Bratři Mašínové - hrdinové nebo zločinci?

21. 10. 2007 | 10:47
Přečteno 49783 krát
Před nedávnem vyvolala pozornost poznámka pana premiéra o tom, že bratři Mašínové byli hrdiny protikomunistického odboje. Toto téma ožívá v médiích čas od času již více než 15 let, zpravidla v souvislosti s blížícím se vyznamenáváním na Hradě 28. října.

Ačkoli je to asi všeobecně známo, připomeňme fakta: Bratři Mašínové zorganizovali počátkem padesátých let odbojovou skupinu, která provedla několik sabotážních akcí (např. podpalování stohů slámy). Pro svoji odbojovou činnost (inspirovanou tím, co dělal za války jejich otec, hrdina protinacistického odboje) si potřebovali opatřit zbraně a peníze. Přitom zabili dva policisty (jednoho z nich omámili a spoutaného podřízli) a v podstatě nešťastnou náhodou při rvačce o revolver také ozbrojeného civilistu (během přepadu podnikové pokladní, která vezla z banky výplaty –onen ozbrojený muž jí dělal doprovod). Posléze se úspěšně prostříleli Západního Berlína, přičemž zahynulo několik východoněmeckých vojáků a policistů.

K této otázce se velmi nedávno objevil v diskusi pod blogovým příspěvkem Jana Urbana také následující výrazný názor:

Bratři Mašínové nezabíjeli žádné nevinné lidi, ale aktivní přisluhovače režimu členy SNB a pokladníka, který bránil státní i.e. komunistické peníze atd. Tito lidé si svůj osud zvolili sami.
Mašínové měli úplně stejné právo bojovat proti tomuto zločinnému režimu jako ho měli partyzáni či odbojáři za druhé světové války (jednostranně Němci vyhlášený protektorát také nebyl s Říší ve válečném stavu, a přesto byl odboj - když při něm padli i civilisté i.e. četníci, příslušníci vládního vojska, pokladníci, úředníci - zcela legitimní). Jednostranně komunisty vyhlášená (nezvolená) bolševická republika také nikoho nezavazovala (resp. nebyl důvod se cítit být vázán) k poslušnosti, neboť byla stejně nelegální.

Jsem z hloubi duše přesvědčen, že bratry Mašíny nelze označit za hrdiny, ačkoli jistě byli neuvěřitelně odvážní a jejich motivace byla subjektivně „idealistická“. Jejich případné vyznamenání by bylo dalším mimořádně politováníhodným krokem v „studené občanské válce“ rozdmychávané tak usilovně některými našimi politiky už od poloviny 90. let a jistě by vedlo k tomu, že řada nositelů prezidentských vyznamenání by je na protest vrátila.

Nemohu než bezvýhradně souhlasit s B.Doležalem, který před rokem napsal:
Při posuzování aktivit tohoto duhu (například při úvahách o jejich společenském ocenění) je však nutné ..... ptát se po legitimitě tohoto počínání: tj. nakolik bylo přiměřené době a místu. A tady je problém: Skupina Mašínových používala prostředky běžné v občanské válce v době, kdy u nás žádná občanská válka nebyla. Nemohli být svému okolí srozumitelní a nemohli toto okolí k ničemu rozumnému inspirovat. (S tím souvisí i docela praktické potíže: jak měl ten člověk, který doprovázel pokladní s penězi, poznat, že nejde o obyčejné loupežné přepadení?) Z toho plyne, že šlo o přehnaný, radikální pokus. Takové věci zpravidla nadělají víc škody než užitku ........ . Proto kdyby probíhal plebiscit o tom, zda mají členové skupiny Mašínových být za svou činnost vyznamenáni, nemohl bych hlasovat "ano" ".

Ano, je úplně zřejmé, že se činy bratrů Mašínových tehdejšímu brutálnímu komunistickému režimu ve skutečnosti velmi hodily, protože byly využity jak propagandisticky, tak jako záminka k dalším represím, a že se tedy naprosto minuly zamýšleným účinkem. Něco podobného byl přece obdobný tragický případ v Babicích, kdy vražda místních komunistických funkcionářů byla provedena s největší pravděpodobností agentem StB, což posloužilo pro rozpoutání rozsáhlých represálií.

Konání bratří Mašínů a jejich kamarádů lze podle mého hlubokého přesvědčení s odstupem hodnotit jako politováníhodné, neuvážené, velmi nešťastné, ba tragické. Něco jiného by samozřejmě bylo, kdyby zabili příslušníka SNB při zatýkání, při obraně vlastního života v nouzi nejvyšší (jak tomu bylo v případě zabití východoněmeckých policistů a vojáků během útěku do Berlína), případně kdyby útok odbojové skupiny směřoval např. proti prokurátorům z politických procesů nebo vrcholným představitelům vražedného režimu.

Obhájci Mašínových, jako p. Stejskal, říkají, že režim, proti kterému se postavili, byl nelegitimní a že bylo tedy nejen přípustné, ale dokonce úctyhodné bojovat proti němu všemi prostředky.

Chtěl bych se tedy zeptat zastánců bratří Mašínových, jestli prostředky použité bratry Mašíny (ničení veřejného majetku, ozbrojené loupeže za účelem opatření si prostředky a zbraně pro odbojovou činnost, atd.) byly podle jejich názoru legitimní po celé období 1948-1989? Nebo jen třeba v tom opravdu krvavém stalinistickém období? A co třeba v normalizačním období – tam byly oprávněné pouze útoky výbušninami proti nástěnkám (p. Hučín), nebo i akce většího rozsahu s oběťmi na životech „přisluhovačů“? Byli legitimními cíli takového chvályhodného protikomunistického odboje třeba žáci vojenské střední školy, na které studoval p. Topolánek?

Jaké všechny sabotážní akce byly oprávněné – přepady bank, vykolejování vlaků, zabíjení jakýchkoli „přisluhovačů“, tedy samozřejmě všech členů KSČ, vojáků, esenbáků, učitelů (indoktrinovali přece děti tou ideologií nelegitimního režimu), osob jakkoli veřejně činných, konec konců všech státních zaměstnanců? „Přisluhovači“ jsme samozřejmě byli v určitém smyslu téměř všichni, kteří jsme nijak aktivně neprojevovali odpor, ale většinou se různými způsoby víceméně pasivně či dokonce aktivně podíleli na fungování tehdejší společnosti...

Srovnání s protinacistickým odbojem podle mého názoru naprosto není na místě. V 50. letech nezuřil světový válečný konflikt, komunistické vlády byly mezinárodně diplomaticky uznané, jednali s nimi představitelé demokratických států, neexistovala žádná mezinárodně uznaná čs. exilová vláda. Dokonce i kdyby za protektorátu nějaký odbojář zabil při přepadu českého četníka nebo civilistu převážejícího výplatu zaměstnancům, asi by nemohl být považován za kladného hrdinu...

Je mi líto, ale názor, že v době komunistického režimu bylo morálně přípustné zabíjet příslušníky SNB a pokladníky střežící státní peníze, nebo že vzhledem k problematické legitimitě tohoto režimu lidé nemuseli respektovat v zásadě žádná zákonná pravidla, je pro mě prostě skandální asi stejně jako názory násilných rasistů nebo teroristů jakéhokoli ražení.

Obecně myslím, že bychom neměli pohlížet se sympatiemi na násilné činy odporu proti jakýmkoli více či méně nelegitimním režimům (např. různá „národně osvobozenecká hnutí“), pokud nejde o něco opravdu mimořádného (opravdu krvavý, genocidní režim, probíhající válečný konflikt). Ostatně i otázka, který režim je či není legitimní, může být (a je) subjektivně zodpovídána různými lidmi různě (viz nejrůznější teroristické skupiny).

Není snad mravním základem evropské civilizace křesťanství? Je snad v souladu s křesťanskou morálkou použití brutálního násilí vůči skutečným či domnělým „přisluhovačům“ nemravného, nelegitimního či pololegitimního režimu (požívajícího nota bene formálního mezinárodního uznání...)? Nestojí snad morálně daleko výše odpor nenásilný, typu M.Gándhího nebo Charty 77, který bývá v posledku asi také účinnější?

Myslím, že prostě za všech okolností se slušní lidé mají snažit dodržovat základní pravidla v zásadě odvozená z Desatera a k ozbrojenému násilí se uchylovat jen za zcela mimořádných okolností. To platí jak na úrovni jednotlivců ve společnosti, tak na úrovni států.

Myslím, že otázka morálního hodnocení násilného odporu proti komunistickému režimu souvisí s dalšími, důležitějšími otázkami naší minulosti, jako např.: Je na místě klást rovnítko mezi komunismus a nacismus? Je možno považovat režim z období 1948-1989 za v zásadě stále stejný a „totalitní“?
K tomu se vrátím někdy příště.


Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy