Před nedávnem (7.5.) vyšel v příloze LN Orientace článek Petra Zídka nazvaný „Reformátoři a údržbáři“. Vřele s ním souhlasím, a proto si dnes opět usnadním práci - níže parafrázuji jeho základní teze:

"Tato vláda má smysl pouze tehdy, jestliže prosadí základní a hluboké strukturální reformy", řekl premiér Nečas v Poslanecké sněmovně před pokusem opozice vyslovit vládě nedůvěru. „Tato vláda nikdy nebude pouhou vládou údržbářů, která sedí ve svých úřadech a administruje,“ dodal v krátkém projevu, v němž vyslovil pojem reforma a slova od něj odvozená celkem třiadvacetkrát.

Česká politika je posedlá reformováním a jeho silnější verzí – transformováním – již skoro dvacet let.
Ze slova „reforma“ se stala mantra naší doby, která má podobný význam jako třeba slovo „plán“ v rétorice komunistických vlád. Totiž zakrýt obsahovou vyprázdněnost politiky a odvést pozornost od skutečných problémů. Jak to, že se stále reformuje, ale nic není zreformováno?

Slušná administrace věcí veřejných není konkurenceschopný politický produkt: má-li strana pomýšlet na úspěch ve volbách, musí nejprve vytvořit poptávku po změně a pak se přesvědčivě pasovat do role jejího vykonavatele. Reformy se nedělají proto, aby bylo něco zreformováno, ale aby se předstírala nějaká činnost a zastřelo se zákulisní kšeftování s funkcemi, prebendami a přístupem ke zdrojům z veřejných rozpočtů. O to, a nikoli o nějaké reformy, v politickém boji jde.

Většinu reforem, jejichž provedení je prý smyslem pokračování Nečasovy koaliční vlády v situaci, kdy po bezprecedentních skandálech ztratila důvěru převažující části veřejnosti, ve skutečnosti nikdo nepotřebuje.
Klasickým příkladem je důchodová reforma: neexistuje jediný přesvědčivý argument, že by systém, který chce zavést dnešní vláda, byl vcelku pro občany lepší než systém existující. Přesto vláda tvrdí opak s podobnou sveřepostí, jako její předchůdkyně před rokem 1989 vyhlašovaly, že neustoupí z nastoupené cesty socialismu.
Jak permanentní reformu zastavit? Nebude to lehké. Ale třeba časem voliči prohlédnou pravou funkci dnešní mantry a dají hlas nějaké straně, která přijde se sloganem „na naše údržbáře se můžete spolehnout“. Kde ale ty slušné údržbáře vzít?
************************************

Ano, myslím, že zdaleka nejdůležitější je, aby se konečně někdo soustředil na kvalitní státní správu a dodržování existujících zákonů, aby se upustilo od šílené praxe obsadit po každých volbách vedoucí (a často i nižší) pozice na ministerstvech a jiných ústředních ale i krajských úřadech další várkou nekompetentních amatérů se správnou stranickou legitimací v kapse...

Jsem přesvědčen, že by se snad při dobré vůli „těch nahoře“ stále ještě dost kvalitních „údržbářů“ našlo. Půjde-li to ale takhle dál, budeme je asi posléze muset dovážet z Číny podobně jako ponožky...