V jednom svém předchozím příspěvku jsem lkal nad neslušností a nemoudrostí (mírně řečeno) našich čelných politiků a mnoha vlivných novinářů a komentátorů, kteří vyvolali a snaživě udržují stav „studené občanské války“.

Je ovšem ještě řada dalších věcí v domácí politice, které mi „pijí krev“.
Jednou z nich je „lustrační zákon“. Jak je možné, že něco takového vůbec může v civilizované evropské zemi platit, nota bene 18 let po převratu??? Jak může stačit k ostouzení lidí a zákazu výkonu některých funkcí pouhý fakt, že je člověk uveden v nějakém seznamu hanebné komunistické tajné policie, bez ohledu na to, jestli někomu skutečně ublížil? I kdyby snad 90% z těch lidí opravdu udávalo, co těch úplně nevinných 10%? Kde jsou elementární zásady právního státu? Takové mimořádné „revoluční“ opatření by se snad dalo pochopit někdy těsně po převratu, kdy „při kácení lesa létají třísky“, ale teď?? Budeme snad lustrovat ještě za 10, 20, 30, 50 let? Vždyť i vražda je po 20 letech promlčena! Jak to, že nám to toleruje EU? Vyjádřil se k tomu už Ústavní soud?

V prvních porevolučních letech bylo přece dost času na to, aby se zjistilo, kdo opravdu svým donášením někomu ublížil. Místo toho se zvolilo raději pro stát pohodlnější řešení – hodíme všechny ty „sprosté podezřelé“do jednoho pytle, vždyť je to jedno....

Znám skvělého vědce, který je v seznamech veden v kategorii „ideový spolupracovník“. Přišel k tomu tak, že v 80. letech pracoval dva roky na vynikajícím výzkumném pracovišti v jedné západní zemi a byl pravidelně předvoláván na pohovory s vědeckotechnickým tajemníkem československé ambasády. Tam se ho (a dalších československých pracovníků dočasně pracujících v oné zemi) vyptávali ohledně poznatků, které by byly využitelné v ČSSR, nabízeli a zařizovali pomoc při transportu vědeckých přístrojů, vzorků a literatury. Bez jeho vědomí mu přidělili i jakési „krycí jméno“. V žádném případě se nejednalo o nějaké udávání nebo jinou špatnost. Přesto by se tento člověk skutečně „nobelovské třídy“, který nyní již mnoho let pracuje v prominentní pozici v zahraničí, nemohl např. v Česku stát ředitelem výzkumného ústavu. Řada lidí, kteří jsou proti němu vědeckými trpaslíky, se o něm s chutí vyjadřuje s despektem coby o „udavači“ – vždyť je přece v těch seznamech vyvrhelů, fuj!

Těm, kdo mi budou za tento názor spílat (a nepochybuji, že jich bude hodně), chci připomenout, že stejný názor jako já mají nejen komunisté, ale třeba i Václav Havel či Petr Uhl (a určitě i spousta dalších, ale je jaksi nepopulární vyjadřovat takový názor...). Krom toho - to, že se někde můj názor může shodovat s názorem komunistů, mi nedělá vůbec žádný problém - bude-li komunista říkat, že 3+3=6, budu s ním prostě muset souhlasit...

Těm, kteří mi budou za chvíli spílat, chci také říci, že komunistický režim považuji za špatný, lépe řečeno hnusný, v žádné straně jsem nikdy nebyl, lustrační osvědčení mám čisté (je mi až trochu trapné to říkat...). Jsem šťastný, že jsem se dočkal převratu v roce 1989, ale vadí mi, když náš demokratický systém kazí takové věci jako lustrační zákon.

Takže – pokud se tento text donese k politikům, směl bych se zeptat kdy konečně už bude tento zákon zrušen?