsilí k prokázání své genetické výlučnosti a toho, že jsou “jedné krve” a že izraelský stát věnuje značnou legální pozornost udržení své národnostní resp. rasové identity (legální regulace sňatků a přistěhovalectví). Do určité míry to připomíná někdejší rasové zákony na jihu USA nebo apartheid v JAR.
Paradoxní je to proto, že tím Židé vlastně navazují (jen s převráceným znaménkem) na nacistické rasové zákonodárství. Není těžké si představit, s jakou reakcí veřejnosti by se setkaly třeba snahy o vědecké prokazování společného původu všech Čechů od společného praotce a vyvozování nějakých praktických důsledků z toho, jestli je někdo “geneticky pravý Čech po mateřské linii”.

Shodou řady historických a politických okolností se stalo, že na židovský nacionalismus (= sionismus) se na Západě hledí mnohem shovívavěji než na podobné nacionalismy jiných národů. Takový pohled mají i lidé, kteří zásadně odmítají jakýkoli jiný nacionalismus (a nevoní jim ani “vlastenectví”). Kupodivu i mnozí jinak racionální skeptikové jsou ochotni akceptovat oprávněnost dva tisíce let starých historických územních nároků židovského národa a i mnozí v podstatě ateisté mají tendenci uznávat jakýsi nadpřirozený původ těchto nároků na základě biblických “starých pověstí židovských” a s porozuměním se dívají na názor, že Židé jsou jakýmsi “vyvoleným národem”, v jistých ohledech nadřazeným jiným národům. Pokud takové nároky vznáší jakýkoli jiný národ, je to samozřejmě považováno za něco naprosto nepřijatelného.
Mezinárodní společenství Izraeli toleruje to, co nikomu jinému – utajené a nikým nekontrolované vyvíjení zbraní hromadného ničení, nerespektování rezolucí Rady bezpečnosti.
Je jasné, že tato benevolence je hlavně důsledkem bezvýhradné podpory, kterou Izrael v posledních nejméně 50 letech dostává od současné jediné supervelmoci, dokonce i v případech, kdy tato podpora jde de facto proti přímým americkým zájmům. A je samozřejmě třeba také uznat, že důležitou roli v onom zvláštním přístupu Západu k Izraeli hraje i sympaticky vysoká míra demokracie a svobody v Izraeli, nesrovnatelná s jakýmkoli státem v okolí.

Myslím, že je už dávno na čase, aby se na Židy pohlíželo jako na kterýkoli jiný národ, jako na rovného mezi rovnými a na jeho nacionalismus se pohlíželo stejně kriticky jako na jiné nacionalismy.
Myslím, že není ani v pořádku to, že se neustále zdůrazňuje pouze historické utrpení Židů a běžně se přehlíží skutečnost, že i některé jiné národy za 2. světové války nesmírně trpěly (smrt 8 milionů sovětských civilistů a 3 milionů sovětských válečných zajatců...).
Je také na čase, aby se lidé, kteří se kriticky vyjadřují k některým aspektům izraelské politiky nebo k otázkám souvisejícím s židovským nacionalismem, přestali označovat za “antisemity”.
I řada židovských intelektuálů se staví kriticky ke zneužívání památky obětí holocaustu jako nástroje k prosazování izraelské politiky. Jistě by bylo těžko přijatelné, aby se podobným způsobem ještě dnes využívalo např. památky sovětských válečných obětí jako nástroje k prosazování ruské, běloruské či ukrajinské politiky.

Jak tedy odpovědět na otázku z nadpisu? Je mi velmi líto, ale zdá se mi, že těch negativních stránek je nějak moc. Myslím, že kdyby otcové sionismu bývali mohli nahlédnout do budoucnosti, asi by spíš uvažovali o založení Izraele na nějakém jiném vhodnějším místě – třeba tak, jako to udělali Mormoni.
Takové “co by bylo, kdyby...” je teď ale málo platné – snahy kohokoli o likvidaci Izraele jsou absurdní a nepřijatelné.
Jedinou šancí je samozřejmě usmíření - שלום עכשיו... Kdyby mezinárodní společenství (a hlavně USA) opravdu chtělo, jistě by se toho dalo docílit. Představme si, jaký by mohl být výsledek, kdyby se do takového projektu investoval jen zlomek toho, co už padlo na „válku proti teroru“.
Snad ještě není pozdě...

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy